Albus Brumbál mířil na ministerstvo a hlavou se mu honila všechna ta podezření, která vůči Tomovi měl. Nikdy by ho však nenapadlo, že by byl schopen vraždy.

Kdo však byl ten mladík, kterého označili za Tomova komplice? Nikdy neměl přátele, tedy opravdové přátele a pokud se Brumbál nepletl, mimo Bradavice se s nikým nestýkal.

Když vstoupil do kanceláře vedoucího bystrozora, sám byl zvědav, co se dozví.

„Albusi, rád vás vidím!“

„Já vás také, Alexi.“

„Posaďte se, Albusi. Přejdu rovnou k věci. To, že Raddle zabil své mudlovské příbuzné jistě už víte z Denního věštce. O jeho vině není sebemenších pochyb. Chtěl jsem s vámi mluvit ohledně toho druhého mladíka, Daniela Jacksona. Znáte ho?“

„Bohužel, Alexi, neznám.“

„Raddle ho po výslechu označil za komplice, přestože důkazy nebyly jednoznačné. Mimo spoustu jiných zvláštních věcí jsme u něj našli obálku s vaší pečetí a velice zvláštní poznámky. Byl odeslán do Azkabanu, ale já bych velmi rád měl čisté svědomí, že jsem nic nezanedbal. Prosím.“

Vedoucí bystrozor posunul po stole obálku a sešit v černých deskách.

Albus nejprve prozkoumal pečeť na obálce a musel uznat, že se opravdu jedná o jeho dílo. Rozlomil ji a vytáhl list papíru. Nevěřícně zíral na své vlastní písmo.

Albusi,

jistě poznáváš své vlastní písmo a pokud čteš tyto řádky, tak se vlastník tohoto dopisu dostal do velkých nesnází.

Tento mladík je zachráncem celého světa, ale musí vykonat co je potřeba.

V době, ze které pochází, zuří válka a umírají nevinní lidé, kouzelníci i mudlové.

Strůjce toho všeho si nechal vyrobit obraceč času, kterým by se dostal do minulosti a stal se ještě mocnějším.

Obraceč jsme však získali do držení my, strana Světla a hoch, který je ve tvé době je naší jedinou nadějí.

Ať se zapletl do čehokoliv, prosím pomoz mu.

A. B.

Albus Brumbál neměl pochyby o pravosti dopisu. Pečlivě ho složil zpět do obálky a nahlédl do sešitu. Stačilo mu přečíst pár řádků, aby si plně uvědomil vážnost situace.

„Alexi, musím s tím hochem mluvit.“

„Albusi, nejsem si jist, zda něco takového dokážu zařídit.“

„Je zcela nevinný!“

Bystrozor se na profesora přeměňování a jednoho z největších čarodějů zkoumavě zadíval.

„Udělám co budu moci.“

Harry byl schoulený v rohu své cely a celou svou myslí se snažil upnout k jakékoliv šťastné vzpomínce. Všechny však postupně mizely a jemu zůstávaly jen noční můry z obou jeho životů.

Na vlastní kůži pocítil, proč je Azkaban tak hrozivý. Pamatoval si, jak velkou hrůzu Hagridova naháněla jen zmínka o Azkabanu. Konečně věděl proč. Nebylo možné, aby zde člověk nezešílel.

Jediné k čemu se opravdu upínal, byla myšlenka na to, že Tom skončí na dlouho v Azkabanu a tím pádem se nestane Voldemortem. Stejně jako se Sirius upínal k myšlence na nevinnu, tak Harry se upínal k téhle malé útěše.

Přestal mít pojem o čase, netušil jestli je zavřený den, týden či měsíc. Jen přežíval.

Proto, když se otevřely mříže jeho cely a v nich stála jediná osoba, která mu mohla pomoci, nebyl si jist, zda bdí či sní nebo má halucinace.

Albus Brumbál přišel Harryho zachránit.