James Potter nebyl nijak zvlášť nadšen, když mu Snape řekl, aby počkal někde dál od domu Samuela Indiga, ale poslechl ho. Nechtěl přijít o možnost zachránit svého syna a pokud se měl držet stranou, udělal to.

Severus byl nervózní. Bylo to víc než patnáct let, kdy Samuela naposledy viděl. Patnáct let od doby, kdy mu tento lektvarový Mistr názorně ukázal, že milovat je zcela zbytečné, snad i šílené. Tenkrát zde ztratil veškeré své iluze a domníval se, že útěkem bolest jeho srdce zmizí. Teď zde stal znovu, ale po jeho bývalých citech nebylo ani stopy, přesto ho sem zavedla právě láska.

Když zaklepal, tiše vyčkával a doufal, že Samuel je doma. Dveře se otevřely, ovšem muž, který v nich stál rozhodně nebyl Mistr Indigo.

„Přišel jsem za Samuelem Indigem.“

Neobtěžoval se zdravit, mladík naproti se však netvářil, že by mu to vadilo. Otočil se do domu a hlubokým hlasem zavolal žádaného muže.

„Same! Shání tě nějakej chlap!“

Ani nepočkal až Samuel přijde a zamířil zpět do domu do míst, ve kterých bývala laboratoř. Netrvalo dlouho a Mistr se objevil ve dveřích. Zestárl více než se Severus domníval, přesto z něj stále vyzařovalo to něco, co před lety Severuse uchvátilo.

„Severusi! Tebe bych zde opravdu nečekal!“

„Zdravím Samueli.“

Mistr si svého bývalého učně přeměřil pohledem a pokračoval.

„Nepředpokládám, že by jsi se přišel poptat na mé zdraví, takže to bude nejspíše pracovního rázu. Pojď dál.“

Severus vstoupil a nechal se zavést do pracovny, přestože cestu znal zpaměti. Jakmile se posadil, vytáhl z kapsy Samuelův popis lektvaru a začal vysvětlovat a také vyzvídat. Vyjasnění situace však bylo někde jinde, než se původně domníval.

„Takže jestli tomu rozumím správně, Patrisha O’Reilly podle tohoto návodu připravila jed, zabila plno lidí, recept upravila a použila na tvého přítele s neznámou složkou. Tys poznal mé písmo a chceš protijed, je to tak?“

„Ve zkratce ano. Taky mě zajímá, co s tím máš společného.“

„Netušil jsem, že některý z mých výzkumů bude takto zneužit.“

„Proč jsi jí ho vlastně posílal?“

„Nikdy neposílám recepty ani návody, vzpomínáš? Patrisha u mě studovala ještě před tebou. Vyhodil jsem ji asi po půl roce. Byla velmi nadaná, ale nechtěla se učit nic jiného než nebezpečné lektvary a jedy. To jsem odmítal. Tehdy musela vzít i mé výzkumy. Mám – li být upřímný, dodnes jsem za zloděje považoval tebe.“

„Mě? U Merlina proč bych já bral tvé výzkumy?“

„Jako pomstu? Nebo platbu? Co já vím? Nijak mě to netrápilo, byl jsem si jist, že bys je nezneužil. Teď je to už jedno. Máš u sebe poslední diagnostiku jedu?“

Severus sáhl do kapsy a předal Mistrovi list papíru i extrahovanou přísadu, kterou neznali.

Starší muž si flakón prohlédl proti světlu a následně si přičichl a vítězoslavně se usmál.

„Tahina Spectabilis. Jedna z nejvzácnějších rostlin na světě. Také se jí říká sebevražedná palma. Vykvete pouze jednou za život a následně umírá. Co tvůj přítel použil, aby byl původní protijed účinný?“

„Upíří krev.“

„Jistě, proč věci dělat jednoduše, když to lze i složitě, že ano? Kdyby tvůj přítel použil správný poměr pelyňku a výluhu z bezoáru, dosáhl by stejného výsledku. Pravda, je velmi těžké tento poměr správně namíchat, ale lze to.“

„Pelyněk je přece hlavní přísadou Doušku živé smrti?!“

„Proto mluvím o správném poměru. Bezoár nedokáže neutralizovat tak nebezpečný jed, ale dokáže neutralizovat škodliviny u pelyňku a tím posílit svůj vlastní účinek.“

Severus sice chápal teorii toho, co mu Mistr vysvětloval, ale neuměl si představit přípravu takového roztoku v praxi za situace, že ho tlačil čas. Naštěstí ani nemusel.

Samuel odešel a vzápětí se vrátil s malým flakónem.

„Každý den pouze tři kapky, dokud jed z těla úplně nezmizí a magické jádro se plně neobnoví.“

„Děkuji.“

„Neděkuj a už běž. Jsi tady příliš dlouho a já mám ještě spoustu práce.“

Severus neváhal a rychle opustil Samuelův dům. Přesně takto nevrlého si ho pamatoval.