Profesor lektvarů měl velmi špatnou náladu dával to jasně najevo, proto se s ním kolegové ani nepokoušeli navázat konverzaci.

Zachmuřeným pohledem studoval pomalu se zaplňující Velkou síň. Trocha prázdninového klidu dneškem definitivně končila.

Při představě roztavených a vybuchujících kotlíků, se mu zvedal žaludek. Zase a znova se bude snažit těm hlupákům natlouct do hlavy přísady do lektvarů, aby se na konci roku přesvědčil o tom, že si nic nezapamatovali.

A aby toho neměl na starosti málo, bude se tady pohybovat spousta cizích studentů a kouzelníků a on bude muset opět dávat pozor na Pottera.

Tiše zavrčel a znovu si prohlédl všechny kolejní stoly. Aniž by si to uvědomil, zabloudil zrakem k nebelvírskému stolu a už tam zůstal.

Právě totiž dorazil Potter a Severusovi nezbývalo nic jiného než tiše zírat.

Hoch se přes prázdniny hodně změnil. Střapaté vlasy měl delší a rysy v obličeji mužnější. Celkově se vytáhl a v ramenou zmohutněl.

Pohledný, to bylo slovo, které Severuse napadlo při zkoumání Potterova vzhledu. Jakmile si však uvědomil, že takto smýšlí nad studentem a ještě ke všemu nad Potterem rychle se zadíval k zmijozelskému stolu doufajíc, že přijde na jiné myšlenky.

V témže okamžiku se Harry Potter přestal věnovat svým spolužákům a pohledem vyhledal profesora lektvarů.

Snad poprvé za dobu, kdy studoval v Bradavicích si Snapea pořádně prohlédl a všiml si detailů, které dříve přehlížel.

Snapeova bledá pokožka skvělé kontrastovala s černým hábitem i tmavými vlasy. Když k tomu připočetl vždy elegantní postoj a temný pohled, vyšlo mu, že se jedná o velice atraktivního muže a ani jeho křivý nos nebyl na závadu. Z neznámého důvodu Harrymu  bušilo srdce jako o závod a cítil jak začíná červenat.

Zrovna, když už chtěl odvrátit od profesora  zrak, se jejich pohledy střetly. Vše kolem jako kdyby utichlo a ve Velké síni zůstali jen oni dva.

Harry měl pocit, jako kdyby se díval do důvěrně známé tváře. Na mysl mu vytanula vzpomínka na jeho první pocit při pohledu na Severuse Snapea.

Připadalo mu to strašně dávno a přesto i dnes v něm profesor lektvarů vyvolával stejný pocit bezpečí a klidu jako tenkrát v prvním ročníku.

Za ty roky už poznal, že Snape není zlým člověkem a nyní si tím byl díky Jonesova deníku stoprocentně jist.

Možná by na sebe takto koukali až do konce večeře, nebýt hlasitého příchodu nového profesora Obrany proti černé magii.

Harry si dovolil ještě poslední, letmý pohled na zmijozelského ředitele a pak už se věnoval svým přátelům u stolu, aniž by si všiml zkoumavého pohledu ředitele školy či zamračeného pokukování zmijozelského rivala, Draca Malfoye.

Ten rozhodně nebyl spokojen s Harryho zíráním na jejich učitele a v duchu již sestavoval plán na pomstu.

Harry mezitím plánoval jak si nenápadné přečíst další část Jonesova deníku a zjistit tak něco více o jeho vztahu se Snapem.

To však ještě netušil, že se dozví více než by si býval přál.