41. Trable v lásce

Kolik trápení dokáže jeden člověk zvládnout? Jaká je hranice bolesti, která se už nedá vydržet?

Harry to nevěděl, ale měl pocit, že horší už to být nemůže. Měl naprosto živé vzpomínky na veškeré starosti a trápení, které si užil jako Harry Jones. Teď, jako Harry Potter o tom nebyl o moc lépe.

Téměř celá kouzelnická společnost ho považovala za blázna a lháře. Kromě pár lidí, nikdo nevěří, že se Voldemort vrátil.

Hodiny lektvarů se staly stejně nesnesitelnými jako na začátku. Nejenže se mu nedařilo připravit ani ten nejjednodušší lektvar bez pohromy, ale Severus se opět choval jako by Harryho nenáviděl.

Proč ho to vlastně trápí? Vždyť on sám chtěl Severuse odehnat, tak by měl být rád. Ale chyběl mu ten pocit, že není sám.

Samozřejmě, měl Rona a Hermionu, ale to bylo něco jiného. Se Severusem ho spojovalo množství let, které spolu prožili a Harry se cítil prázdný, když o tohle přišel.

Možná větší obavy, než profesor lektvarů mu dělala Umbridgeová. Byla opravdu nesnesitelná a Harry si v její přítomnosti nedokázal dávat pozor na jazyk.

Nápis Nemám vykládat lži byl jasně viditelný a Harrymu nezbývalo nic jiného, než nosit obvaz.

Netušil, že i této maličkosti si Severus všiml a byl znepokojen.

Malá naděje na světlejší chvíle bylo setkání u Prasečí hlavy. Tolik lidí mu věřilo a chtěli se od něj učit! Tenhle pocit mu vydržel do chvíle než si přečetl nový výnos Umbridgeové, který veškeré kroužky a sdružení zakazoval. A k Harryho překvapení a smůle se to týkalo i famfrpálu.

Pokud si myslel, že ten den už horší být nemůže, tak se šeredně mýlil. Na dvouhodinovku lektvarů se netěšil, ovšem při zjištění, že tam je Umbridgeová, by se byl nejraději ulil.

V Severusově pohledu však tentokrát bylo něco jiného, něco co Harry nedokázal rozluštit.

Po dlouhé době, vlastně poprvé v letošním školním roce, se v noci vytratil z ložnice a skryt pod neviditelným pláštěm se vydal do výklenku.

Chtěl na chvíli uniknout od běžného života, od nevěřícných pohledu a nočních můr, kde neustále bloudí tmavými chodbami.
Posadil se a pozoroval bradavické pozemky. Netrvalo dlouho a nebyl sám.

„Už jsem si myslel, že jsi na výklenek zanevřel.“

Harry sebou škubnul a měl nutkání utéct. Vždyť právě tomuhle se celou dobu vyhýbá. Mlčel. Nehodlal se Severusem mluvit.

„Měl by sis dávat pozor. Umbridgeová hledá jakoukoliv záminku, jak tě dostat.“

„To vím.“

Severus ho pozoroval a uvažoval, jestli by mu Harry řekl co ho trápí. Jaká osobní záležitost ho sžírá a přidělává mu starosti. Zkusil to. Opřel se o výklenek a začal mluvit.

„Zajímalo by mě, co je to tentokrát. Vždycky, když jsi tady, něco se děje a letos to je na tobě poznat už od prvního září. Jedná se o události na konci roku? Nebo neshody s přáteli? Nebo snad něco s tvým kmotrem?“

Pozorně pozoroval, kdy se Harryho výraz změní, ale nic se nedělo.

„Nebo snad trable v lásce?“

Harry se viditelně napjal a stočil pohled na profesora.

„Mrzí mě, že vám změna mého chování dělá starosti, ale nemám zapotřebí se vám svěřovat.“

Harry seskočil z okna a zmizel pod neviditelným pláštěm. Severus se dlouho díval do míst kudy mladík nejspíše odešel a cítil se dotčeně. Copak Harry nevidí, že se o něj bojí?

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top