Harry se po závěrečném večírku cítil šťastný, že Nebelvír vyhrál školní pohár a on sám stanul tváří v tvář Voldemortovi a opět přežil. Pocit ohromného štěstí ho začal opouštět, když si definitivně uvědomil, že se vrací do Zobí ulice.

Na jednu stranu bylo dobře, že si odpočine od nevrlého profesora lektvarů a srovná si v hlavě myšlenky, které byly více než zmatené. Na druhou stranu ho děsila představa prázdnin u Dursleyových a odloučení od přátel.

Možná měl dostatek odvahy zachránit Kámen mudrců, ale bál se co ho doma čeká. Sám sobě se musel smát, nejede domů, nikdy tak to místo nemohl nazývat. Pro něj byly Bradavice, které právě opouštěl, domovem.

Jakmile nasedl do auta strýce Vernona věděl, že ho nečeká nic příjemného a začal odpočítávat minuty do jeho opětovného návratu do školy. 

Severus Snape by se měl cítit spokojeně. Vždy byl rád, když přežil těch deset měsíců utrpení a mohl si na chvíli odpočinout od všech naprosto neschopných studentů.

Tentokrát mu něco chybělo a nedokázal pochopit co. Konečně měl svůj vytoužený klid, tak proč po nocích bloudil hradem a cítil se osamělý? Velmi často pak končil ve čtvrtém patře, kde pozoroval měsícem zalité bradavické pozemky.

V myšlenkách se často toulal v minulosti, v době svých školních let. Kolik času s Lily a Harrym strávil tady u toho okna? Poslední roky se mu dařilo vzpomínky odsouvat někam do uzavřených prostor jeho mysli, ale nyní to nedokázal.

A začínal se obávat, že Brumbál měl pravdu. Potter otevřel staré rány a Severus nevěděl jak s tím naložit. Pokud by dokázal opomenout fakt, že se jedná o Pottera, možná by se smířil s tím, že ho opět trápí jeho vlastní vina a vzpomínky.

Ale byl to Potter! Stejně arogantní, drzý a hloupý jako jeho otec. Nedokázal popsat, co k tomu klukovi cítil, ale rozhodně to nebylo nic pozitivního! Vždyť ho otravoval i o prázdninách a to ani nemusel být v Bradavicích. 

Když se červenec přehoupl v srpen, Harry se pomocí Weasleyových dostal ze Zobí ulice.

Přibližně v tu stejnou dobu se Severus rozhodl, že mu Potter více nebude narušovat prázdniny a sám sebe přesvědčil, že na něj již nesmí ani pomyslet.
Těžko říct, zda se mu to opravdu podařilo, ale již se netoulal bradavickými chodbami. 

Harry na tom nebyl tak dobře jako Severus Snape a nedokázal si přikázat, aby na profesora lektvarů nemyslel. Denně uvažoval nad tím, jak bude probíhat další školní rok.

Bude Snape opět zlý a podlý? Harry o tom nepochyboval a občas litoval, že u Kamene mudrců nepotkal Snapea místo Quirrella.

Nezjistil by, že se ho Snape snažil zachránit a jeho vnitřní pocity by byly i nadále utlumeny.

Jenomže tam byl Quirrell a Harry se nemohl myšlenek na profesora zbavit. Proč se k němu choval tak nenávistně, když mu pak zachraňoval zadek? Proč mu předhazuje jeho otce, ale o matce se nikdy nezmiňuje? A proč Harryho opět ovládá pocit, že Snapea zná a může mu věřit? 

Konec prázdnin se přiblížil rychleji než oba očekávali. Severus Snape nasadil svou chladnou masku a Harry se chystal ignorovat jakékoliv nenávistné výpady jeho profesora.

Poslední den prázdnin ani jeden netušil, že se setkají mnohem blíže a dříve než by jim to bylo milé. Stačilo k tomu jen jedno malé stvoření a Harryho a Ronova hloupost.