Severus chvátal do ředitelny a byl nesmírně rozzuřen. Buď je Brumbál slepý nebo trpí stařeckou demencí. Jinak si nedokázal vysvětlit přijetí úžasného Zlatoslava Lockharta jako učitele Obrany proti černé magii.

Je to největší břídil jakého kdy poznal. To i ten Quirrell uměl více než on. Neobtěžoval se ani klepat a rovnou vpálil do pracovny Albuse Brumbála. 

,,Severusi? Čemu vděčím za tvou naprosto nečekanou návštěvu? “

,,Albusi, kde jste u všech svatých našel tu napomádovanou kreatůru? Vždyť je nebezpečný sám sobě i studentům!“

,,Severusi posaď se a vysvětli mi prosím o čem to mluvíš. “

Snape se sice posadil, ale dal by ruku do ohně za to, že Brumbál moc dobře ví o čem je řeč. 

,,Mluvím o Lockhartovi! Viděl jste co udělal Potterovi s rukou? Už od více studentů jsem slyšel jen stížnosti! Dějí se zde zlé věci, to všichni víme, někdo jde Potterovi po krku a na profesora obrany není vůbec žádný spoleh! Ten chlap je neskutečný! Nikdy by mě nenapadlo, že to řeknu Brumbále, ale Pottera upřímně lituji. Pořád za ním leze a jestli má jen z poloviny tak blbé kecy jako mívá u jídla, tak chudák kluk! Kde jste toho ubožáka našel? “

Profesor Snape že sebe vypustil velkou část svého vzteku a teď čekal co mu ředitel školy řekne. Ani si nevšiml, že se Brumbál široce usmívá. 

,,Zlatoslav byl jediný, kdo se o to místo hlásil. Bohužel jeho znalosti jsou značně omezené, ale to přece neznamená, že je špatný učitel. Spíše mám obavu o tebe, Severusi. “

,,O mě? A proč, smim-li se zeptat? “

,,Zdá se, že nejsi ve své kůži. Odkdy zrovna tebe zajímá Harry Potter? “

Snape se na ředitele díval pohledem, kterým většinou strašil studenty. Rozhodně neměl v úmyslu Brumbálovi prozradit své vnitřní pohnutky. 

,,Pokud se nemýlím, slíbil jsem pomoc s jeho ochranou. Celá ta záležitost s Komnatou a ten Potlouk se mi jednoduše nezdá. “

,,Máš dojem, že by v tom mohl mít prsty profesor Lockhart? “

,,Pochybuji, každé kouzlo pokazí. Ten touží jen po slávě, proto se pravděpodobně lepí na Pottera. “

,,Dobrá. Dej na ně pozor. Kdyby jsi si všiml čehokoliv neobvyklého, tak za mnou ihned přijď. “

,,Jedna maličkost tady je. Mizí mi některé přísady do lektvarů a to hlavně ty, které je zapotřebí k výrobě Mnoholičného lektvaru.“

,,Zajímavé. Máš nějaké podezření? “

Snape se nadechoval, ale nakonec zavrtěl hlavou. 

,,Dobře, pokud je to vše, rád bych si dodělal svou práci. “

Severus vyšel a v duchu se peskoval. Proč neřekl Brumbálovi, že podezřívá Pottera a ty jeho kamarády? A proč má vlastně opravdovou starost o toho drzého kluka?

Poslední dny ho opět provází plno zmatených myšlenek a mají jediného jmenovatele, Pottera. Nedokáže k němu cítit stejnou averzi jako loňského roku.

Čím dál častěji vzpomíná na vše co mu kdy Brumbál řekl a začíná si všímat svého chování. Co je na tom všem však nejhorší je fakt, že si je plně vědom toho, jak zle se k Potterovi většinou chová.

Musí s tím přestat, už jen kvůli nynější situaci. Ten hoch to má dost těžké i bez Severuse.

Zamyšlen došel do sklepení a s povzdechem se posadil ke stolu. 

,,Snape, asi jsi se už dočista zbláznil. “

Pustil se do opravování esejí a alespoň na chvíli vypustil z hlavy Harryho Pottera. Z hlavy ano, ale jeho srdce se pomalu, ale jistě začínalo otevírat novým pocitům.