Za kapitolu vděčíte Ravenne97, která mě k tomu dokopala. A taky jí vděčím za další úchvatný fanart nahoře v médiích! <3

„Tak cítíte něco?"

„Ještě jsme ani nepřekonali hranice smečky. Těžko bychom narazili na nějakou další stopu."

„Díky Předkům za pach, který se neztratil ani při té sněhové vánici."

„Ne, ale značně zeslábl. Nemůžeme vědět, jestli jdeme správně. Iciriny byla hlídkařka a členka smečky, jestli jsi zapoměl, její pach je na celém území. Mohla běžet opačným směrem."

„Samozřejmě, že jsem nezapoměl. Ale naposledy uháněla tady. Jestli se chtěla co nejdřív dostat pryč, vzala do nejkratší cestou."

„Mohla se otočit nebo směr jenom pozměnit. Přeběhnout jezero a zamířit do lesa."

„To je velké možná. Zatím se zabývejme logickou možností."

„Vlci," povzdechla si Starlight. „Ššš! Třeští mi z vás hlava. Jestli tady Iciriny někde je, myslíte si, že ji objevíme, když budete hulákat jako na lesy? S takovou ještě uteče."

„Máš namysli uteče dál," odfrkl si Black Moon, ale soustředil se na hledání. Pečlivě nasával vzduch, větřil, jestli něco neucítí, rozhlížel se, zda-li něco neuvidí, uši držel vztyčené, aby slyšel jakýkoli nepatrný zvuk. „A vůbec, nemůžeš použít nějaké své schopnosti, abys ji našel? Jsi ohnivý vlk, ona ledová vlčice – nevycítíte se nějak?"

„Jako že by nás spojovalo nějaké pouto Prokletých, pomocí kterého bychom se vždycky našli?" zamyslel se Firclaer, čímž si vysloužil další posměšné frknutí od svého soka, pak ale vzdychl. „Kéž by. Naneštěstí to tak nefunguje, a to ani u pouta druhů, kteté máme."

Poteměly mu oči a naštvaně zavrčel. „Ty s tím nepřestaneš, že?" Zvedl čumák, na němž mu ulpěl kousíček sněhu, když očichával jednu z mnoha stop, byť ne vlčice, jíž hledali, a zadíval se na něj. „Pořád to nechápeš. Nemůžeš někoho prohlásit za svého druha. Neurčuješ, kdo se jím stane, to rozhoduje Osud."

„Já vím. Ale cítím, že tak rozhodl – Iciriny je mojí družkou."

Zatřepal hlavou. „Hloupost. Osud už do tvého života jednou zasáhl, když ses stal Prokletým. Myslíš si, že by vlka z legendy oslabil? Pro Předky, on sám určuje, co a jak bude, proč by narušoval předurčený průběh poutem druhů? Na světě není jenom jeden vlk, nemáš veškerou pozornost Osudu."

Firclaer švihl ocasem, v očích potměšilý lesk. „Ty žárlíš."

„Cože?" zarazil se. „Ne. Proč bych měl žárlit na něco, co sis vymyslel? Na tebe?"

„Žárlíš," stál si na svém černý vlk. „Protože já mám zvláštní schopnosti a Iciriny za družku."

„Nežárlím na nic z toho. Dokáži vlčici získat i bez nadpřirozených schopností."

„Žárlíš."

„Nežárlím."

„Ale ano."

„Ne."

„Prosím," zaúpěla bílá vlčice, která celou dobu kráčela mezi nimi jako živá hranice. „Předci, tohle je za trest."

Ohnivý dech provinile sklopil hlavu. „Omlouvám se, Starlight."

„Oba dva toho nechte," přikázala. „Myslela jsem si, že jste rozumní dospělí vlci, ale zjevně jsem se pletla. Firclaere, neprovokuj. Jsi můj bratr a já budu stát po tvém boku, ale jen když se budeš chovat slušně." Ač nerada, v duchu musela uznat, že Moon teď nic neprovedl, pouze rozváděl rozpravu dále, odpovídal. Sice způsob, jakým mluvil, mohl být o mnoho lepší, ale ona sama musela uznat, že kdyby byla na jeho místě, patrně by odpovídala stejně.

Sourozenec nakrčil čumák. „Jemu nic neřekneš?"

„On se chová víceméně slušně a za něj se stydět nemusím."

Moonovi v hrudi zabublal smích a radši se odvrátil pryč. Zvedl tlapku a očistil ji, když ho něco svědilo. Ještě štěstí, že sníh pokryl i Písčitou dolinu, ta malá zrnka se z kožichu a tlapek dostávala těžko.

Černouchá vlčice opatrně našlapovala po zamrzlé Písečné řece. Ze studené vody měla respekt, zvlášť po tom, co se v ní málem utopila její matka, ale led byl tvrdý a pevný.

Trojice se blížila k hranici, všichni lehce zneklidněli. Opouštět hranice smečky je zakázáno, ovšem Alfy jim to povolily. Přinejmenším mladší dvojice překročila hranice jen párkrát. Část jejich já jim říkala, že vzdávat se bezpečného území plné kořisti je špatně. Smečka rovná se přežití. Měli to v sobě, většina vlků to tak cítila.

Nebylo tedy s podivem, když trochu zpomalily, zatímco překračovali hranice. Brzy však kolísavá jistota znova nabrala rovnováhu a oni pokračovali stejným tempem jako doposud.

Shlédnuvši dolů na své tlapky kvůli kontrole pevnosti povrchu, koutkem oka zahlédla rýhy. Okamžitě k nim přesunula pohled, štěkajíc na vlky, aby zastavili a přiběhli k ní. Nebylo pochyb, rýhy v ledu patřily vlčím drápům. „Jsou čerstvé," podotkla Starlight, když se k ní uráčili přijít. „Vsadím se, že uhodnu, kdo je tady zanechal."

„To nebude moc těžké." Lovec zvedl hlavu a zadíval se do dálky. „Znamená to, že jdeme správně."

„Jako kdybych to neříkal," rýpl si Firclaer.

„Buď zticha," usadil ho Moon. „Kvůli tobě ji teď musíme hledat."

„Abys věděl, je to tvá chyba. Kdybys na ni nesahal – kdyby ses nedostal tak blízko k jejímu hrdlu, mohlo být vše v pořádku."

Zavrčel. „Moje chyba, povídáš?" Naklonil se k němu a zaťal drápy do ledu. „Já nejsem ten, který se neudržel a zaútočil. Víš, takováhle majetnická a žárlivá představení nejsou něco, co by kdejaká vlčice tolerovala."

„Víte," vpadla Starlight do jejich hovoru, ačkoli věděla, že její slova jejímu bratrovi možná ublíží, ale na tohle opravdu neměla náladu, „nedivím se, že Iciriny radši utekla. Taky bych to udělala, než abych si vybírala mezi vámi dvěma. Protože co si budeme povídat, oba se chováte hrozně." Předehnala je a krátce se postavila na zadní, hrabajíc předními tlapkami ve vzduchu, aby na sebe upoutala pozornost. Neodpustila si ani varovné štěknutí. „Vzpamatujte se, pro Předky! No a co, že jste soupeři, vždyť – Iciriny, jestli mne slyšíš, omlouvám se – sporný bod vám utekl kdo ví kam. Měli byste spolupracovat, abyste ji našli co nejdříve, ne zdržovat. Podle vašich slov vám na ní záleží, ale vaše činy hovoří o úplném opaku. Takže se koukejte sebrat a přestaňte se dohadovat jako malá vlčata. Nezapomínejte, že mi Auária udělila velení téhle výpravy. Jestli mě naštvete, pošlu vás zpátky do tábora. Moone, nedívej se na mě tak. Tady nejsi výše postavený. Firclaere, ty nezapomínej, že jsi mladší. A ať tě ani nenapadne použít na mě tvé schopnosti. Proti Moonovi budiž – teď ne! –, ale jsou určité morální zásady, které se neporušují. Kdybys něco jen zkusil, postarám se o to, abys nikdy nemohl mít vlčata."

Černý vlk překvapeně vykulil oči. Vyhrožování nečekal, ale zakňučel při myšlence, že by nikdy nemohl předat dál svůj odkaz, a stáhl ocas mezi nohy. Ovšem použít oheň proti sestře ho ani na moment nenapadlo.

Starlight spokojeně střihla uchem, ometla ty dva ocasem a s hrdě zdviženou hlavou kráčela pryč. Opatrně ji následovali, drželi si od sebe odstup. A hlavně mlčeli, jelikož ani jeden z nich netoužil, aby Starlight splnila své sliby. Moon si byl jistý, že navzdory rozdílu věku a toho, že on je vlk, by se na něj vrhla se zuřivostí vlčicím vlastní.

Zanedlouho narazili na velkou kupu sněhu s nepravidelným důlkem uprostřed a vyleženým místem. To, společně s pár bílými chlupy, je povzbudilo. Byli na dobré cestě.

Nálada jim ale brzy zase klesla, když nebyli schopni objevit stopy a Icirinin pach překrývala spousty jiných. Bloumali směrem, o němž si mysleli, že by mohla jít, půl dne, ale stále na nic nenacházeli. 

Kotouč se skláněl k západu, oni se nacházeli daleko za hranicemi a kožichy se jim ježily zimou i nervozitou. Nenašli nic, jen sníh a cizí pachy. Stopy mizely, po Iciriny jako by se slehla zem. „Vrátíme se domů," hlesla Starlight nekompromisně, když se jí pocit nebezpečí zahryzával do mysli. 

„Ale Starlight..." pokoušel se namítat Firclaer, jenže i on věděl, že ji nenajdou. Ačkoli všechny tři vlky poháněla touha rozběhnout se a hledat přítelkyni, jíž v bílé vlčici našli, nemohli. 

Vraceli se za tmy a v doprovodu svítivých hřejících plamenů, ani Luna jim nesvítila na cestu. Snad se přidávala a truchlila se smečkou, kteří přišli o členku rodiny. Věděli, že není mrtvá – přinejmenším v to doufali –, ale... ale. 

Zdrcené pohledy, které věnovali ostatním vlkům, když se vrátili, hovořily za vše. Po zbytek večera vládla v táboře ponurá nálada. A zatímco dva sourozenci se k sobě ve spánku tiskli, Black Moon ležel sám na kraji nory a smutnil nad dalším milovaným, který se ztratil v dáli. 

Myšlenky všech tří se však točily kolem jediného přání. Ať jsi, kde jsi, Iciriny... vrať se. Předci, buďte milosrdní a chraňte ji.