Severus po dlouhé době vytáhl skřetí víno a usadil se do křesla ke krbu.

Harryho chování naprosto vybočovalo z normálu. Co ho tak rozčílilo? Podvědomě překryl jednu vzpomínku jinou, jen aby k ní Severuse nepustil.

Ten dům. Severus měl pocit, že ho zná, ale nedokázal si vybavit odkud. Sice jen na chvíli, ale poznal Harryho pocity vůči tomu domu.

Smutek a bolest. Síla těch emocí byla nepřekonatelná.

A kde ksakru Harry Potter přišel k teorii nitrobrany? Pochyboval, že by hoch seděl ve svém volném čase v knihovně a studoval něco, o čem ani nevěděl, že to bude potřebovat.

V tom musí být něco jiného. A on na to přijde.

Harry na sebe měl neskutečný vztek. Hloupě na sebe prozradil spoustu věcí a byla by ohromná náhoda, kdyby se v tom Severus nehrabal.

Nezbývalo nic jiného, než poctivě cvičit, aby na příští hodině dokázal Snapeovi odolat.

Měl neodbytný pocit, že tohle všechno je Brumbálův plán. Copak nechápe, jak nebezpečné to je?

Že by s Harrym mluvil na rovinu, to ne, ale plést se do jeho záležitosti to mu opravdu jde.

Celý týden byl Harry naprosto nesnesitelný. Ron i Hermiona měli pomalu strach na něj promluvit jak často se na ně utrhával. A čím blíže byla další hodina se Snapem, tím to bylo horší.

Měl strach a rozhodně ne bezdůvodně. Když toho večera klepal, měl pocit, že to nemůže dopadnout dobře.

Severus se na mladíka díval bez známek jakékoliv emoce. Nijak neokomentoval jeho výstup ani ho nepoučoval.

Harry měl dojem, že to je horší, než kdyby na něj profesor lektvarů křičel a strhával mu body.

Aby toho neměl málo, od útěku Smrtijedů z Azkabanu ho jizva bolela bez přestání a měl problém se na cokoliv soustředit.

„Nebudu vás obtěžovat opakováním teorie, kterou jak sám tvrdíte, znáte, Pottere.“

Harrymu neunikla jízlivost v Severusově hlase. Teď byl nejvyšší čas se začít modlit.

„Tak se podíváme, zda jste cvičil, Pottere. Víte, co máte dělat.“

Ruka ve které svíral hůlku se mu nepatrně třásla a místo, aby se mu dařilo důležité vzpomínky odsunout někam dozadu, se naopak všechny draly na povrch.

„Legilimens!“

Vzpomínky se mu míhaly před očima a přes bolest hlavy nebyl schopen si vzpomenout na jedno jediné zaklínadlo, které by mohl na Snapea použít.

Ve chvíli, když už byl naprosto zoufalý a byl si jist, že se objeví nějaká Jonesova vzpomínka, Severus opustil jeho mysl.

„Máte ten dojem, že mě baví trávit své volno s vámi, Pottere?“

„Ne. Pane.“

„Tak se laskavě začněte snažit! Je zcela jasné, že jste si od poslední hodiny ani jednou nevyčistil hlavu. Měl jste trénovat každý večer!“

Harry se na Snapea ani nepodíval. Věděl, že má pravdu a kdyby opravdu cvičil, tak by teď nemusel trnout hrůzou, co všechno v jeho hlavě objeví.

„Znovu! Legilimens!“

Bolest se znovu zhoršila a mladík měl pocit, že se mu rozskočí hlava. Už přestával vnímat, které vzpomínky si Severus prohlíží.

„Pottere! Minule jste se alespoň snažil!“

„B-bolí mě hlava!“

„Pochybuji, že to bude Pana zla zajímat! Legilimens!“

Bolest odezněla, aspoň tedy ta fyzická. Harry si připadal ochromený a v ten okamžik Severus narazil na tu nejnevhodnější vzpomínku ze všech.
Tu, která Harryho samotného tolik štvala.