Být tichým přítelem profesora lektvarů nebylo zdaleka tak jednoduché, jak si Harry představoval.

Nejenže Snape nebyl jeho spolužák, nýbrž profesor, ale na dalších stránkách deníku se dozvěděl, že situace byla mnohem komplikovanější.

Přestože se snažil připravovat na druhý úkol a zjistit co se skrývá ve zlatém vejci, informace z deníku a neustále snění o svém minulém životě mu bránily v normálním uvažování.

Takže Severus byl Smrtijed, Harryho to zjištění nijak zvlášť nepřekvapilo, ale úplně cítil jak tím Jones trpěl. Co ho rozhodně překvapilo bylo zjištění, že Harry Jones chodil s Lupinem.

Zvláštní, že z toho se v něm žádné pocity nezachovaly. Měl profesora rád, ale necítil k němu nějaké hlubší city, spíše jako by byli stáří přátelé.

Něco jiného to bylo u Snapea. U něj cítil, že je pojí mnohem více než jen přátelství. Potřeboval si promluvit s někým, kdo ví o jeho minulosti a takoví zde byli pouze tři osoby. Severus Snape, Albus Brumbál a Firenze.

I když s profesorem lektvarů vycházel tak jako nikdy dřív, nemohl se ho již jen tak zeptat.

Ředitel školy by mu nejspíše řekl pár mouder a žádnou určitou informaci, takže nezbýval nikdo jiný než Firenze. Byl rozhodnut.

„Ss, Rone!“

„Hmmm.“

„Potřebuju si něco zařídit, mohl bys mě krýt?“

„Kam jdeš?“

„Pak ti to vysvětlím.“

„Ach jo. No dobře.“

„Díky! “

Hned jak skončila hodina Kouzelných formulí, Harry se vyřítil z učebny a jakmile byl z dohledu spolužáků, přehodil si přes sebe otcův neviditelný plášť a vydal se do Zapovězeného lesa.

Doufal, že se mu podaří kentaura najít a promluvit si s ním. Nechodil dlouho a zaslechl hluk v nedalekém křoví a vzápětí uviděl toho, koho hledal. Aniž by přemýšlel, ihned se poklonil.

„Firenzi.“

„Dlouho jsme se neviděli, příteli. Hvězdy mi vyzradily, že přijdeš.“

„Chtěl bych se na něco zeptat.“

„Jistě. Zajímá tě tvá minulost, že ano. Věděl jsem, že jednoho dne budeš chtít znát něco o svém předešlém životě.“

„Já mám deník, ve kterém je toho spousta, ale stále jsem zmatený.“

„Ano. Vím, že jsi zanechal stopy pro tento případ. Patřil jsem mezi poslední, se kterými jsi mluvil. Už tenkrát jsem ve hvězdách viděl tvůj nový příchod. Máš zmatek ve svých citech. “

„A-ano. Nevím co si mám počít.“

„Zvláštní. Tenhle zmatek v tobě přetrval z minulosti.“

„Opravdu? Prosím, řekni mi více.“

Harry si připadal jako ve snu. Nemusel se bát, když mluvil o Harrym Jonesovi, věděl, že Firenze je opravdový přítel.

„V té době jsi velmi trpěl. Miloval jsi svého přítele, ale vaše lidská doba vás nutila k ukrývání. Ovšem tvé nejhlubší city patřily někomu jinému.“

„Cože?“

„Blíží se válka, Harry Pottere. Tenkrát to bylo stejné. Svůj světlý bod jsi našel v dítěti měsíce, ale tvé hluboké city k příteli z dětství jsi nedokázal vymazat. Musím ti říct totéž co tehdy. Tohle je rozhodnutí, které záleží jen na tobě. Hvězdy mi ukázaly, že tě čeká spousta útrap, ale konec bude jiný. Sbohem, Harry Pottere.“

Firenze se otočil a odběhl do hloubi lesa a Harry byl snad více zmatený, než před tím.