I přes únavu, kterou po hodinách s profesorem Lupinem cítil, nedokázal usnout.

Už věděl vše, co potřeboval k tomu, aby začal Siriuse Blacka nenávidět. Ať se snažil sebevíc, kdykoliv zavřel oči, viděl Blackovu tvář. Od začátku se Blacka nebál a to ani poté, co napadl Buclatou dámu, ale právě díky Blackovi, mu nyní proudila v žilách nenávist silná jako smrtící jed.

Sirius Black byl důvodem, proč musel žít u Dursleyových, proč byl celý život sám i proč při každém setkání s mozkomory musel poslouchat poslední slova své mámy.

Byl to jejich přítel a zradil je. Věrnost k Voldemortovi byla více než roky přetrvávající přátelství.

Náhle se Harry prudce posadil a zahleděl se skrze zatažená nebesa na vedlejší postel.

Co jeho přátelé? Taky by ho za moc a slávu zradili? Otočili by se k němu zády a nechali ho napospas smrti? Zavřel oči a položil si hlavu na kolena. Dokázali by to? Stáli po jeho boku od chvíle, kdy se poznali, prošli s ním každým nebezpečím, které se jim postavilo do cesty, nikdy ho v tom nenechali. Ale nebyl Black taky takový? Byli s jeho otcem nerozluční přátelé a přesto ho udal Voldemortovi.

Tiše vylezl z postele a z kufru vytáhl neviditelný plášť. Věděl, že dnes už neusne. Skryt pod pláštěm se vydal na cestu bradavickými chodbami na tak často navštěvované místo.

Usadil se ve výklenku a zadíval se z okna. Bylo zataženo, takže stěží rozeznal Vrbu mlátičku. Na malý moment se mu zdálo, že vidí u jejího kmene pohyb, ale vzápětí tuhle myšlenku zahnal. Neuměl si představit, jak by se k ní někdo dostal tak blízko, aniž by ho zabila.

Byl natolik zamyšlen, že si nevšiml přibližujících se rázných kroků. Když je konečně zaregistroval, bylo už pozdě. Plášť měl složený vedle sebe a proto nyní čelil nic neříkajícímu pohledu ónyxově černých očí.

,,Ale, ale, Potter! Pro vás večerka zjevně neplatí."

Harry neodpovídal, jen na svého profesora lektvarů tiše zíral.

,,Copak? Slavnému Harrymu Potterovi došly výmluvy? Školní trest a - "

,,Vy jste ho taky znal?!"

Snape se zatvářil překvapeně a zmateně na Harryho zamrkal.

O čem to mluvíte, Pottere? Koho jsem měl znát?"

,,Jaký byl Sirius Black? Chodil taky s vámi do školy!"

Severus postoupil o něco blíže k oknu a Harry se automaticky odsunul.

,,Potter, Black a ta jejich partička. Black byl stejný jako váš otec. Ale když nad tím přemýšlím, byl přece jen horší než Potter. Na lidech kolem mu nezáleželo a jeho arogance byla nesnesitelná. Takový byl Black. Ale kde jste přišel na to že s námi chodil do školy?"

,,Vím to. To, že zradil tátu a proto je našel Voldemort. To, že byl jejich přítel. A teď chce dokončit to, co před lety začal."

,,Spousta kouzelníků se přidalo na Stranu zla, ale ke konci války se od něj snažili utéct. Na škole byl Black opravdu Potterovým přítelem. Ani já nevím, kdy se přidal k Pánovi zla. Nejspíš zatoužil po moci."

Po očku Harryho sledoval. Hoch vypadal, že ho tohle zjištění dostalo více, než fakt, že ho Sirius Black chce zabít.

,,Věřil jsem, že přátelé by se ke mě nikdy neotočili zády. Že by mě nezradili. Teď si tím nejsem jistý."

Tak odtud vítr vane.

,,Pottere, nikdy jsem neviděl věrnější přátelé než jsou Weasley s Grangerovou. Nemáte žádný důvod k obávám."

,,Myslíte?"

,,Jsem si jist. A nyní k vašemu trestu. Příště až vás po večerce nachytám mimo ložnici, trest vás nemine. Zmizte!"

Harrymu netrvalo ani deset vteřin, než si plně uvědomil své štěstí. Přehodil přes sebe plášť a rychle zamířil do nebelvírské věže.

Najednou se cítil mnohem lépe. Pokud se i Snape domnívá, že by ho Ron s Hermionou nezradili, tak se opravdu nemá čeho bát.