Adrien došel k Alye a ta okamžitě dala ruku za záda.
,,Vím, že máš Marinette." zamračil se.
Dívka s hnědými vlasy na něj zírala a nevěděla, jestli se má smát nebo brečet.
,,Takže nebyla ve škole, protože je zakletá a byla celou dobu u tebe?" ujišťovala se. Zmíněná beruška vylézla zpoza své nejlepší kamarádky.
,,Ahoj.." vydechl omluvně.
Beruška ho ignorovala a otočila se na kamarádku.
,,Tak my půjdeme, ahoj, Alyo." pískl známý hlásek a doletěl k rameni jejímu spolubydlícímu.
Alya kývla a vydala se s Ninem opačným směrem. Cestou pryč se Alya Nina zamýšleně ptala, proč mlčel a jen se na ty dva díval.
,,Ty to snad nevidíš? Já čučím pořád do mobilu, ale i tak bych to viděl!" rozhodil rukama.
,,Co?" zastavila se.
,,MAJÍ SE RÁDI!" řekl nahlas. Kdyby to vykřikl, slyšely by je ty osoby, o kterých je řeč.
,,Oni dva? To určitě," rozesmála se brunetka a musela si z toho narovnat brýle na nose.
,,Nesnáší se." dodala, když se přestala smát.
,,Myslíš, že by s ním zůstala, kdyby ho tak moc nesnášela, jak říkáš?" povytáhl obočí.
,,Na tom něco bude.." připustila.

Vyzkouším si jí. Uvidíme, jak zareaguje..
Pomyslel si Adrien a spustil;

,,Omlouvám se, že jsem nepřišel dřív..Lila mě pozvala na zmrzlinu a tak nějak jsme se zakecali. Je tak strašně krásná, milá a má o mě zájem. Ne jako někdo."
,,No jo, no jo." řekla suše a uvnitř cítila stejný pocit, jako tehdy. Jako když ho odmítla kvůli sobě samé. Bylo to sobectví. Až teď jí to došlo. Chtěla chránit sebe, ne jeho.
,,Marinette? Ty pláčeš?" podivil se.
,,Ty furt brečíš, ne já. Ty se zavíráš v koupelně jako malá holka. Já nebrečím." odsekla.
Adrien se zastavil a nemotorně sundal Marinette z jeho ramene. Položil jí na zem a začal;
,,Já nejsem ten, kdo někoho odmítne a pak přiletí na okno a začne škemrat o pomoc! Žárlíš, protože jsem si konečně našel někoho jinýho, koho mám rád. Je mi jedno, co si myslíš! Pomohl jsem ti dost a teď mi vypadni ze života,"
Marinette mlčela. Pomalu se schylovalo k západu slunce a ona jen mlčela a potlačovala vzlyky.
Doufal, že se mu omluví. Nechá jí vydusit, ona se mu omluví, on jí odpustí a pak budou žít šťastně až do smrti.
,,Miloval jsem tě. Kdysi. Je to pryč a už se to nevrátí. A doufám, že ty taky ne." doplnil a čekal na její reakci, odpověď nebo omluvu.
Ona však mlčela.
Lhal jí a chtěl si za to vytrhat vlasy. Lila mu přišla nesympatická hned, protože s ním začala flirtovat. On miloval Marinette pořád. Ale ne novou Marinette, miloval tu starou.
Tu křehkou a nemotornou dívku navenek a tu silnou a nápaditou uvnitř.
Jenže ta byla pryč. Zůstalo jen zlo. Měla sice andělskou tvář, ale jinak mu připadala jako démon.
,,O-omlouvám se.." kňukla.
Omluvila se mu. Měl by jí odpustit.
Pouhé 'omlouvám se' nestačí, Adriene.
Ozvalo se svědomí. V hlavě s ním musel souhlasit. Nebude to pro ní tak lehké.
,,To mě nezajímá. Hodně štěstí." odvětil a dal se šouravým krokem pryč od dívky.
Ta jen zůstala stát na staré plechovce od bůhví čeho.

Byla jsem hloupá a až teď si to uvědomila..To zakletí už nezlomím.
Teď víte všechno. Jak to bylo. Na té skládce jsem už přes týden. Rodiče ještě nepřijeli. Vím to, protože se po západu slunce vracím domů, kde jím a dělám lidské věci. Adrien nepřišel a nikdo z mých přátel taky ne.
Kdybych jen neposlechla Chloe..
Kdybych nebyla sobec..
Umřu tu jen pro svojí chybu..
Jen proto, že jsem sobecky milovala...

{Chcete šťastný nebo smutný konec?:)}

Věnováno: TheDuff21, LucyNeu a dalším.