Severus zažíval nejdivnější chvíle svého života.

Nikdy by ho nenapadlo, že bude spolupracovat s Grangerovou a Weasleym, aby dal do pořádku situaci, kterou sám vytvořil. Mohl však děkovat Merlinovi, že Grangerová je inteligentní osoba, protože on sám byl myšlenkami na ministerstvu a provázel každý Harryho krok.

Neuměl si představit, co tam mladíka čeká ani zda celou situaci zvládne. Kdyby ho však nepustil, Harry by si našel jinou možnost, jak se dostat ze školy.

Takhle aspoň věděl, kam šel a mohl kontaktovat Brumbála.

Plán Grangerové byl hotov a teď před ním stála spolu s Weasleym a členy Brumbálovy armády. Většina se na něj dívala se směsicí nedůvěry a šoku.

„Pane? Měli bychom se vydat za Harrym.“

Mezi studenty to zašumělo souhlasným mručením a Severus musel uznat, že přátele si Harry rozhodně vybral správně. Přesto je však nemohl pustit a měl k tomu více důvodů.

„V žádném případě.“

„Ale pane! Nemůžeme tam Harryho nechat!“

„Slečno Weaseyová, je obdivuhodné, že chcete Pottera následovat, ale zcela zbytečné. Ředitel je s největší pravděpodobností touto dobou na ministerstvu a pochybuji, že my zmůžeme více než samotný Brumbál.“

„To ano, ale právě pro tyhle chvíle nás Harry učil! Musíme za ním!“

Severus začínal ztrácet trpělivost a fakt, že se ozval i Longbottom na tom nic neměnil.

„Pane Longobottome, zajisté vás Potter naučil spoustu věcí, ale víte co on sám udělá ve chvíli, kdy se objevíte na ministerstvu?“

Zdálo se, že žádnému z Harryho přátel to nedochází, tedy až na Grangerovou. Zaplať Merlin!

„Profesor má pravdu. Zůstaneme ve škole!“

„Co? Zbláznila jsi se Hermiono?“

„Copak vám to nikomu nedochází?“

„O čem to mluvíš, Hermiono? To se tak bojíš vyloučení?“

Profesor lektvarů obdivoval Hermioninu trpělivost, poněvadž jeho už byla dávno pryč.

„Pro Merlina! To si nikdo nevšiml, že Harry má tendenci všechny zachraňovat!? Jakmile tam budeme, zase se nás všechny bude snažit ochránit!“

Konečně se začalo rozsvěcovat i ostatním a Severus si nezapomněl zapamatovat, že Grangerová jemu i Harrymu právě velice pomohla.

„Slečna Grangerová to vystihla přesně. Dokud tam je Potter sám, stará se o své bezpečí. Proto počkáme tady. Ředitel se jistě o vše postará.“

Opravdu v to Snape doufal, aniž by tušil jaké hrůzy se odehrávají na ministerstvu.

Věřil, že se v Harrym probudil jeho instinkt Lovce a bez vážnějších problémů dokáže proklouznout mezi Smrtijedy.

V tento okamžik však neměl ani zdání o tom, že se na ministerstvu objeví i sám Pán zla a Harry si bude raději přát smrt než aby ještě chvíli trpěl.

A rozhodně neměl sebemenší tušení, že černovlasý mladík má ještě jeden plán, který může změnit vše, co se doposud událo.

Proto nyní hypnotizoval hodiny visící na zdi a netrpělivě očekával jakoukoliv zprávu.

V myšlenkách se vracel do dob, kdy se Harry vydával na tajné mise pro Fénixův řád a Severus musel hrát oddaného Smrtijeda.

Tenkrát pro ně tyto obavy byly každodenním chlebem a ani se nad nimi nepozastavovali, ne tak, jako nyní Severus.