Možná tě čeká Nebelvír,

            kde mají chrabré srdce;

            odvaha, klid a rytířskost

            jdou u nich ruku v ruce.

Od školního trestu v Zapovězeném lese a setkání s Firenzem, zněla slova Moudrého klobouku Harrymu neustále v uších. Možná na to měl vliv zmatek a strach, který pociťoval nebo se pouze probouzela jeho pravá povaha.

Ač jej nepřestával pronásledovat obraz ze zrcadla, uvěřil, že Snape chce Kámen mudrců ukrást a předat ho Voldemortovi. V tom případě byla jasná i jeho nenávist. Vždyť Voldemort zmizel právě kvůli Harrymu.

Jakékoliv myšlenky na to, že by se mohl mýlit, úspěšně odháněl a skálopevně věřil, že Snape je vinen.

Nepronásledoval ho však jen Snape a Voldemort, stále musel přemýšlet nad slovy mladého kentaura. 

,,Tak se opět shledáváme, mladý příteli. “

Byl z toho zmatený. Nepamatoval si, že by se kdy s Firenzem setkal. A vlastně ani nemohl. Vyrůstal přece u mudlů a o kouzelnickém světě se dozvěděl teprve nedávno. Ať přemýšlel sebevíc, nedokázal zjistit, co tím Firenze myslel. 

Noc co noc bloudil skryt pod neviditelným pláštěm chodbami bradavického hradu. Ze všech těch starostí a myšlenek, které se mu honily hlavou, nedokázal pořádně spát.

Nevěděl proč, ale něco ho stále lákalo ve čtvrtém patře. Možná to byl úchvatný výhled na školní pozemky, možná nějaká tajemná síla a možná Severus Snape. 

Harry stál na svém obvyklém místě a pozoroval bradavické pozemky, když zaslechl rázné kroky. V první chvíli chtěl začít utíkat, ale pak si uvědomil, že by se pravděpodobně prozradil, proto zůstal stát tam, kde byl.

Když se však vynořil profesor lektvarů, strachy ztuhnul. V duchu se modlil, aby Snape jen prošel, ale on místo toho zamířil přímo k němu. Harryho začala pohlcovat panika, ale Snape se postavil k oknu a stejně jako Harry pozoroval pozemky ponořené do tmy. 

,,Severusi, dlouho jsem tě zde neviděl.“

Harryho srdce prodělalo již podruhé během krátké doby infarkt. Neznámo odkud přišel, stál u nich profesor Brumbál. 

,,Ten pohled se neomrzí.“

,,To ne, ale co zde doopravdy děláš? Určitě nejsi na půlnoční procházce.“

Severus si odfrknul a mlčel. Brumbál však věděl dost na to, aby si jeho důvody domyslel. 

,,Asi bych nespočítal, kolikrát jste tady trávili noci.“

Harrymu malém vypadly oči z důlků, když si všiml, že se Snape usmál. Doopravdy usmál! 

,,Myslím, že mě nemusíte kontrolovat, Brumbále. Oba víme, že nebezpečí nějaké chyby nehrozí.“

,,Já tě přece nekontroluji, jen mám o tebe starost.“

,,Není potřeba. Už jsem se přes to dávno přenesl.“

Tentokrát to byl Brumbál, kdo se usmál tím svým shovívavým úsměvem. 

,,Opravdu? To mě těší. Bál jsem se, že s příchodem Harryho Pottera se staré rány otevřou.“

Snape ztuhnul a Harry si byl jist, že nebýt profesorovy úcty k řediteli Bradavic, jistě by ho zaklel.

,,Ten spratek s tímhle nemá nic společného! Jediné, čeho jsem si za tu dobu co je zde všiml, je naprosto odporná podoba s jeho otcem! Poroučím se! “

Snape rychlým krokem odešel a Brumbál ho zanedlouho následoval.

Harry však zůstával na místě ještě více zmatený než byl a s hlavou plnou nových a nových teorií, z nichž jedna byla méně pravděpodobná než druhá.