Harry omámeně klopýtal za mladší verzí Albuse Brumbála, kterého znal. Šli dlouhou chodbou, kolem množství cel a pokaždé, kdy je minul některý z azkabanských mozkomorů se Harry bezděky přikrčil.

Po chvíli začali stoupat až se dostali do nějaké místnosti. Harrymu začalo být trochu tepleji a když před ním přistál hrnek horké čokolády, cítil se nejšťastnější za kdo ví jak dlouhou dobu.

Brumbál se posadil naproti němu a stejně jako v pozdějším věku i nyní si složil ruce do stříšky a bedlivě Harryho pozoroval.

„Musíme si promluvit, chlapče. Něco vím, něco jsem si domyslel a něco mi budeš muset vysvětlit. Vím, že tvá úloha v této době je důležitá, z tvých poznámek také vím, že Tom si v budoucnosti vytvořil viteály, aby byl nesmrtelný, ovšem stále netuším, co jsi dělal v domě Morfina Gaunta zrovna ve chvíli, kdy se Tom vydal zabít své příbuzné. Neříkej mi podrobnosti z budoucnosti, ale vysvětli mi co se dá.“

Harry už měl polovinu čokolády vypitou a jeho mysl se konečně projasnila. Po dlouhé době byl schopen normálního myšlení a už jen tenhle pocit v něm vyvolával naději. Proti neváhal a spustil.

„Po použití obraceče jsem se objevil nedaleko Morfinova domu. Věděl jsem, ve kterém jsem roce, ale nevěděl jsem zda Voldemort už zabil své rodiče nebo ne, proto jsem se vydal k Morfinovi. Jakmile jsem vešel, hned jsem zjistil, že jsem se vrátil právě do chvíle, kdy svou rodinu zabil. Díky mým informacím jsem věděl, že se vrátí, změní Morfinovi paměť a sebere mu prsten, ze kterého pak udělá viteál. Sebral jsem tedy prsten a uvažoval, že bych ho probral z kletby, kterou na něj Voldemort uvalil, abych zabránil změně jeho paměti. V tom se však Tom vrátil a bohužel mě i přesto, že jsem byl pod neviditelným pláštěm, objevil. Bojovali jsme a já ho nakonec porazil. Ani sám nevím, proč jsem se mu ukázal. Pak jsem se přemístil k Děravému kotli. A ráno mě už odváděli bystrozoři jako jeho komplice. Ale já s tou vraždou opravdu nemám nic společného!“

„Já ti věřím chlapče. Nyní však musíme vymyslet, jak tě z této šlamastiky dostat. Máš toho ještě spoustu na vykonání?“

„No to vlastně nevím. Vím, co Voldemort napáchal a hlavním cílem byly viteály, ale teď je v Azkabanu a jeden z budoucích viteálů už mám. První, který vytvořil byl deník, ale není zcela jasné jestli už nyní nebo až později.“

„Pochopil-li jsem to správně, tak obraceč, který tě sem dostal je Tomův, že ano? Pokud si tedy vezmu v potaz veškeré informace, které o obracečích mám, tak jsi zřejmě ještě nezměnil budoucnost a z Toma se stále má stát jak ty říkáš Voldemort.“

„Jak to?“

„Je to jednoduché, Danieli, smím-li ti tak říkat. Kdyby se z Toma neměl stát Voldemort, nevznikl by tento určitý obraceč a ty by ses automaticky vrátil do své doby.“

Harry chvíli nechápavě koukal a pak si uvědomil, že je to vlastně logické.

„To ale znamená, že se dostane z Azkabanu a stane se největším černokněžníkem všech dob!“

„Tím se stane?“

„Označují ho za horšího než byl nebo teda vlastně je, Grindelwald.“

Brumbál se mračil čím dál více a Harry se začínal bát, že i geniální ředitel Bradavic je v koncích.

„Danieli, udělám vše co je v mých silách, abych tě odsud dostal, ale do té doby tady bohužel budeš muset zůstat.“

Pokud se Harrymu ve tváři zračila hrůza, kterou pociťoval, Brumbál nic neřekl. Mladík však věděl, že stejně nemá na výběr, proto jen svěsil hlavu a přikývl.