Utíkal jako o život a skrýval se na všech možných místech, která cestou nalezl.

Zatímco všichni Smrtijedi se snažili nalézt věštbu, jak už zjistil, on se vydal pro obraceč a byl úspěšný.

Jeho radost však netrvala dlouho. Ve chvíli kdy ucítil silnou bolest v jizvě věděl, že se Voldemort blíží.

Dostal se do atria. Doufal, že by zde mohli být nějací kouzelníci, ale místo nich tam byl ON.

Vysoká hubená postava v černé kápi, její strašlivá hadovitá tvář, bílá a vyzáblá, její rudé oči se štěrbinovitými zorničkami upřené na něj. 

Lord Voldemort se zjevil uprostřed haly a hůlkou mířil na Harryho, který stál jako přikovaný, neschopen jediného pohybu.

Když ho konečně ho nohy začaly poslouchat, rychle se skryl za jednu ze soch, právě včas, aby se vyhnul smrtící kletbě. Neváhal a okamžitě vytáhl obraceč z krabičky a nasadil si ho na krk a pečlivě schoval pod mikinu.

Mezitím se v atriu objevil Brumbál a Harry v duchu děkoval Severusovi. Určitě to byl on, kdo ředitele kontaktoval.

Nedokázal však pořádně vnímat o čem dva největší kouzelníci mluví, cítil pouze narůstající bolest.

Pak se Harryho jizva roztrhla a on věděl, že je mrtev. Byla to bolest, jakou si vůbec neuměl představit, nesnesitelná bolest.

Už nebyl v hale, byl uvězněn ve smyčkách těla jakési příšery s rudýma očima, sešněrovaný tak těsně, že nevěděl, kde končí jeho tělo a kde začíná tělo obludy. Byli spolu nerozlučně spojeni, spoutáni bolestí a nikde nebylo úniku…

A když příšera promluvila, bylo to Harryho ústy, takže i v bezvědomí vnímal, jak pohybuje rty.

„Tak mě zabij, Brumbále…“

Oslepený a umírající, každou částečkou těla toužící po vysvobození, Harry cítil, jak ho nestvůra znovu využívá.

„Jestliže smrt nic neznamená, Brumbále, zabij toho kluka…“

Ať ta bolest přestane, ať nás zabije. Skončete to, Brumbále… v porovnání s tímhle smrt opravdu nic neznamená…

Sevření a s ním i bolest ustoupili. Harry jen stěží vnímal Brumbála, jak se nad ním sklání.

„Jsi v pořádku, Harry?“

Ne, nebyl v pořádku. Ještě pořád cítil tu bezmoc, tu touhu po smrti. Než snášet takovou příšernou bolest, raději si přál zemřít.

Na mysl mu však vytanula jiná myšlenka, mnohem důležitější než veškerá bolest

„Mám ho... mám obraceč...“

„Chlapče drahý!“

„Mám...“

Upadl do bezvědomí. Klidného, bezbolestného spánku, ze kterého ho probudil hluk vedle jeho postele.

Slyšel hlasy a rozčilený křik. Po chvíli se mu podařilo rozeznat, že se jedná o Brumbála a Severuse.

„Neměl jsem ho tam pouštět!“

„Udělal jsi to nejlepší, co se v tu chvíli dělat dalo.“

„Nemyslel jsem, že by se střetl s Pánem zla! Vystavil jsem ho nebezpečí!“

„Severusi v prvé řadě se Harry sám vystavil nebezpečí a mělo to i svá velmi důležitá pozitiva.“

„Pozitiva? Jaká pozitiva to tak mohlo mít?“

„Voldemort se už nikdy více nepokusí Harryho ovládnout. Byl to sám Harry, kdo ho ze svého těla vyhnal. A získal obraceč.“

„Harry má obraceč?“

„Ano. A myslím, že nejlepší bude nechat ho v jeho opatrování.“

„To nemyslíte vážně!“

„Naprosto vážně. Harry je jediný, kdo zná veškeré souvislosti a kdo opravdu obraceč ochrání za každou cenu.“

„Za každou cenu? Uvědomujete si, že ten kluk je schopný zemřít, aby ho udržel v bezpečí.“

„Ano, jsem si toho plně vědom.“

Harry se chtěl ozvat, ale únava ho opět přemohla a znovu se propadl do říše snů.