Nevěřil tomu, že Harryho vidí. Pořád si připadal jako ve snu, teď byla otázka zda zlém nebo dobrém.

Mladík vypadal nezdravě bledě a Severus se znovu proklínal za to, že mu vše řekl.

Harry nečekal na vyzvání a posadil se. Čekal jen, kdy se Severus hne a usedne za stůl. Jakmile se tak stalo, spustil. Musel začít hned, aby ze sebe dostal vše, co se mu honilo hlavou.

„Myslím nebo spíš doufám, že není člověk, který by o tobě věděl více než Harry Jones. Od chvíle, kdy jsem zjistil, že jsem tím člověkem já a že jsem odešel vlastně beze slov, jsem přemýšlel, co všechno můj odchod způsobil. Bál jsem se zjistit pravdu. Teď ji znám. Jestli někdo nese vinu za smrt rodičů jsem to já sám a Voldemort. Měl jsem s tebou mluvit o svém tajemství mnohem dříve a ne zanechat strohý vzkaz v domnění, že je to postačující. Ale neudělal jsem to. Jsem si jist, že kdyby se informace Voldemort nedozvěděl od tebe, zjistil by je nakonec jinak. Koneckonců, díky tobě měli možnost se ukrýt, jen vložili důvěru do špatného člověka. Nejsi vinen a ani jsi nikdy nebyl. Já... “

Harry se odmlčel. Viděl, že Severus se snaží pochopit co mu to teď tady vykládá a nevěří mu. Nevěří, že by Harry nepřemýšlel nad nenávistí nebo pomstou.

„Já jsem opravdu rád, že jsi mi to řekl. Udělal jsi to, co já nedokázal. Celý ten týden jsem se snažil vžít do tvé kůže a zjistit, co bych udělal, kdybych byl na tvém místě, ale nedokážu si to představit. Netuším, čím vším sis musel projít, zatímco já vyrůstal ve sladké nevědomosti. Ale nechci, aby to ovlivňovalo přítomnost. Nikdy jsem se k tobě nedokázal otočit úplně zády a ani nechci. Přestaň se vinit, za věci, které neovlivníš.“

Snad se z něj nevstává druhý Brumbál? Mluvil jako kdyby toho měl za sebou spoustu, i když to vlastně byla pravda. Teď jen čekal na Severusovu reakci.

Severus mlčel a sledoval desku stolu. Nedokázal se podívat mladíkovi před sebou do očí.

Udělal tolik špatných rozhodnutí a stále ho Harry nezačal nenávidět. Jak je to jen možné? Teď v tuhle chvíli netušil, co má dělat. Co říct nebo jak se zachovat?

„Severusi...?“

Harry se bál, že řekl něco špatného nebo že snad Severus neposlouchal nebo... Strach vystřídalo pochopení, když spatřil Severusův výraz.

Byl to on, kdo se zvedl a přešel za Severuse, aby ho mohl obejmout.

„Je mi to tak líto...“

„Já vím, Severusi.“

Nikdy by ho nenapadlo, že uvidí z ónyxových očí, které tolik miloval, kanout slzy. Proto se přesunul před staršího muže a objal ho ještě pevněji než před chvílí.

„Je to minulost, Seve...“

Je jedno v které době, v jakém věkovém rozdílu, stále to byl Severus Snape. Severus, kterého miloval i přes všechny chyby a překážky, které jim osud připravil a jistě ještě připraví.

Nikdy v životě neviděl Severuse plakat ať už si procházeli sebehorším obdobím. O to více ho bolelo, když poslouchal tiché vzlyky na svém rameni, zatímco Severuse jemně hladil ve vlasech.

Nenáviděl Voldemorta snad ještě více než předtím a věděl, že ho musí zastavit. Udělá vše pro to, aby přežil a zbavil svět zla. Pak už nebude žádný důvod k slzám.