Harryho provázel pocit viny. Tak příšerně se necítil, ani když Cedrik zemřel. Pokud se Voldemort dostane k obraceči, bude to pouze jen a jen jeho vina. Nedokázal na to přestat myslet a informace, které mu sdělil následující ráno, mu moc nepomohly.

„Harry, nechtěl jsem ti to původně říkat, ale situace se změnila. Nejspíš tuším, co by mohl Voldemort v minulosti hledat.“

„Hledat?“

„Jedná se jen o mé domněnky, ale s největší pravděpodobností se nemýlím. Tom se vždy zajímal o možnost nesmrtelnosti. Velmi ho lákaly viteály, velice černá magie, která by mu nesmrtelnost dopřála.“

„Co to je, pane?“

„Viteál je součástí nejčernější magie. Jedná se o předmět, do kterého kouzelník vloží část své duše. Tím se stane nesmrtelným.“

Mladík se na okamžik zamyslel a pak mu plně došel význam Brumbalových slov.

„On to dokázal. Proto nezemřel, když se ode mě odrazila jeho kletba. Proč by se však chtěl vracet?“

„Mám informace, že Toma v jeho mládí fascinovala představa sedmi viteálů. Není však jisté, kolik se mu jich nakonec podařilo stvořit. Stále se však jedná i domněnky, které mohou být mylné.“

„To ovšem znamená, že musím zničit viteály, abych ho mohl porazit. Je to tak?“

„Bohužel ano.“

Harrymu získané informace nedávaly spát. Nejenže se cítil zodpovědný za vše, co se díky němu může stát, ale zároveň měl pocit, že je bezmocný. Měl by nalézt předměty, aniž by znal jejich počet nebo měl jakékoliv jiné vodítko. Bez toho bude Voldemort stále nesmrtelný a Harry nebude mít šanci.

O rozhovoru s ředitelem řekl pouze Ronovi a Hermioně, před Severusem pomlčel. Ne, že by chtěl mít tajnosti, ale nechtěl staršímu muži přidělávat starosti. Už tak kolem sebe chodili po špičkách a mluvili opatrně, jako by se báli, že by mohli říct něco nevhodného.

Pro případ, že by se Voldemort přece jen na ministerstvo dostal, si Harry připravil plán, nebezpečný a se spoustou děr. Chvílemi se dokonce přistihl, že by byl rád, kdyby se na ministerstvo mohl vydat, přestože si byl vědom absurdností svých myšlenek.

Severus měl na celou situaci jiný pohled a ať byl Harry Lovec nebo ne, stále byl příliš mladý a nezkušený. Proto ho, aniž by to hoch tušil, neustále sledoval. Moc dobře Harryho znal a nehodlal riskovat jeho zdraví. Na druhou stranu však věděl, že pokud se Temný pán dostane na ministerstvo, ani Severus nedokáže Harryho zastavit. O to větší však měl strach a jeho obavy se ještě prohloubily, když se mladík začal příliš zajímat o život Pána zla.

„Severusi?“

„Ano?“

„Má Voldemort nějaké věci, předměty, které si pečlivě hlídá?“

„Kolikrát ti mám říkat, abys nevyslovil jeho jméno!“

„Promiň. Ale víš o něčem takovém?“

Severus si povzdechl a vzhlédl od esejí, které zrovna opravoval.

„Proč tě to zajímá?“

„Protože bych rád věděl, jestli má aspoň jednu lidskou vlastnost.“

Lhal, ale bylo to pro Severusovo dobro, nemohl ho neustále zatěžovat dalšími a dalšími problémy.

„Nevím, jak je to dnes, ale předtím si cenil rodinného prstenu a Zmijozelova medailonu. Míval je zabezpečené a dobře ukryté. Viděl jsem je jen jednou a to když jsem ho doprovázel k místu, kde byly uloženy.“

Harry hltal každé Severusovo slovo. To by mohly být viteály! Brumbál se domnívá, že prvním byl deník, který byl zřejmě pokusem. Pokud by dalšími byly tyto relikvie, věděl by alespoň co má hledat!

„Copak je neměl u sebe?“

„Ne, bylo to někde poblíž místa, kde vyrůstal. Ale jak říkám, tak to bylo kdysi, netuším jestli dnes je vůbec něco na čem mu záleží.“

Přemýšlel. Měl by to říct Brumbálovi, ale nebyl si jist, zda je to správné řešení. Na druhou stranu, ředitel ví, kde Tom vyrůstal a mohl by mu nějak napovědět.

Zadíval se na muže, který se opět skláněl na esejemi.

„Děkuju.“

„Za co?“

Severus zmateně vzhlédl.

„Že jsi mi to řekl. Kdo ví, třeba to jednou bude důležité...“

...třeba tahle informace pomůže zachránit svět a zabít Voldemorta.