Proč je kapitola tak brzy po té předchozí? Protože je mi jasné, že mě za tu další zabijete. Asi.

„Co se tady stalo?" vydechla Lara zděšeně.

V celé smečce se nenašel nikdo, kdo by s touhle jedinou větou nesouhlasil.

V napjatém tichu opatrně našlapovali zničenou krajinou. Pod tlapkami jim křupal sníh, některé ohořelé stromy stále ještě doutnaly a vycházející Sluneční kotouč nad jejich hlavami jim halil mrak dýmu.

„Jak se tohle stalo?" špitla Tasty.

Starlight se zachmuřila, hlavu sklopenou k zemi. „Prokletí," potvrdila, co si ostatní mysleli, ale báli se vyslovit nahlas.

Přes vlky jako by se přehnala vlna chladu, která se jim zahryzla hluboko pod kožíšky a rozproudila jim krev po těle. „Tohle?" zavrčela Alfa. „Tohle udělali Prokletí? Firclaer a Iciriny, naši vlci?"

Oba Guawali svorně přikývli.

Dawn roztřeseně vydechl. „Věděli jsme, že jsou mocní, ale až tak..."

Moon se uchechtl, a když se na něj upřely oči všech členů smečky, švihl ocasem. „A tohle je pouhý zlomek jejich síly. S každým dalším dnem, kdy Osud nedosáhne svého, budou stále silnější a silnější."

„Vždyť tahle spoušť se táhne, kam jen oko dohlédne!" zhrozila se Hvězda.

„A přesto to není dost," vzdychl. „Mají přetvořit celou širou zemi. V porovnání s tím není tohle nic."

Nastalo mrtvolné, tíživé ticho. „To je děsivé," špitla Omega. „Velmi. Jestliže už teď dokáží tohle... nechci být u toho, až budou v plné síle."

Musel se kousnout do jazyka, aby neřekl, že by to patrně ani neviděla. Dokud si neuvědomovali, jak moc jsou jejich životy ohrožené, měli všechno plně pod kontrolou. Kdyby však začali panikařit a kvůli strachu z Prokletých odmítali spolupracovat...

Nechtěl na to ani pomyslet.

Alfa přistoupil blíž k němu. „Jak daleko to ještě je?" zeptal se, aby odvedl pozornost.

„Měli bychom se blížit." Očima těkal kolem sebe, pach spálenin je všechny štípal v nozdrách. „Přeci jen teď to tady vypadá poněkud... jinak než předtím. Ale vím, že je Iciriny blízko."

„Díky těm svým divným strážcovským schopnostem?" Beta zněla trochu nejistě, jako kdyby nechtěla překročit nějaké neviditelné hranice.

A nebo se jich bála. To byla taky možnost, kterou si však Moon odmítal připouštět. „Přesně díky nim," přikývl.

Starlight nespokojeně zafuněla a natočila k němu hlavu. Oči jí střídavě problikávaly mezi modrou a stříbrnou, stejně jako jemu mezi stříbrnou a žlutou. „Je slabá," zamumlala, „a zároveň silná. Vím, že je blízko, ale nemůžu... nedaří se mi přijít na to, kde! Její moc je všude kolem, ale žádná neukazuje na jeden středobod, v němž by měla být."

Moon jí konejšivě olízl ucho. „Cítím se úplně stejně," ujistil ji. Pak zvedl hlas, aby si byl jistý, že jeho slova uslyší celá smečka: „Proto se všichni musíme pozorně dívat okolo. Jestli uvidíte něco nepřirozeného –" když přejel krajinu pohledem, na chviličku zakolísal – „nepřirozenějšího, pak hlaste, ano?"

Souhlasně zavrčeli a pokračovali dopředu. Samovolně se jim ježily kožichy a oba Guawali měli co dělat, aby nezačali zoufale výt. Vnímali magii ve vzduchu, říkala jim, že došlo ke střetnutí Prokletých, a to, že nemohli ani jednoho najít, se jim nelíbilo.

„Moone, Starlight?" ozvala se Snow váhavě. „Počítá se jako něco divného i veliká neprůhledná... hradba z ledu ve tvaru poloviny Slunečního kotouče?"

Strážci se na sebe podívali. „Rozhodně počítá."

„Pak ji vidím asi deset skoků ode mě."

Nemeškali a okamžitě se rozběhli daným směrem. Snow měla pravdu; mezi způli ohořelými kmeny ze země vyrůstal ledový štít půlkulatého tvaru. Jakmile se přiblížili, Moon i Starlight zrychlili. „Cítím ji," zamručel.

„Nejsi jediný," zasykla Strážkyně. „Iciriny je uvnitř, proto jsme ji nemohli najít. Chrání se."

Mistrál sklonil hlavu a led očichal. „Před čím?"

„Před kým," opravila ho černouchá vlčice. „Před Ohnivým. Ale nemusíte se bát, ten je daleko odsud. Nebezpečí střetu nikomu z vás nehrozí."

Moon souhlasně přikývl, ale pak zvážněl a zadíval se na ledový úkryt. „Musíme ji odtud dostat."

„A jak to asi máme udělat? Nemůžeme ten led nechat roztéct," zavrtěla hlavou Hvězda. „Nemáme Firclaerovy schopnosti."

„To možná ne," Beta zamyšleně naklonila hlavu na stranu, „ale pořád máme drápy. Navrhuji hrabat."

Bylo to to nejlepší, co mohli udělat, a tak se společně pustili do práce. Odštěpky ledu se jim zabodávaly do tlapek a škrábaly je a bodaly, ale když si jeden z nich potřeboval odpočinout, jeho místo zaujal další.

Zdálo se, že čas plyne, ale na hrubosti stěn neubývá. Ztratili pojem o tom, jak dlouho se snažili prohrabat skrz, prostě drápali a drápali a drápali.

Teda dokud teplota v okolí náhle rázně neklesla. Vlci okamžitě uskočili, jako kdyby do nich snad udeřil blesk, a Starlight s Moonem znehybněli.

„Co se děje?" naléhala Alfa. „Guawali – co se děje?"

„Běžte všichni dál, hned!" zavelela Light nekompromisně, ale stejně se jí nikdo neodporoval. Skryli se za nejbližší stromy – nebo spíš to, co z nich zbylo – a oba Strážci se shlukli k sobě.

Přesně tak akorát v čas, protože v následujícím momentě se štít roztříštil a ledové úlomky se rozlétly všude do okolí a zabodávali se do stromů se smrtelnou rychlostí. Přesto ani jeden nedopadl na Strážce, neboť je chránily jejich vlastní schopnosti.

Teď, když byl štít pryč, jasně viděli na Ledovou vlčici.

A byla to Ledová, protože na ně upírala unavené modré oči a kožíšek měla pokrytý krystalky ledu a sněhu. Malátně se stavěla na nohy, ale i tak vypadala připravená se bránit. Ozvalo se několik zděšených výkřiků, když viděli její zjizvenou a stále zkrvavenou tvář.

Oči se jí rozšířily, když spatřila vlky vykukující ze svých úkrytů. S tichým výdechem změnila svou podobu na starou dobrou Iciriny, jakou ji znali. „Co se sakra stalo Firclaerovi?" špitla namísto pozdravu.

„Přesně to, před čím jsem tě chtěl varovat." Udělal krok dopředu. „Osud je krutý, Iciriny, a svou krutost si vylévá na vás."

Neváhal. Vysvětlil jí, jak je Firclaerova mysl zmítána mezi touhou bránit a zabít, jak s tím nemůže bojovat, protože se jeho vznětlivá povaha obrátila proti němu. „A soudě podle toho, jak to tady všude vypadá," zachmuřil se. „Ten souboj vyhrál Prokletý. Nemluvě o tvém oku."

„Vůbec jsem ho nepoznávala." Zabolelo ho u srdce, když viděl, jak se jí v koutcích očí zatřpytily slzy. „Tohle nebyl vlk, do něhož jsem se zamilovala. Tohle bylo... tohle bylo stvoření připravené mě zabít." Udělala krok dopředu, ale zakymácela se a oba Strážci jí okamžitě stáli po boku, aby ji mohli podepřít. Na rozdíl od ostatních, kteří sotva vylézali ze svých úkrytů, se jí nebáli. „Já to nechápu," zazoufala. „Podle Proroctví mám do vražedného šílenství upadnout já. Tak proč..."

„Tohle Proroctví ovšem nikdy neříkalo," vzdychl Moon. „To jenom vlci si mysleli, že ledový chlad je horší než hřejivý oheň. Ty se díky svému odstupu dokážeš snáz ovládat, ale Firclaer má divokost v krvi. Od prvního okamžiku, kdy se Firclaerova moc projevila, bylo mně i Light jasné, že jestli některý z vás podlehne, bude to on."

„Je to kruté," vzlykla. „Takhle jsem to nechtěla, Moone. Myslela jsem, že ostatním ublížím, když jim budu nablízku, ale nakonec jsem ublížila ještě více tím, že jsem s nimi nebyla."

Tasty si odkašlala, čím na sebe upoutala pozornost, a váhavě udělala pár kroků k nim. „Pořád ještě je způsob, jak to napravit. Nevěřím, že je můj syn nadobro ztracený, a jestli ho z toho může někdo dostat, bude to jeho družka."

Zavrtěla hlavou. „Neviděli jste ho. Pochybuju, že –"

Moon do ní lehce drcl. „Ne, Iciriny. Tasty má pravdu. Je tady způsob, jak vás oba zachránit a zároveň splnit, co vám Osud udělil, ale musíš s námi spolupracovat."

Svěsila ocas mezi nohy a krátce se rozhlédla po vlcích, kteří ji nedočkavě pozorovali s nadějí vepsanou ve tvářích. „Už nemůžu utíkat," prohlásila. „Ne když vidím, co jsem způsobila. Řekněte mi, co mám dělat."

Starlight jí něžně olízla ucho. „Zprvu tomu nebudeš chtít věřit," připustila. „Ale budeš muset. Protože to, co ti teď řekneme, je jediný způsob, jak mého bratra zachránit."