Cesta z Bradavic byla pro Harryho vždy smutná a depresivní, ovšem letos to platilo dvojnásob.

Na malou chvíli měl naději, že se už nikdy k Dursleyovým nevrátí a začne nový život u Siriuse. A stačil jeden okamžik a veškeré jeho naděje se rázem rozplynuly.

Netrápilo ho však jen tohle, v uších mu stále zněla slova profesorky Trelawneyové. Pokud Voldemort opravdu povstane, Harry bude viníkem.

Možná měl Brumbál pravdu a táta by se zachoval stejně, ale přesto ho vědomí Pettigrewa na útěku trápilo.

Na druhou stranu cítil mírné vzrušení. V kufru měl schovaný sešit, který našel ve výklenku.

Nevěděl, jestli je dobrý nápad mlčet, ale  přátelům o svém nálezu nic neřekl. Měl zvláštní pocit, že je to něco, co by měl uchovat v tajnosti.

Ještě ho neotevřel, ovšem tušil, že by se mohl dozvědět něco užitečného z doby, kdy se narodil.

Nakonec ze sebe přece jen setřásl část špatné nálady, když dorazil Siriusův dopis. Povolení navštěvovat Prasinky ho povzbudilo stejně jako představa mistrovství světa ve famfrpálu, na které ho Ron pozval.

Když ještě pozlobil strýčka Vernona oznámením o svém kmotrovi na útěku, nálada se mu značně zlepšila.

Jakmile byl v klidu svého pokoje, vytáhl tajemný sešit.

Poprvé po třech letech si směl nechat kufr i se všemi věcmi u sebe. Pravda, zásluhu na tom měl Sirius, díky kterému se Dursleyovi drželi zpátky.

Opatrně pohladil obálku a nalistoval první stranu. Jakmile spatřil první slova, oči se mu rozšířily údivem a ruce se začaly lehce třást.

Milý Harry,
stejně jako spousta míst v Bradavicích i tento deník je začarován genetickým kouzlem, aby nepadl do nesprávných rukou. Je určen pouze tobě a jen ty v něm dokážeš číst.
Mohu tě ujistit, že se nejedná o žádný předmět černé magie či něco podobně nebezpečného. Na následujících stránkách je souhrn mého života, informace o mých přátelích i nepřátelích. Jsem si jist, že by ti to mohlo v mnohém pomoci. Není tam však vše najednou. Domnívám se, že některé věci je potřeba zjišťovat postupně.

Harry Jones

Harry si těch pár vět četl pořád dokola a snažil se přijít na to, proč se zrovna jeho snažil Harry Jones informovat.

To stejné jméno tenkrát připomínal ředitel Brumbál Snapeovi. A říkal tenkrát něco o tom, že je Harry Jonesovi podobný. Mohl znát jeho rodiče? Pokud znal Snapea....

Neváhal a okamžitě obrátil na další stránku. A byl ještě více překvapen než doposud.

Můj život nezačal zrovna hezky, Harry. Našel mě na zahradě chlapec, Severus Snape. Bylo mi něco přes rok a jediné podle čeho zjistili, že jsem Harry, byla výšivka na tričku. Bohužel jsem u Snapeových nemohl zůstat, i když by to nejspíše bylo to nejlepší co by mě mohlo potkat. Vyrůstal jsem v nedalekém sirotčinci. Spousta dětí tam byla nešťastných a osamělých. Já měl v tomhle ohledu ohromné štěstí. Severus mě nepřestal navštěvovat. Kam až mi sahá paměť, vždy přišel. Každičký den jsme trávili spolu, takže ti jistě je jasné, že se z nás stali nejlepší přátelé. Dalo by se říci, že pro mě byl smyslem života....

Harry prudce sešit zavřel a přešel k oknu. Sám nechápal svou reakci, ale byla mu nepříjemná už jen představa toho, jak se Snape s kýmkoliv baví jako s přítelem.

Skoro jako kdyby žárlil. Zatřásl hlavou a posadil se zpět na postel. Tohle ho nemůže odradit od zjištění čehokoli týkajícího se jeho rodičů.