Severus v první chvíli vůbec nechápal co děje.

Nejprve si myslel, že se Potter dostal do jeho vzpomínek, ale vzápětí se vzpamatoval a uvědomil si, že je stále v Harryho hlavě.

Nevěřícně pozoroval vzpomínku, která se jemu samotnému vracela jako noční můra.

,,Ach tak. “

Prošel kolem Harryho do kuchyně, kde několika pohyby hůlkou začal připravovat čaj.

,,Jsi naštvaný. “

,,Proč bych byl naštvaný? Je přece v naprostém pořádku, že mi můj přítel lže do očí.“

,,Chtěl jsem ti to ulehčit. “

,,Cože? Co to je za hloupost? Mělo by mi být líp, kdyby ses jen tak vypařil? Myslíš, že by mi to bylo jedno?“

,,Měl bys na mě vztek.“

,,Ten mám i teď! Pro Merlina, Harry! To pro tebe znamenám tak málo, že ti nestojím ani za pravdu? Začínám se bát v kolika dalších věcech jsi mi ještě lhal.“

,,To snad nemyslíš vážně, Severusi!? Máš ten dojem, že jsem rozený lhář? Ty si myslíš, že pro mě to je jednoduché? Že celé ty dva roky pro mě bylo jednoduché žít s vědomím, že stejně musím odejít? A ty mi tady řekneš, že jsem ti lhal ještě v kdoví čem dalším! Tak mě pouč! Co dalšího jsem neřekl?! “

,,Co třeba to, že jsi se málem nechal zabít? To bych se asi taky nikdy nedozvěděl, co? Asi bys mi neřekl, že nebýt Lupina, tak už tady nejsi! A určitě se toho najde mnohem více! “

,,O čem to ksakru mluvíš?“

,,Že by o posledním útoku na Řád? “

,,Vždyť se mi nic nestalo! Děláš z toho zbytečné drama, Severusi! “

,,Jsem hlupák. Měl jsem si to uvědomit už když jsi nastoupil do Bradavic. Tebe baví riskovat, ty ten adrenalin potřebuješ k životu. Neohlížíš se na city ostatních, nezáleží ti na tom, komu svým chováním ublížíš. Stejně to je i teď, že ano? Nejedeš pryč, protože musíš, ale protože chceš. Jinak bys mi to netajil a řekl mi kam se vydáváš. Už to konečně chápu. Měl bys jít.“

,,Cože?“

,,Mýlil jsem se v tobě. Lituji, že jsem kdy o tobě přemýšlel jako o svém příteli. Teď jdi. Nechci tě už vidět. “

,,Seve-“

,,Jeď za dobrodružstvím a mě nech na pokoji.“

Harry vyšel na chodbu a natahoval se po klice, když se naposledy otočil k Severusovi. 

,,Nemusíš se bát, že bys mě ještě někdy viděl. Tohle dobrodružství je vlastně totéž, jako pochod na smrt. Už se sem nikdy nevrátím. Snad budeš spokojen. Sbohem.“

Severus opustil Harryho mysl a zíral do jeho vyděšeného obličeje.

Než se zmohl na jediné slovo, mladík vyběhl z kabinetu a nechal šokovaného Severuse za sebou.

„Harry?“

Profesor lektvarů se sesul na židli a složil hlavu do dlaní.

Takže celou tu dobu měl Harryho před sebou?

To proto se Harry choval tak divně? Proto mu řekl, že jeho přítel se na něj nezlobí? Věděl to, ale proč mu nic neřekl?

Musel mluvit s Brumbálem. Jestli někdo bude vědět více, tak jedině ředitel.

A pak si bude muset promluvit s Harrym. Tohle nemůže nechat jen tak.

Tolik let doufal, že se Harry jednou ukáže a přitom ho měl celou dobu před sebou.