Z Jonesova deníku se pro Harryho stala droga. V některých chvílích si připadal jako narkoman, shánějící peníze na další dávku.

Každou práci, kterou mu teta Petunie uložila udělal v rekordním čase, jen aby se mohl začíst do stránek popsaných drobným písmem.

K jeho smůle se objevovaly postupně, takže často musel čekat než si přečte další příběh z Jonesova dětství.

Hltal každé slovo a naprosto Harrymu rozuměl. Věděl přesně jak se v některých chvílích cítil a občas mu připadalo, jako by sám některé situace zažil.

Trochu mu i záviděl. On sám nikdy žádného kamaráda neměl, o to už se Dudley postaral. Za to Harry Jones vyrůstal v sirotčinci, ale měl opravdového přítele. Někoho, na koho se mohl spolehnout a kdo mu pomáhal v těžkých chvílích.

Měl Severuse Snapea.

Harryho zášť a negativní postoj vůči profesoru lektvarů postupně mizel. Po každé přečtené stránce si byl více a více jist, že Snape rozhodně není zlý, umaštěný netopýr.

Kdyby takový byl, jistě by se nestaral o malého kluka, kterého náhodou našel na zahradě. Začínal profesora chápat. Pokud se nemýlil, Harry Jones nejspíše zemřel a Harry si dokázal představit, jak to Snapea sebralo. Vždyť on sám viděl, jak Siriuse a Lupina změnila smrt jeho otce.

Co však stále netušil a doufal, že v deníku zjistí
bylo, jak se Jones dostal k Snapeovým na zahradu. Celé mu to přišlo jako tajemný pohádkový příběh a on měl tu čest být divákem.

Toho rána ho vzbudila úporná bolest jizvy v kombinaci s noční můrou. Viděl smrt nějakého mudly a jestli se nemýlil, tak tam byl i Voldemort.

Poté, co napsal dopis Siriusovi si lehl do postele a popadl do ruky deník. Nic jiného mu momentálně nemohlo zvednout náladu.

Možná kdyby tušil, co se dozví, zrovna dnes by se do čtení nepouštěl.

Blížilo se září a s ním i Severusův odjezd do Bradavic. Přál jsem mu to, ale měl jsem taky strach. V Bradavicích potká lidi jako je on sám, proč by se pak bavil se mnou? Pamatuji si, jak mi představil kamarádku z mudlovské rodiny, která taky nastupovala do Bradavic. Cítil jsem se odstrčený i když mě Sev přesvědčoval o opaku. Jmenovala se Lily Evansová....

Harry to jméno sledoval tak intenzivním pohledem, že kdyby mohl, vypálil by do sešitu díru.

Snape se kamarádil s jeho mámou? Netušil proč ho to tak zklamalo. Možná si naivně myslel, že Snape znal jen jeho otce? Nebo ho mrzelo, že se k synovi své kamarádky choval tak nenávistně?

Místo uklidnění měl ještě horší náladu než předtím. Lehl si na záda a zadíval se na strop.

Před očima mu vytanul obrázek Severuse Snapea, jak popíjí kávu a užívá si klidu bez studentů. Možná v mezičase vymýšlí, čím je v následujícím roce potrápí a jak nechat Harryho vyloučit.

Severus se bohužel nemohl oddávat žádné z těchto činností. Celé prázdniny trávil spolu s kolegy přípravami na nadcházející turnaj.

Nebyl z toho nadšený, tak jako jeho kolegové. Něco mu na tom nesedělo a měl vážné obavy.

Přece jen zde bude mnoho kouzelníků a čarodějek a i přes veškerá opatření se toho může hodně přihodit.

A bude zde Potter, magnet na problémy.

Momentálně však byl hlavně Severusovým problémem. Ať se věnoval jakékoliv činnosti, nedokázal brýlatého chlapce dostat z hlavy. Chvílemi se přistihl, že se usmívá nad jeho prostořekostí a upřímností.

Konečně si to přiznal.

Mladý Potter byl opravdu výjimečný v mnoha ohledech. Už se ani nenamáhal popírat jeho podobu s Harry Jonesem. Nemělo to smysl.

Uvědomil si i to, že mu ten kluk jednoduše chybí. Jejich hádky a nenávistné pohledy je provázely od prvního ročníku a bez nich byly Bradavice zvláštně tiché.

Po dlouhých letech měl Severus zase pocit, že žije a bylo pravděpodobně osudem, že to měl na svědomí právě Harry Potter.