To se přece nemohlo stát!

Harry nevěděl co bylo horší, jestli fakt, že Severus už nejspíše ví, že je Harry Jones nebo to, že ze všech vzpomínek natrefil na tu, která ho nejvíce trápila.

Nevěděl co teď. Co by měl udělat, aby zmírnil škody, které tento incident napáchal?

V první řadě si to však bude muset vyřídit s Brumbálem! Tohle všechno je jeho vina!

Harry proletěl společenskou místností jako Kulový blesk a praštil sebou na postel.

Nechtěl, aby to Severus věděl! Ne, když je Voldemort opět na vzestupu.

V jizvě mu nepříjemně tepala bolest a začal upadat do neklidného spánku plného vzpomínek a hrůzných představ.

Jakmile se vzpamatoval natolik, aby byl schopen chůze, uháněl Severus bradavickými chodbami přímo do ředitelny. Ani nečekal na vyzvání a vpadl k Brumbálovi do kanceláře.

„Severusi! Stalo se něco?“

Ředitel školy vypadal přinejmenším překvapeně. Severus sotva popadal dech, přesto spustil vodopád slov.

„Kde je Harry Jones?! A neříkejte mi Brumbále, že nevíte, když to je lež!“

Brumbál se posadil zpět za stůl a už se netvářil ani trochu překvapeně.

„Podle tvé reakce to nejspíše víš sám, Severusi.“

„Jak dlouho? Jak dlouho to víte?“

„Pokud máš na mysli to, že Harry Jones je synem Lily a Jamese, tak to vím od chvíle, kdy kdy byl tenkrát přepaden a málem zemřel. To, že to ví i Harry jsem zjistil až loni na konci roku.“

„Vy jste věděl a nic neřekl? Víte vůbec, co jste způsobil? Už zase ty vaše tajnosti!“

„Bylo to výslovné přání Harryho než jsme ho uvedli do kómatu.“

„Výslovné přání?“

„Ano, přesně tak.“

Severus se zhroutil na židli a ztrápeně se zadíval na ředitele.

„Co mám teď dělat? Harry utekl a mám dojem, že se mnou nebude chtít mluvit. Vypadalo to, že je vyděšený z toho, že jsem se dozvěděl o Jonesovi.“

„Severusi, nevím co bych ti měl poradit. Ještě před třetím úkolem jsem s Harrym mluvil a a on ti to chtěl říct, nevím proč změnil názor.“

„Věděl, že je Potter?“

„Řekl jsem mu to, až před jeho odchodem. Zatím to nechej být, Severusi. Promluvím si s ním.“

„Stejně to nechápu! Proč mi to neřekl už dávno? Podle vzpomínky si pamatuje všechno! Musel vědět, že bych ho přece neposlal pryč!“

„Jeden důvod mě napadá, Severusi, ale jedná se pouze o mou domněnku. Možná Harry chtěl, aby jsi měl rád Pottera a nepletl do toho minulost.“

Profesor lektvarů se zamyslel než na Brumbálovu domněnku odpověděl.

„Řekl bych, že se mu to povedlo. Záleželo mi na tom klukovi, už od prvního ročníku. Má talent lidi kolem sebe zaujmout.“

„Vím to a myslím, že to ví i Harry. Jistě má  vážné důvody, proč si své tajemství uchovává. Zítra si s ním promluvím a budeme moudřejší.“

Severus se odebral zpět do sklepení a Albus Brumbál osaměl.

„Tak se nám to komplikuje, Albusi. Jsem zvědav jak to bude pokračovat.“

„To já taky, Phineasi, to já taky.“

Albus si unaveně mnul kořen nosu. Tentokrát se do toho musí vložit a ujasnit celou situaci.

Nebude znovu z povzdálí sledovat jak se oba trápí, každý na jiném konci hradu.