Mladý princ, sotva dvacetiletý Jonathan seděl v korunním sále a čekal až se mu všechny princezny představí, aby mohl začít ples a tahle šaráda už mohla skončit. Ah, jak on nesnášel takovéto slavnosti. Jeho sestra a bratr ještě nic z tohoto řešit nemuseli. Jen on si musel najít vhodnou manželku, která bude vhodná trůnu.

Heh, jaká škoda že se mi nebude nikdy žádná princezna dost líbit, že?

Pomyslel si korunovační princ.

Jenže zřejmě mu to nebylo přáno. Po několika překrásných princeznách kdy ani jedna neměla to štěstí aby se princovi zalíbila, si před něj stoupla stařenka, která jak bylo vidět, už nějakou tu cestu měla za sebou. Na pohled vypadala opravdu chudě. Staré obnošené šaty, které už byli nejspíš několikrát spravované. Jednou rukou se držela staré dřevěné hole a v druhé nesla košík a v něm něco co však nedokázal princ identifikovat, jelikož to bylo zakryto šátkem.

Stařenka si před prince stoupla a košík položila na zem, poté se podívala na prince. ,,Prosím vás můj pane, dejte staré dámě nějaký nocleh a něco k pití a jídlu. Moc vás žádám" prosila stařenka prince. Ten se na ní však opovrženě podíval. Nakrčil nos a předklonil se. ,,Proč žádaš zde?" Zeptal se, ovšem své opovržení nikterak neskrýval. Stařenka se na něj podívala a pronesla: ,,jsi náš budoucí král, tož pomoc staré dámě, která nemá žádný dům, jídlo či alespoň kapku vody. Již několik dní se sem trmácím. Celé tělo mě bolí. Tož pomozte mi vaše královská výsost"

Žadonila dál. Král s královnou se podívali na svého syna s obavou vepsanou ve tváři, a čekali jak nakonec rozhodne. Kdyby se stařenka zeptala jeho nebo královny určitě by ji vyhověli, ovšem když se stará dáma zeptala prince nebyli si už tak jistí zda stařenka odejde spokojeně nebo naopak ještě více zarmouceně.

A pak padl verdikt. Princ se pohodlně usadil zpátky, opřel se o opěradlo s opovržením. ,,Když si se trmácela až sem nebudeš mít potíž jít i dál. Tady pomoc nehledej, stařeno" rozhodl princ a odvrátil od ní pohled. Celý sál byl ticho. Čekali co se bude dít teď. Nikdo ani nedutal. Věděli, že jejich princ je krutý ovšem doufali v alespoň trochu empatie.

Najednou se celým sálem rozlehlá bílá záře, a když záře pominula už v sále nestála stará dáma nýbrž mladá překrásná dívka. Už neměla staré plátěné šaty, ale krásné bílé šaty na zem, zdobené zlatými kličkami. Podívala se na prince, který rázem pochopil, co provedl a hned stál na nohou. Ani královna s králem již nadále neseděli.

Dívka se podívala na krále a královnu a s poněkud zklamaným tónem pronesla: ,,No musím říci, moc slušně jste ho nevychovali, na to, že má jít příkladem svým sourozencům" pote svůj pohled stočila na prince, který už nevypadal tak sebevědomě. Naopak byla v něm malá dušička.

,,Princi tvé chování je nemístné a nevkusné. Za tvé chování tě tak čeká trest. Proklínám tě a vykazuji tě do černého lesa. Kde budeš dokud ti někdo nepomůže" přinesla bílá dáma a natáhla ruku před sebe. Kolem princova pasu se objevil tmavý dým a než kdokoliv stačil cokoliv říct princ byl pryč a s ním i dívka. V sále zůstal pouze lid a král s královnou a jejich dcera a jejich jediný syn.
.
.
.
.
.
Prolog je zde, příběh píšu do Master writer junior, eldA155 předem říkám kapitoly asi nebudou vycházet pravidelně.

561 slov