„Přinesl jsem ti oběd, kotě," usmál jsem se na svou manželku a vkradl jsem se do jejího kabinetu.

„Děkuju," opětovala mi upjatý úsměv a krátký polibek. Sice jsem spěchal do práce, ale minutka – nebo dvě – by mě s ní nikdy nevytrhly. Avšak když jsem se na ni zahleděl a všiml si, bílé – skoro průsvitné – košile s úzkou červenou sukní, která zvýrazňovala její perfektní boky, mé myšlenky se odebraly úplně jiným směrem. Měl jsem sto chutí prásknout dveřmi, zamknout je, napsat šéfovi, že jsem se dostal do prekérní dopravní zácpy a užít si něco, co mi mohla dát jenom ona.

„Mmmm, kuřecí kung pao, jo?" zkoumala obsah krabičky zvědavými oči, načež nádobku zavřela a posadila se do své kancelářské židle. Protřela si obličej a poté ulpěla pohledem na mě. Nadzvedla obočí. „Ještě něco, Viktore?"

Po páteři mi přejel mráz. I když vypadala jako něžná bytost, vyzařovalo z ní něco démonického. Něco, co chtělo člověka stáhnout do hlubin. Miloval jsem, jakým způsobem říkala mé jméno. A ještě víc jsem miloval, když ho nemohla doříct celé, protože jí zaplavila slast během sexu.

„Mám toho hodně, takže jestli je to všechno..." zadívala se na papíry na stole, aby svá slova podpořila. Tušil jsem, že chce tenhle rozhovor co nejdříve ukončit, ale nedokázal jsem jen tak odejít. Nechtěl jsem a ani jsem to nehodlal udělat.

„Posral jsem to, já vím, Terezo. Ale jak dlouho mi to budeš vyčítat?" otráveně jsem si povzdechl a opřel se o její pracovní stůl. Kdyby neměla kabinet sama pro sebe, asi bychom si to museli jít vyříkávat na toalety... Sakra, to by bylo nejspíš lepší než tady tahle šaškárna...

„Copak ty nechápeš, co jsi sakra udělal?" Chtěla ve mně probudit výčitky? Nebyl jsem dokonalý, ale tohle už fakt přehání. Proč to prostě nemůžeme nechat za sebou? Proč ženské musí stavět drama na každé maličkosti? Od té doby, co chodí za naší sousedkou Hladcovou, která otravně strká nos do všeho možného, je najednou se vším problém.

„Vždyť jsi mě zase zmlátil!" vyčetla mi poměrně nahlas. A když pohlédla za mě, na otevřené dveře, lehce se naklonila mým směrem a ztišila hlas: „A ještě, než spustíš, že jsi byl opilý – to tě absolutně neomlouvá. Nevím, jestli se tohle dá napravit," opřela se do židle.

„Ty někoho máš, že jo," napadlo mě okamžitě. Nedivil bych se tomu. Beztak si hledala každou malou záminku jen aby mohla rozpoutat válku. Přátelé mi radili, že je moc krásná na mé poměry a že tak bezproblémový vztah přece není možný. Nikdy mi nic nevyčetla. Možná proto, protože prostě spala s jinými.

„Co to plácáš?" vytřeštila na mě oči, ale já na to už neměl nervy. V kapse mi zavibroval telefon a já jsem věděl, že už teď jdu pozdě. Co na tom.

„Nemusíš mi lhát," prohodil jsem mezitímco jsem šéfovi smskou vysvětloval zcela delikátní situaci na silnici. Bouračka – žádný mrtvý, ale spousta neschopných poldů a jedna sanitka, která se starala o lehce zraněného. Výhoda přátelství se šéfem a chlapem zároveň. Není nutné mluvit slušně a chodit okolo horké kaše.

„Viktore, fakt nevím, co ti přelétlo přes nos, ale tohle je absurdní. Mohl bys raději odejít? Za chvíli mi stejně začíná vyučování a nechci tam přijít naprosto vykolejená jenom protože mi nedůvěřuješ," opět mi věnovala ten chladný pohled. To byla celá její mluva poslední dny. To to dopracovala. Zavřel jsem za sebou dveře a vydal se béžovou chodbou do přízemí a po schodech dolů k východu.

„Prosímtě, učitelka a studentka? Nehul tolik, Dominiku, říkám ti to pořád. Ta tráva ti fakt..." zaslechl jsem hlas černovlasé holky, která měla odvážný výstřih, jež mě zprvu zaujal. Už jsem se chystal od školy pryč, avšak téma, o kterém se bavili, mě donutilo se opřít o stěnu budovy a dělat ve svých (skoro) třiceti nenápadného. Zkusil jsem se lehce přiblížit, naštěstí se zastavili.

„Ale já nekecám! Líbaly se jako kdyby si to měly rozdat přímo na tom stole," bránil se kluk s vlasy jako z cirkusu. Tohle byla fakt umělecká škola. Hotová země neomezených možností. Stiskl jsem ruce v pěst.

„Achjo, měl by ses přestat koukat na lesbické porna a ... nemáš cígo?" protočila očima, ale jakmile zjistila, že už ve svém pouzdře žádné cigarety nemá, z myšlenky A ladně přešla na myšlenku B. Potřebovala nikotin a potřebovala ho hned. Rozuměl jsem tomu. Naštěstí jsem se od něj držel dál už po celých dvanáct let.

„Říkám ti, že to myslím vážně, Tino. Přestaň mě srát! Měla černé vlasy a ty červený nehty, které si nedávno tak strašně obdivovala," nechtěl se dát Dominik a podal ji cigaretu ze svých zásob. Promnul jsem si bradu a pokusil se nenaklusat dovnitř do školy a nevyříkat si to s Terezou okamžitě. Ten červený lak jsme vybírali spolu. Červená ji vždycky moc slušela. Zdůrazňovala všechno ďábelské v ní. A já se tím nechával motat kolem prstu. Ach, kdyby nebyla někdy nebyla tak hloupoučká, mohla by mít kohokoliv, koho by si zamanula. Na druhou stranu... možná, evidentně, to ví.

„To by bylo celkem rozkošné. Liánová a studentka, láska až za hrob. Hned mám chuť napsat příběh," zamyšleně vydechla kouř a očima zhodnotila můj postoj.

„A jó, jsem zapomněl, že jsi těžká spisovatelka," posměšně se usmál Dominik, ale Tina už ho nevnímala. „Pane, chcete s něčím poradit?"

Očividně se ta má intuice opravdu nemýlila. Celou tu dobu, co jsem přemýšlel nad tím, jestli píchá i s jinými mezitímco jsem já mimo dosah, by mě v životě nenapadlo, že to ta má princezna hraje na dvě strany. Tereza byla odjakživa velkým překvapením v mém životě. Umělkyně, která neměla zábrany ani coby jako učitelka. 

Usmál jsem se. Všecko zlé pro něco dobré. 

--------------------------------------------------------------------------------------------------

Zdravím,

vítám Vás u nové kapitoly svého příběhu, Viktor se nám trochu rozohnil, ale to nám jaksi neodkrývá podstatu celé situace. Jak mu to Tereza vysvětlí? A co když to nebyla ona? Neříkám, že se takové náhody dějí, ale proč si její manžel okamžitě myslí, že to byla ona? Je jejich vztah opravdu v pořádku? Která reakce je přehnaná? 

Těším se na Vaše dojmy^^

Mějte se krásně a za týden u další kapitolky ❤

-Catherine2850