Srdce mu téměř vyskočilo z hrudi jak divoce mu bilo. Celá tahle situace byla jako z hloupé detektivky a on neviděl žádné východisko.

Brumbál tu nebyl, Hagrid taky ne, McGonagallová ležela u Munga po zásahu omračujících kouzel a Severuse do toho tahat původně nechtěl.

Proto se snažil skrze krb u Umbridgeové sehnat někoho z řádu, ale nikdo na Grimmauldově náměstí nebyl.

Jenomže teď byli všichni členové Brumbálovy armády, kteří se mi snažili pomoct, drženi zmijozelskými studenty v kabinetu vrchní vyšetřovatelky Umbridgeové a Malfoy byl na cestě za Snapem.

Čas utíkal. Viděl to naprosto jasně a zřetelně. Voldemort se Smrtijedy byl na ministerstvu a snažil se najít obraceč, zatímco jeho poskoci pátrali po té druhé věci, o které Harry vlastně nic nevěděl.

Vymklo se mu to z rukou a přestože Severus znal tajemství ukryté na odboru záhad, Harry pochyboval, že by ho tam pustil bez jakýchkoliv dotazů.

Zvažoval své nynější možnosti, když se venku na chodbě ozvaly kroky a do kabinetu vešel Draco Malfoy, těsně následován Snapem.

„Chtěla jste se mnou mluvit, paní ředitelko?“

„Á, profesor Snape. Ano, chtěla bych další lahvičku veritaséra, pokud možno co nejrychleji, prosím.“

„Poslední moji lahvičku jste si vzala, abyste mohla vyslechnout Pottera. Snad jste ji nevypotřebovala celou? Říkal jsem vám, že tři kapky budou stačit.“

Umbridgeová zrudla, ale nenechala se vyvést z míry.

„Můžete přece připravit další, ne?“

„Samozřejmě. K jeho zrání je třeba plného měsíčního cyklu, takže bych ho pro vás měl mít hotové asi tak za měsíc.“

„Za měsíc? Já ho ale potřebuji dnes večer, Snape! Zrovna jsem přistihla Pottera, jak se pomocí mého krbu domlouvá s nějakou neznámou osobou či osobami!“

„Vážně?“

Severus se zkoumavě zadíval do Harryho obličeje a měl neblahé tušení, že ví co se děje. V tom případě by měl okamžitě kontaktovat členy řádu.

„To mě ovšem nijak nepřekvapuje. Potter nikdy neprojevoval přílišnou ochotu k dodržování školního řádu.“

„Chci ho vyslechnout! Chci, abyste mi dal lektvar, který ho přinutí říct mi pravdu!“

„Jak už jsem vám sdělil, žádné další zásoby veritaséra nemám.“

Snape se opět podíval na Harryho, který na něj upřeně zíral a horečně se snažil navázat s ním spojení beze slov.

„Jste podmínečně propuštěn! Úmyslně mi odepíráte spolupráci! Čekala jsem od vás něco lepšího, Lucius Malfoy o vás vždy mluví velice pochvalně! A teď ven z mého kabinetu!“

Snape jí věnoval ironickou úklonu a obrátil se k odchodu.

„Je tam! Dostal se tam, kde je to ukryté!“

Harry doufal, že ho Severus pochopí a Snape se opravdu zarazil s rukou položenou na klice dveří.

„Co je kde ukryté? Co tím myslí, Snape?“

Snape se ohlédl na Harryho a jeho tvář byla zcela neproniknutelná. Harry z ní nedokázal vyčíst, jestli mu porozuměl nebo ne.

Náhle však Severus udělal něco, co by zřejmě nikdo z přítomných a o to méně Harry, očekával.

Jediným pohybem hůlky poslal Umbridgeovou k zemi a pak ji obrátil ke zmijozelským.

„Běž! My to tu zvládneme.“

„Severusi...“

„Dělej, než si to rozmyslím!“

Harry vyrazil ke dveřím a ještě než vyšel zaslechl Severusovu poslední větu.

„Vrať se živý...“

Už se nezastavoval a vydal se vstříc nebezpečí.