Harry rád pozoroval Severuse při práci. Připomínalo mu to jejich školní léta, kdy se oba skláněli nad pergamenem a snažili se zdárně dokončit své úkoly.

Muž za psacím stolem se téměř nezměnil. Stále stejně rovná záda, hlava lehce skloněná nad pergamen a vlasy zakrývající obličej. Levou rukou si jemně přidržoval list, zatímco pravou přesnými pohyby psal jednotlivá písmena.

Poslední písemka byla opravena a Severus odložil brk.

„Celé odpoledne jsem tě neviděl.“

„Byl jsem v lese.“

„To je opravdu skvělé.“

Severusův kousavý tón neměl na Harryho očekávaný účinek. Mladík se široce usmíval, ve tváři bezstarostný výraz.

„No tak, Severusi. Přece se kvůli tomu nebudeš zlobit.“

„Jak bych mohl.“

Harry se zasmál, ale vzápětí zvážněl.

„Co řekl Brumbál o mém zmizení? Však víš, těm co o mě věděli.“

Severusovi přeletěl po tváři stín.

„Harry, není dobrý nápad, abys-“

„Nezkoušej na mě tyhle řeči, Seve. Nemají všichni jenom tak čirou náhodou za to, že jsem po smrti?“

„Nelíbilo se mi to, ale Brumbál to považoval za nejlepší řešení.“

„Asi to tak bylo, i když mi to teď celou situaci značně komplikuje. Jak vlastně vycházíš s Weasleyovými?“

„O co jde, Harry? Rozhodl jsi se zkoumat mezilidské vztahy?“

„Tak nějak. Zajímal by mě vztah Severuse Snapea a Molly Weasleyové.“

Severus se trochu zachmuřil, přesto se dál snažil mluvit neutrálním tónem.

„Nevím co myslíš.“

„Víš, že jsem vždycky poznal, když jsi ze sebe dělal blbce? A poznám to i teď. Třeba bys mi mohl říct, že ti Molly dává za vinu mou smrt.“

Teď bylo poznat, že je profesor vyvedeny z míry. Respektive Harry to poznal.

„Jak to víš?“

„Řekněme, že ve svých dětech pěstuje nenávist vůči homosexuálům a padlo i tvé jméno.“

Severus si povzdechl a povolil masku, kterou si do té chvíle udržoval.

„Nikdy mi nic neřekla přímo, ale její chování bylo víc než výmluvné.“

„A Artur?“

„Myslím, že on to tak nebere, ale možná se mýlím.“

Harry chápavě přikývl a posunul se v křesle trochu dopředu, snad aby měl pocit, že je Severusovi blíže.

„Něco bych ti rád řekl. Tenkrát v tom vzkazu jsem psal, že jsem se v čase přenesl díky kletbě, ale nebyla to tak úplně pravda. Pamatuješ na ten můj přívěsek? Byl to opravdový obraceč, který si nechal Voldemort vyrobit a zaklít pro případ, že by prohrál válku.“

„Tomu rozumím, něco jsem kdysi zaslechl, ale nevěnoval jsem tomu přílišnou pozornost. Ale proč mi to říkáš?“

„Brumbál mi neřekl, co je na odboru záhad a po čem Voldemort jde, ale ať je to co chce, není to tak důležité jako obraceč, který tam je taky. Ředitel se domnívá, že o něm Voldemort neví, ale pokud by to zjistil a dostal se k němu-“

„Mohl by změnit celou minulost a tím i budoucnost.“

Severus za něj dořekl větu a ve tváři se mu zračilo znepokojení.

„Pokud se dostane na ministerstvo, půjdu tam. Musím obraceč ochránit za každou cenu.“

Profesor se na chlapce podíval se směsicí pocitů. Věděl, že má schopnosti Lovce, přesto se o něj bál. Neuměl si představit, že by o Harryho znovu přišel. To už by nemusel přežít.