Severus by ani pod kletbou Cruciatus nepřiznal, že mu mladý Potter začíná přirůstat k srdci.

Naprosto nesmyslně přehlížel své pocity i okolnosti, které mu často nedávaly spát. Mladík ho neustále provázel ve snech a pravidelně se k tomu přidávaly vzpomínky z dob Severusova mládí.

Seděl ve svých komnatách a nepřítomně sledoval oheň, plápolající v krbu. Zmatek ho provázel od chvíle, kdy se dnes setkal s Potterem a Severus netušil, zda je více naštvaný, zklamaný nebo má strach.

Kdykoliv zavřel oči, viděl Harryho vzteklý obličej a znovu slyšel slova, která se mu zavrtala hluboko do srdce.

„No prosím. Všichni, od samotného ministra kouzel až po posledního učitele, se snaží zajistit slavnému Harrymu Potterovi bezpečí před Siriusem Blackem. Jenže slavný Harry Potter je sám sobě zákonem! Jen ať si s jeho bezpečím lámou hlavu obyčejní lidé! Slavný Harry Potter si chodí, kam se mu zachce, a o důsledcích svého jednání nepřemýšlí. Jak pozoruhodně se podobáte svému otci, Pottere. Ten byl také neuvěřitelně arogantní. Trocha nadání na famfrpálovém hřišti ho vedla k přesvědčení, že je z lepšího těsta než my ostatní."

V tu chvíli to Severus viděl. Okamžitě poznal, že se Pottera dotknul a rozvířil hladinu jeho vzteku.

,,Taky za to zaplatil! To vám nestačí, že je po smrti? Soustavně mi tátu předhazujete, ale já nejsem ani arogantní ani povrchní a rozhodně nejsem oblíbený jak si myslíte! Vám osobně je můj život totálně ukradený! Kdyby mě někde Black zabil, tak zrovna VY byste oslavoval jako první! Nechte si to své kázání, nikdo o něho nestojí!“

Potterův obličej ukazoval jen vztek a nenávist, nic jiného a Severus marně přemýšlel, kde udělal chybu.

Ano jejich vztah už od prvního ročníku je protkaný nenávistí a neustálými hádkami, ale tohle bylo něco jiného.

Domníval se, že Potterovi dostatečně dokázal, že není nepřítel. Zjevně to nestačilo. Zaťal ruce v pěst, když si vzpomněl jak se Harryho výraz změnil, jakmile zavolal Lupina.

Zase se mu ten vlkodlak plete do života! Nejprve mu přebral přítele a teď mu stahuje studenty na svou stranu.

Tichý hlásek mu našeptával, že není zrovna oblíbeným učitelem, ale Severus ho neposlouchal. Snaží se jen, aby se studenti něco naučili!

Povzdechl si. Potter se ohromně mýlí, kdyby se mu něco stalo, byl by to právě Snape, který by se cítil mizerně. Právě on by si vyčítal, že Harryho nezachránil.

Zvedl se a přešel ke stolu a zadíval se na jedinou fotografii ze svého mládí. Jedinou viditelnou vzpomínku na Harryho Jonese, pokud nepočítal onu skříňku, která nyní ležela ukrytá na polici.

,,Ty bys věděl jak to napravit. Dokázal bys celou situaci urovnat. Vždy jsi to byl ty, kdo věděl jak se k druhým chovat. Ale starého psa novým kouskům nenaučíš, Harry. Pořád neumím projevovat náklonnost ani být vlídný. A ani nemůžu. Nemůžu toho pošetilého nebelvírského kluka svým chováním vystavit nebezpečí. Nejspíš to tak je správně. Kéž bys tady byl.“

Vydal se do ložnice s vědomím, že dnešní noc bude plná zlých snů a vzpomínek.
Tohle byl zřejmě osud Severuse Snapea, být neustále vážný a nešťastný.