Pro Severuse byla porada při zahájení školního roku vždy utrpením. Už na začátku školy jednotliví profesoři probírali, který z jejich studentů stěží ročník zvládne a který bude opět a zase nejlepším.

Pro něj to byly jen zbytečné debaty. Nebylo v jejich moci udělat žákům do hlavy díru a vědomosti jim tam nalít. Jejich úkolem bylo stát za katedrou a učit, nikoli se snažit o nemožné.

Tahle porada se však vlivem okolností zvrtla v něco úplně jiného. Jak se zdálo, žádného z profesorů nic nezajímalo víc, než Harry Potter a jeho setkání s mozkomorem.

Pravda, Severus z toho byl také v šoku. Před pár dny Brumbálovi říkal jaké nebezpečí toto počínání obnáší a hned prvního září byl napaden student.

Jednalo se bezpochyby o napadení, jelikož mozkomor měl vlak pouze zkontrolovat nikoliv živit se na pocitech dětí. Fakt, že to byl zrovna Lupin, kdo tomu byl přítomen a mozkomora zahnal, ho nijak zvlášť neuklidňoval.

Z nějakého důvodu, bylo Severusovi proti srsti, že by se měl ten prašivý vlkodlak pohybovat v Harryho blízkosti. Možná se v něj probouzely dávné křivdy nebo se jen rozhodl syna Lily ochraňovat v té největší možné míře.

Proto se také rozhodl o krátký, ale výstižný rozhovor s Lupinem, hned jakmile porada skončila. 

,,Jaké štěstí, že jsi zrovna v tom kupé byl, Lupine. “

,,Možná, Severusi. Já se domnívám, že se jednalo pouze o náhodu, která se posléze změnila ve štěstí. Raději nechci ani pomyslet, co se Harrymu honilo hlavou. “

Severus se zařadil vedle ošuntěle vypadajícího Lupina a snažil se působit svým obvyklým chladným a arogantním dojmem. 

,,Harryho? Jak milé a dojemné, Lupine. “

,,Nevím, co tím chceš říct, Severusi. Samozřejmě, že je to Harry. Je to přece syn Jamese a Lily. Očekáváš snad, že na to zapomenu? “

Lupin zahnul za roh a hodlal vstoupit do svého kabinetu. Chtěl si odpočinout, aby zítra vypadal přece jen lépe než dnes. 

,,Tím chci říct, Lupine, že to, že ti Brumbál věří, neznamená, že ti věřím i já. Jsi vlkodlak a dal bych ruku do ohně za to, že víš, kde je Black. Měl by ses od Pottera držet dál, než to někomu přijde podezřelé.“

Severusův tón hlasu byl mrazivý a tvrdý. Tvář měl skrytou za maskou bezcitnosti, zatímco uvnitř něj to vřelo. 

,,Severusi, nejsem hlupák, i když sis to vždy myslel. Mám oči a k tomu dostatek inteligence, abych pochopil o co se jedná. Měl by sis uvědomit, že to není on. Nepopírám, že ta podoba je neuvěřitelná, ale Harry Jones je mrtvý a tohle je Harry Potter. Je to dítě tvé nejlepší kamarádky a tvého úhlavního nepřítele, tady už není důvod, abychom spolu bojovali. Dobrou noc, Severusi. “

Než se Snape zmohl byť jen na jediné slovo, za Lupinem se zavřely dveře. Zatnul zuby a s rozevlátým pláštěm se vydal do sklepení. 

Jistěže to není jeho Harry! Takový hlupák, aby to nevěděl není! To však neznamená, že dovolí, aby se kolem něj ten vlkodlak motal. Přísahal, že ho ochrání a to taky udělá.

Malý hlásek někde uvnitř, mu zase a znova připomínal Harryho poslední slova v dopise, ale Snape si zatvrzele stál za svým, že tenhle Potter nemá s Harrym nic společného.

I když někde hluboko v srdci, toužil po tom, aby to byl opravdu Harry Jones. Aby se mu vrátil a on se tak mohl omluvit za chyby, které napáchal.

Ale jaká je šance, že by to byl zrovna Potter? Severus se chtě nechtě musel uchechtnout. To by byla opravdu ironie osudu.