Přestože Severuse tlačil termín odevzdání jeho další publikace, za celý den nenapsal ani čárku. 

Jednoduše se nedokázal soustředit.

Není nijak překvapující, že všechny jeho myšlenky se točily právě kolem Harryho Pottera.

Velmi ho zajímalo, co se s mladíkem děje. Ať vzpomínal kolik chtěl, nikdy neslyšel o žádném podobném případu. 

Sny, které se nikdy nestaly? A zároveň má pocit, že vše co se mu zdá doopravdy prožil? Nic z toho Severusovi nedávalo smysl.

Byl si však jist, že mladík rozhodně není blázen. Během doby, kdy ho dennodenně vídal se přesvědčil, že v mnohých ohledech je spíše nadprůměrně inteligentní a ne cvok. Pravda, jeho styl přemýšlení byl rozdílný než u ostatních, ale to k Harrymu prostě patřilo.

Mohl jen doufat, že Brumbál Harrymu poradí, protože dívat se na mladíka, který se místo bezstarostného života pořád točí v problémech se mu vůbec nezamlouvalo.

Když se však ve svých myšlenkách dostal hlouběji, začal se více než Harryho problémy zabývat jejich vztahem.

Vztah? Dalo se to tak nazvat?

Severus vlastně neměl ani zdání, jak by měl vážný vztah vypadat. Ani jeden z jeho předchozích vztahů se tak totiž nazvat nedal. 

Na žádného ze svých předchozích partnerů nepohlížel jinak než jako na objekt vhodný k uspokojení fyzických potřeb. Ani jeden z nich Severuse nezaujal natolik, aby nad ním hlouběji přemýšlel.

U Harryho to bylo právě naopak. Mnohem více než cokoliv jiného ho zajímala mladíkova osobnost. 

Těšilo ho, když si s ním Harry povídá, vypráví mu co přes den zažil nebo zabrousí do minulosti a řekne mu o nějakém svém starém průšvihu. 

Tyhle chvíle pro něj znamenaly více než kdejaké fyzické uspokojení.

Je možné, že se Severus Snape na staré roky konečně zamiloval?

Z nějakého důvodu, tahle myšlenka na Severusově tváři vykouzlila široký úsměv.

Z rozjímání ho vyrušil Patron, který se objevil uprostřed pokojem.

Vážený pane Snape, velice nerad Vás obtěžuji, ovšem potřeboval bych s Vámi mluvit v naléhavé záležitosti.

Prosím zašlete mi zprávu, zda souhlasíte se schůzkou ještě dnes odpoledne.

S pozdravem ministr kouzel Kingsley Pastorek

Patron zmizel a Severus chvíli překvapeně zíral na místo, kde ještě před chvílí stál nádherný rys.

Zkontroloval hodiny. Měl ještě čas, než Harry přijde a rád by zjistil, co zrovna od něj může ministr kouzel chtít.

Odeslal kladnou odpověď a vypravil se na ministerstvo.

„Pane Snape, velice si vážím vaší rychlé odezvy. Prosím, posaďte se.“

„Váš vzkaz zněl velice naléhavě, pane ministře.“

„Ano, bohužel. Jistě jste si všiml, že teď máme spoustu starostí s dopadením zatím neznámého zločince.“

„Jsou toho plné noviny.“

Severus zamlčel, že má informace přímo od zdroje, nerad by Harryho vystavil problémům.

„To jsou a samozřejmě se snažíme čím jak nejdříve pachatele dopadnout a s tím souvisí i důvod vaší návštěvy.“

„Nerozumím vám, pane ministře.“

„Náš nejlepší lektvarista byl přidělen k bystrozorům, vzhledem k pravděpodobnosti použití jedu pachatelem. Ovšem v laboratoři se nám hromadí případy a zůstal nám jen jeden pracovník. Druhý je bohužel nemocný. Chtěl bych vás požádat, zda byste nebyl ochoten po dobu vyšetřování pomoci v laboratoři.“

„Jak si to představujete, pane ministře? Nejsem si jist, zda zrovna já jsem vhodným záskokem.“

„Pane Snape, v naší laboratoři se hromadí neškodné, ale většinou neznámé lektvary. Ty je třeba identifikovat, zapsat veškeré informace a uložit. Bohužel pan Malfoy na vše zůstal sám a není možné, aby svou práci stíhal. Pokud se jedná o bezpečnost, v případě, že se objeví jakákoliv nebezpečná látka je povolán pan Potter jakožto specialista.“

„Pane ministře, chápu, že vás tlačí čas, ale něco takového si potřebuji nechat projít hlavou.“

„Jistě tomu rozumím. Netrpělivě budu očekávat vaši odpověď.“

Severus se rozloučil a vrátil se domů. Byl zvědav, co mu na tuhle neobvyklou nabídku řekne Harry.