Harrymu se neustále honilo hlavou, zda nebyl na Severuse příliš tvrdý. Věděl, že muž neměl zlé úmysly, právě naopak.

Někdy si přál, aby zůstal v době největší Voldemortovy síly jako Harry Jones.

Ovšem jedno pozitivum jejich setkání mělo. Harry už nebyl Severusovým terčem na hodinách lektvarů a byl za to rád. Byl přece jen klidnější, když mu Severus nevěnoval přílišnou pozornost.

Časem odsunul myšlenky na profesora lektvarů a plně se věnoval ostatním povinnostem, především Brumbálově armádě.

Už jen ten pocit, že se scházejí Umbridgeové přímo pod nosem byl neuvěřitelný. Při jejich setkáních zjišťoval, že má nejen Jonesovy, tedy vlastně své, vzpomínky, ale taky jeho dovednosti.

Naprosto automaticky se mu na mysl vybavovaly kouzla, která nikdy dříve nepoužil dokonce o nich ani neslyšel. Bylo to přinejmenším příjemné zjištění.

S nadcházející válkou nebylo znalostí nikdy dost a Harry věděl, že ve své minulosti byl opravdu dobrý kouzelník.

Dobrým zprávám však odzvonilo.

Napadení Artura Weasleyho bylo jen začátkem jeho děsivých vánočních prázdnin.
I přesto, že se ho přátelé pokusili uklidnit, snad i povzbudit, měl špatný pocit, že má s Voldemortem více společného než je jen jeho jizva.
Začal se bát sám sebe, především svých snů.

Důvod k opravdovému strachu, téměř k panické hrůze však dostal na konci prázdnin.

Už jen to, že přišel Severus Snape a chtěl mluvit s Harrym, byl sám o sobě šok.

Než za ním dorazil, hlavou mu proběhlo nezměrné množství scénářů o čem s ním chce mluvit. To co přišlo, však nečekal.

„Ředitel mě sem poslal, Pottere, abych vám vyřídil, že si přeje, abyste v tomto školním roce studoval nitrobranu.“

Kruci, kruci, kruci! Harry moc dobře věděl, co je nitrobrana a především co obnáší. Taky věděl, že před Severusem nemůže dát najevo, že o ní cokoliv ví.

„Cože mám studovat?“

„Nitrobranu, Pottere. Kouzelnou obranu vlastní mysli proti narušení zvenčí. Je to málo známá disciplína čar a kouzel, může ovšem být velice užitečná.“

„Proč musím studovat tu nitro… nitrobranu?“

„Protože to ředitel považuje za dobrý nápad. Budete jednou týdně dostávat soukromé hodiny, nikomu ale neprozradíte, co děláte, zejména pak nic neřeknete Dolores Umbridgeové. Rozumíte?“

„Ano. Kdo mě bude učit?“

Snape povytáhl obočí nad jedním okem.

„Já.“

Od té chvíle Harry příliš nevnímal, co se kolem něj děje.
Věděl, že se snažil držet Siriuse, aby nenapadl Severuse.
Zaregistroval, že se vrátil Artur z nemocnice a situace se uklidnila a že Severus odešel.

Nemohl tomu uvěřit! Copak se Brumbál úplně zbláznil?
Harry věděl, co nitrobrana obnáší, ale ani jako Jones ji neovládal.
Hodiny se Severusem by mohly prozradit více než je zdrávo.

Jakmile vstoupil do svého pokoje zadíval se na obraz Phinease Nigelluse.
Měl chuť poslat Brumbálovi pěkně peprný vzkaz, ale věděl, že tím nic nezmůže.
Mohl se jen modlit, že se stane zázrak.
Snad se mu Snape nebude příliš hrabat v hlavě a nenajde něco, co sám Harry považoval za nebezpečné.