Nebylo mnoho míst o kterých by Severus mohl říct, že se tam cítí jako doma, ale Harryho dům ho okamžitě přivítal vlídnou a útulnou atmosférou. Jako kdyby ho objaly neviditelné ruce a daly mu pocit klidu a bezpečí, tak jako se kdysi cítil po příchodu do Bradavic. Jen tentokrát to bylo mnohem intenzivnější.

V jednoduchosti je síla a Severus se přesvědčil, že právě u Harryho to platí dvojnásob. Žádná ohromná vila nebo přepych, jen malá, obyčejná chaloupka sestávající ze dvou místností, kuchyně a podkroví. Kam jen oko dohlédlo byly samé knihy, jemně ozářené ohněm plápolajícím v krbu.

Před lety, když poznal Harryho otce, by ho nikdy nenapadlo, že zrovna jeho syn bude tím, kdo ho připraví o klidný spánek a přivlastní si jeho srdce.

A přesto nyní stál v mladíkově domě, naprosto uchvácen nádhernou toho místa a především jeho majitelem. Nezajímalo ho, jak Harry vypadá, jak se obléká nebo snad jak oblíbený je, on viděl jen to, co dělalo Harryho Harrym a to ho dovedlo až sem. Mladíkovo nitro.

Večeře byla snad nejlepším jídlem jaké jedl od dob svého mládí, ale především si užíval dokonale uvolněnou atmosféru. Harry udržoval konverzaci zajímavými tématy a působil naprosto klidným dojmem, což u něj nebylo pravidlem.

Po opravdu vydatné večeři začal mladší muž sklízet ze stolu a na Severusův tázavý měl okamžitou odpověď.

„Nevyužívám Jess jako služku, je zde dobrovolně a nemám důvod ji volat kvůli úklidu, který zvládnu sám."

„Jsi jedna velká zvláštnost, Harry."

Kdykoliv Severus použil Harryho jméno, mladíkovi radostí poskočilo srdce, stejně jako teď.

„Já vím. Jsem divný."

„Divný určitě ne. Zvláštní ano."

Harry se začervenal a odnesl nádobí do kuchyně. Vrátil se zpět a zůstal na okamžik stát mezi dveřmi, pozorujíce staršího muže. Přestože měl většinou odvahy na rozdávání, dnes nedokázal překonat těch několik kroků, které ho od Severuse dělily a pevně ho obejmout, tak jak by si býval přál. Proto se na něj jen díval a to pouze do okamžiku, kdy se jeho zelené oči střetly s těmi onyxovými. Cítil, jak ho polévá horko a hrdlo měl náhle naprosto vyschlé. Považoval za malý zázrak, když se mu podařilo bez potíží promluvit.

„Dáš si kávu? Nebo víno?"

„Káva přijde vhod."

„Dobře, klidně se tu chovej jako doma, i když tady toho není moc k vidění."

Harry, vědom si svého nesmyslného blekotání se odebral do kuchyně připravit horkou kávu, zatímco Severus si se zájmem prohlížel množství mudlovské literatury, kterou mladík vlastnil. Bylo neuvěřitelné jak obsáhlá byla Harryho knihovna a starší muž přemýšlel, zda všechny ty knihy mladý lektvarista přečetl. A vlastně proč se tolik zajímal zrovna o mudlovskou literaturu, když k jeho oboru nebyla potřeba? Sám Severus měl přečteno jen pár titulů věnujících se mudlovskému lékařství.

Nejvíce lákavá kniha však byla ta, která ležela na stolku. V černé, kožené vazbě bez názvu či spisovatele se záložkou označující místo, kde mladík přestal číst.

Jemně ji vzal do rukou a otevřel na založené stránce. Překvapeně zalapal po dechu, jednalo se o rukopis, možná snad i deník! Měl by ho raději zavřít, co když se jedná o Harryho soukromí? Když však spatřil své jméno, neodolal a začal číst.