Kód 524! Wirningston Street!

Severus zcela zmateně sledoval bledého mladíka, který pozoroval prázdné místo, kde ještě před chvílí stál Patron.

Harryho překvapený postoj trval sotva pár vteřin. Vzápětí se postavil a začal si oblékat plášť.

„Moc se omlouvám Severusi, ale bohužel musím jít.“

„Co znamená kód 524?“

„Bystrozoři v nebezpečí. Svolávají všechny volné jednotky.“

„Ale ty jsi přece suspendován!“

Harry se na Severuse podíval s naprosto nečitelným výrazem.

„Proto musím jít. Buď se tam objevil nějaký jed nebo se jedná o natolik vážnou situaci, že potřebují i suspendované zaměstnance.“

Starší muž se snažil nedat najevo, jak moc ho Harryho odchod znepokojuje. Ať už první nebo druhá možnost, ani jedna se mu nezamlouvala.

A mladík jeho znepokojení vycítil.

„Ozvu se ti, hned jak to bude možné. A...budu rád, když Kingsleyho nabídku přijmeš.“

Než stihl Severus odpovědět, Harry vstoupil do krbu a zmizel v zelených plamenech.

„Dávej na sebe pozor.“

Harry se urychleně přesunul na Wirningston Street a nevěřil vlastním očím. 

Téměř celá ulice byla zničena. Z domů zůstaly jen trosky a ze všech stran byl slyšet jen křik a pláč. Během běhu ke skupině bystrozorů se snažil alespoň odstraňovat některé trosky, pod kterými bylo uvězněno plno nevinných lidí. 

Pak to ucítil a prudce zastavil. Jeho citlivý čich lektvaristy rozpoznal několik specifických přísad a Harryho na malou chvílí ochromil strach. Všechny ty přísady byly v jedu, který měl tenkrát od Munga.

Okamžitě mávl hůlkou a vyčaroval si šátek na obličej. Už pouhé nadýchání se výparů mohlo způsobit otravu.

Čím blíže byl místu hlavního boje, tím otřesnější pohled se mu naskýtal. 

Roztrhaná těla, lidé bez končetin snažící se dostat pryč z ulice, zakrvácené uzlíčky něčeho, co dříve nejspíše bývalo člověkem.

A nakonec ji spatřil.

Patrisha O'Reilly ohánějící se hůlku a v druhé ruce držíc další bombu na které byl připevněn flakón s jedem.

Konečně pochopil ten zápach i spoušť, která byla všude kolem. Tolik nevinných obětí jen kvůli pomstě za Voldemortovu smrt.

Neměl náhodou změnit budoucnost k lepšímu?

Bystrozorů bylo žalostně málo. Několik jich bohužel spatřil cestou a zbytek začínal trpět účinky jedu. 

Jak se zdálo, krom jeho otce a dvou dalších už nikdo nezůstal. Až na Harryho.

Neměl mnoho času na rozhodování. Musel je dostat odsud, jinak je všechny ten jed zabije. 

Dostal se vedle otce a začal jim pomáhat v boji.

„Musíte je dostat pryč, tati!“

„Teď se nemůžeme starat o raněné kolegy, Harry! Ta ženská je rozhodně nebezpečná! Musí vydržet než ji dostaneme!“

James odrážel kletby, zatímco ostatní se snažili útočit. A to bylo špatně!

„Ty to nechápeš! Všude tady je ten zatracený jed! Jestli se všichni nedostanete pryč, tak vás to zabije! A přestaňte ksakru už útočit!“

„Co si kruci myslíš Harry?! Zavolal jsem tě, abys nám pomohl, ne abys rozkazoval!“

Harrymu docházela trpělivost. Chápal, že je jeho otec pod tlakem a chce Patrishu chytit, ale zjevně ho vztek a možná i strach příliš ovlivnil.

„Na té bombě má tolik jedu, že když ji spustí, tak to zámoří další ulice a jak určitě víš, nemám žádný protijed! Tak mě prosím tě poslechni a vypadněte i s raněnýma! Budu vás krýt!“

James se na Harryho nevěřícně podíval a pak odmítavě zakroutil hlavou.

„Nečekáš, že tě tady nechám bojovat a uteču, že ne? To je proti předpisům!“

Ač se tomu Harry chtěl vyhnout, musel proti otci použít jeho vlastní slova.

„Jsi vedoucí bystrozor a neseš plnou zodpovědnost za životy svých podřízených! Já nejsem podřízený ani ve službě! Tak konečně dělej svou práci pořádně! Chovej se tak, jak jsi mě učil!“

Bylo to nefér a Harry to věděl, ale jejich dohadováním ubírají život těm ostatním. Nehledě na to, že Patrisha se jim začala vzdalovat.