Od návštěvy Prasinek byl Severus jako vyměněný. Celý zbytek dne pochodoval po svém bytě tam a zase zpátky a nedokázal se na nic soustředit.

Stále měl před očima bojujícího Harryho. Bezesporu byl opravdu zdatným kouzelníkem, přesto se mu mohlo něco stát.

Věděl, že mladík byl v pořádku, ale dokud se o tom nepřesvědčí na vlastní oči, zřejmě se neuklidní.

Proto nepřemýšlel nad svým jednáním a když Harry vystoupil z krbu, okamžitě ho objal. Srdce mu divoce bušilo, ne však strachem jako před chvílí, ale štěstím a vzrušením. 

Co však na celé situaci považoval za nejlepší bylo, že se od něj Harry neodtáhl, ba naopak.

Cítil potřebu něco říct, nějak vysvětlit své chování.

„Bál jsem se o tebe.“

„Já vím, promiň.“

„Promiň? U Merlina za co?“

Harry v objetí mykl rameny.

„Že ses bál. Netušil jsem, že budeš v Prasinkách.“

Severus se uchechtl, což Harryho potěšilo.

„Ty se mi snad zdáš, Harry.“

Konečně se od mladíka odtáhl, i když mu ztráta jeho tepla nebyla ani trochu příjemná. 

Harry vypadal unaveně, ale v očích mu zářily veselé jiskřičky. Severus mohl jen doufat, že je způsobil on.

„Kávu?“

„To je nejlepší nabídka dne!“

Přestože to starší muž neměl ve zvyku, hlasitě se nad mladíkovým nadšením zasmál a odešel zmiňovaný nápoj připravit.

Harry se mezitím posadil na své obvyklé místo a konečně po celém dni se uvolnil. Měl zvláštní pocit, že před Severusem nemusí nic předstírat a to mu dodávalo klidu. 

Zároveň se však dostavil i jiný pocit. Ten, který už léta nepocítil. Zase měl dojem, že by si měl na něco vzpomenout. Něco, co je strašně důležité a týká se to Severuse. 

Netušil však, co by to mohlo být. A měl-li být upřímný, pro teď ho to ani nezajímalo. 

„Předpokládám, že jste významně pokročili.“

Severus se vrátil s kávou a Harry se nadšeně chopil šálku s blahodárnou tekutinou.

„Ani moc ne. Tohle jsou jen pěšáci, kteří poslouchají svého pána. Ten je nebezpečný a dnes se mu podařilo skvěle odlákat naše hlídky na jedno jediné místo, takže bude mít mnohem šílenější plán než jen bombu v Prasinkách.“

„Nevěřím, že byste ho nechytli dříve, než provede něco dalšího.“

„Otce jistě potěší, že bystrozorům tak důvěřuješ, Severusi. Budou prohledávat místa, která zůstala bez hlídek, tak snad něco najdou.“

„A ty?“

Severus měl z Harryho řeči dojem, že on se zapojovat nijak nebude, což bylo více než zvláštní.

„Já?“

„Co budeš dělat ty?“

„Já jsem suspendován.“

„Cože? Proč?“

„Porušil jsem předpisy. Nic co bych nečekal. Takže mám týden volna a zavolají mě jen, když by se zase objevil nějaký jed.“

„Vedoucí oddělení je přece tvůj otec-“

„-a právě proto na mě musí platit stejná pravidla jako na ostatní. Nemohl mě nechat bez trestu jen proto, že jsem jeho syn, když se celou dobu snažím dokázat že má práce na ministerstvu nemá s jeho vlivem nic společného.“

„Máš pravdu. To dává smysl.“

Ještě hodnou chvíli si povídali než se Harry odebral k Severusovým poznámkám. Starší muž obdivoval, že i po náročném dni se hodlá mladík věnovat studiu.

Po nějaké době si však všiml, že z knihovny není slyšet sebemenší zvuk. Ani šustění stránek či překládání svazků.

Nakoukl do místnosti a překvapeně zůstal stát mezi dveřmi.

Mladík spal s hlavou položenou na stole. 

Možná by ho měl vzbudit, aby se šel vyspat domů, ale neudělal to. Místo toho otevřel dveře vedlejší místnosti, která se nepoužívala. Byla tam jen postel a noční stolek.

Kouzlem rozestlal a vrátil se pro Harryho do knihovny. Mladík byl lehký jako pírko a zjevně opravdu hodně unavený, protože se vůbec nevzbudil, když ho Severus přenášel.

Sundal mu brýle a přikryl ho peřinou. Ještě než odešel z pokoje neodolal a jemně ho políbil na čelo.

Nechal za sebou otevřené dveře a šel poslat vzkaz Lily, aby se o svého syna nebála.