A zatímco Melzar prožíval svůj halucinogení zážitek v uličce, tak Dean znuděně pokyvoval hlavou na vše, jež mu vyprávěla hnědovlasá žena ve volných, lehce ušmudlaných šatech zelené barvy.
"...pak jsem přišla domů a můj manžel se válel v posteli s nějakou courou! Jakmile mě viděl, tak se, ten hajzl, vrhl k oknu a skočil do řeky, co nám teče pod oknem!" opětovně pokývl hlavou, kterou si musel podepírat rukou, aby mu neklesla na dřevěnou desku stolu.
"Naprosto jeho chování nechápu..." zamumlal znuděně, zatímco pohledem zabloudil okolo procházející servírky, která na něj laškovně mrkla, doufajíc, že by si mohl něco objednat a ona mohla mít spropitné navíc, to by ovšem Dean nesměl být chudej jak kostelní myš.
"Ale to není to nejhorší, co mi to prase vyvedlo!" žena dramaticky pohodila vlasy dozadu a z jejích smaragdových očí div nelétaly blesky.
"A co tedy to hrozné prase vyvedlo...?" doopravdy litoval, že si nemohl dovolit žádný alkohol, jelikož tohle byly pro něj za střízliva muka.
"Ta krysa podrazácká se utopila!" žena se zalkla a Dean lehce přemýšlel, proč tady vlastně ztrácí čas, když ta žena zřejmě žádnou práci nemá.
"Vůbec nechápu, jak si to mohl dovolit..." zamumlal otráveně. "Ale co chcete po mně? Říkala jste, že máte pro mě práci." vdova na něj upřela svůj pohled, jakoby to nebylo nad slunce jasné.
"Chci, abyste zabil tu krysu, kvůli které můj manžel zemřel!"
"...To tak moc chcete následovat jeho osud?" zeptal se Dean nechápavě, přemýšlejíc, proč by si jej někdo najímal, aby svého zaměstnavatele zabil. Po té, co si Dean vykoledoval pořádnou facku a žena naštvaně odkráčela, se rozrazily dveře do hospody. 

Do místnosti smrdící kouřem, zvratky a mastnotou vstoupila skupina mužů, kteří se rozhodli oslavit smrt tchýně jednoho z nich. Za nimi do hospody vešel Melzar, který s tmavým šátkem přes ksicht vypadal ještě bleději než obvykle. Přelétl pohledem vše od hliněné podlahy až po začouzený strop a nalezl Deana v rohu místnosti neblíže krbu, jak poslouchá nějakého trubadúra, který se snažil vyloudit ze své loutny nějaký slušný tón. Melzar se usadil na židli naproti svému kamarádovi. Pokývl na jeho pozdrav a zahleděl se na prázdný stůl mezi nimi.
„Tak, jak se ti vedlo?"zeptal se Deana, kterému na tváři zářil červený otisk ženské ruky. Právě kvůli tomu se Melzy lehce ušklíbl pod šátkem.
„Zabil jsem nejzuřivější tvory, jaké tohle město může nabídnout... Za 20 stříbrných." odvětil po té, co si vzpomněl na kupu krys ve sklepě hospody, které musel porazit. Díky bohům se Melzar na detaily nevyptával a upíral svůj pohled někam za jeho záda. „Ty?" zeptal se po nějaké chvíli, když písnička skončila a začal velice bouřlivý potlesk. Což znamenalo, že několik ožralů pustilo korbeli s pivem na podlahu a zařvali do noci jako smečka vlků na měsíc v úplňku.
„Zatím nic, ale zítra už to bude jinak." řekl Melzar nepřítomně. Stále se díval na skupinu žen v dalekém rohu, jak se opíjejí do němoty. Na pár vteřin odtrhl pohled od jedné z žen, u níž by přísahal, že její obličej už někde viděl.
„A to jak?" vyzvídal jeho druh. Také se trochu otočil po ženách, ale jeho ten pohled nezaujal tak jako Melzyho, který odvětil akorát: „Tajemství."

Ráno, když ještě Dean spal, se Melzar proplížil okolo spícího hospodského ven. Přeci jen, on platit nebude. Když vyšel ven, překvapilo jej, že město vypadalo takhle za ranního světla ještě mnohem hůře, než když bylo vše zahaleno v temném závoji, který porušovaly akorát plameny loučí. Teď si mohl prohlédnout zaneřáděné ulice plné zaschlého i čerstvého odpadu, jehož složením se radši nechtěl zabývat, i když mu bylo jasné, že to v okolí hospody nebudou pouze zvratky. Lehce znechuceně, hlavně kvůli tomu zápachu, se rozhodl obrátit na jeho přítele ze včerejška a opětovně si uvázal na obličej šátek. Sice tomu pachu tolik nezabránil, ale byl vděčný za cokoliv, co dokázalo ten smrad zmírnit. Pomalu se vydal směrem k tržnici, kde se to i v takhle ranních hodinách už pomalu začínalo plnit lidmi, kteří se snažili sehnat co nejkvalitnější zboží, i když v Riftenu sehnat něco kvalitního, co nebylo ukradeno, je vcelku umění.
Muž ze včerejška se ležérně opíral o kamennou zídku a pohledem si měřil všechny příchozí i odchozí, jakmile se k němu ovšem přiblížil Melzar, tak mu na tváři svitlo něco, co on zřejmě považoval za přátelský úsměv.
"Tak jsi se nakonec přeci jen ukázal." řekl, zatímco se odstrčil od zídky a přešel k němu. "Připraven přijít k rychlým prachům?" pohledem si změřil jeho šátek na obličeji, ale radši to nekomentoval, nechtěl tak rychle přijít o výpomocnou sílu.
"Kde je ten, komu mám podstrčit ten prsten?" muž se zašklebil a poplácal ho po rameni.
"Jdeš rovnou k věci, to se mi líbí, chlapče." Melzar radši ignoroval to označení, jelikož muž nebyl o moc starší než on sám.
"Vidíš toho chlapa na lavičce?" rukou pokývl k lavičce, na které seděl obtloustlí muž v draze vyhlížejícím kabátu. Povýšeně sledoval všechny lidi okolo, zatímco si v ruce pohrával s řetízkem, na jehož konci se lesklo něco, co se podobalo znaku Iridie, Bohyni lásky, jež má opatrovat Riften. Jak to ovšem vypadalo, tak tato bohyně odváděla vcelku mizernou práci. "Stačí, když mu ten prsten nenápadně šoupneš do kabátu. O zbytek se postarám já." Melzar pouze pokývl hlavou a už pomalu začínal v tomhle raním davu hledat prodejce, jemuž měl prsten odcizit. Jeho komplic to bral jako odstartování akce, tudíž vyskočil na zídku, o kterou se před chvílí opíral, odkašlal si a začal mluvit. 

"Lidi! Mám pro Vás něco, co jste jaktěživ neviděli!" pár lidí se otočilo jeho směrem a jeden z prodejců, jenž byl nejblíže, si odfrkl.
"Jestli to bude, jako naposledy brambora nesmrtelnosti, tak být tebou ani nevystrkávám palici, Scare." Scar se pouze široce zazubil, čímž odhalil nažloutlé zuby a zavrtěl hlavou.
"Kdepak, mám tady něco MNOHEM lepšího...." Více Melzar neposlouchal, promotal se davem a uvažoval, jak tohle vše provede.
Stáhl si z držky šátek, aby nebyl zas až tak nápadný a pomalu vyrazil ke stánku se zeleninou. Jeho prodejce ho již opustil a zamířil do davu čumilů, kteří se shromáždili kolem Scara. Pro Melzara tedy nebylo nic lehčího, než obejít stánek a sehnout se k malé truhličce schované pod barevným kusem látky, který sloužil jako přehoz přes dřevěnou konstrukci. Truhla byla samozřejmě zamčená, ale to nebyl pro Melzyho žádný problém. Vytáhl nůž a začal se hrabat v jednoduchém zámku. Mezitím ale dav lidí začínal nadávat na adresu Scara a pomalu opuštěl místo. Melzy ani nemusel zvedat hlavu od práce aby zjistil, že mu lehce docházel čas. 'Hlavně zachovej klid. Dokázal si otevřít i těžší zámky než je tenhle.' říkal si pro sebe v duchu a nebo mu to šeptal nějaký jiný hlásek za pravým ramenem? Tím si nebyl jistý, ale zámek se konečně otevřel. Odklopil víko. V útrobách truhličky se neskrýval jenom zlatý prstýnek, ale také měšec s výdělkem. Popadl prsten a truhlu zase zavřel, šoupl ji zpátky pod stánek a vypařil se rychleji než si ho mohl někdo všimnout. S nenápadností lv. Melzar se proplétal davem až k obéznímu chlápkovi, který stále poslouchal zlodějovo kumpána. Dostal se až za označeného typana. Když se dav dal do pohybu, tak šoupl prsten muži do kapsy kabátu. Po té zmizel v davu, který jej odnášel pryč od Scara, jenž skončil se svým hlásáním.

Scar ho během chvíle dohnal a s úsměvem mu podal měšec s penězi.
"Dobrá práce, chlapče. Pokud by sis ale chtěl vydělat více, stav se v Krysí díře. Pokud ovšem přežiješ cestu." hrdelně se zasmál, i když to znělo více jako chřestění nožů a s tímhle se pomalu vydal uličkou, ve které se to pomalu začínalo plnit lidmi, kteří se hrnuli na trhy, což i znamenalo, že u sebe měli finanční obnos. Melzy by sice rád následoval jeho příkladu, ale stále zde bylo to, že se po okolí potulovala hromada stráží, které z něj, z  neznámého důvodu, nespouštěli oči. Možná kvůli tomu, že to byl cizák, nebo možná proto, že zjistili, že vyhrožoval jejich kolegovi, kdo ví...
Ovšem nehodlal pokoušet štěstěnu a tak se pouze vydal uličkou, rozhlížejíc se po okolí, snažíc si nechat své nenechavé, zlodějské prsty pro sebe.
Dorazil k hospodě, kde s Deanem trávili noc. Právě svého kamaráda potkal před dveřmi lokálu, kde mžoural do oslnivého sluníčka čekajíc, až si jeho oči přivyknou na tolik světla. Všiml si Melzyho, který se zastavil uprostřed ulice zaujatý pohledem na její konec, kde opět spatřil muže v sukýnce, jak poskakuje okolo jedné z hromad sraček.
„Kam vyrazíme?" zeptal se poté, co odtrhl pohled od svého, na jeho měřítka až moc živého, snu oči. Dean akorát pokrčil rameny, vydávajíc se ulicí směrem odkud Melzar přišel. Společně se začali toulat městem bez jediného účelu. Procházeli širokými ulicemi, po kterých jezdili povozy tažené koňmi nebo mezky. Skoro u každého domu pobíhaly stáda dětí, které žadonily o něco k jídlu. Minuli několik hospod a nevěstinců, ze kterých se ozývaly nechutné skřeky a stejně odporně i zapáchaly. Několik hodin strávili chozením po městě, až se v době oběda Dean zastavil před jedním z bordelů. Melzar, který kráčel za ním do něj div nevrazil, protože si zvykl na monotónní chůzi a plně jej vyvedlo z míry, že zastavují. Podíval se nahoru na vývěsní štít, který hlásal, že v tento dům rozkoše nabízí nadobyčejné služby. Než se ale oba mohli vzpamatovat, tak ze dveří již vylezla Bordel-mamá. Melzar stačil o pár kroků couvnout, ale i tak to nestačilo k tomu aby se plně dostal ze spárů tohoto domu.

Lehce buclatější dáma, jejíž hnědé vlasy, sčesané do jednoho bujného drdolu, v šatech, které toho zrovna ne moc zakrývaly, se k nim s širokým úsměvem vrhla a Melzar lehce ustrašeně couvl.
"Snad se nebojíš." řekl s úšklebkem jeho společník, který lehce doufal, že uvnitř budou I lehce méně vykrmené slečny. Sic v téhle době znamenalo, že čím silnější, tím lepší, ale stále mohl mít své preference, ne?
"Nebojím, já mám přímo strach..." zamumlal lehce zaraženě hnědovlas, když je oba dáma uchopila za paže.
"Chlapci, nestyďte se a pojďte dovnitř, děvčata se o vás do zajisté rády postarají!" řekla sladkým hláskem, zatímco oba dva vedla ke dveřím. Jakmile je otevřela, tak se Melzar zhrozil a opětovně jej polil studenej pot. O futra dveří se opíral ten muž v růžové sukýnce. Noha mu sice chyběla a ladně udržoval balanc o berli, ovšem co jej nejvíce zaráželo, bylo to červené něco, co měl muž na hlavě. Ani neváhal a, na svojí stavbu těla, se vcelku slušně rychle vyprostil z ženina sevření, ovšem jeho kolega jej popadl za ruku a otočil ho zpět k dveřím, kde již nikdo nebyl. Na zemi leželo pouze pár třpytek a Melzy měl pocit, že z dálky slyšel nějaký tlumený, škodolibý smích.

Místo beznohého muže, se ale ve dveřích stála v celku pohledná dáma, která si Melzara přitáhla k sobě. Mile se na zloděje usmála pokoušejíc se z něj vyloudit nejen pusu, ale i nějakou tu almužnu. Bohužel, Melzar její pohnutí nesdílel, poté co zařval něco ve stylu ať jej pustí, se pokoušel vytrhnout dámě ze sevření.
„Ale, no tak, krasavče. Budu hodná." mrkla na něj očkem a opět si jej přitáhla k tělu. Nutno uznat, že pod tak tenkou látkou to bylo, jakoby na sobě nic neměla. Melzar zbledl ještě více neboť tohle mu připomnělo dětství, na které se celé ty roky snažil zapomenout.
„To je mi jedno! Prostě mě pusťte!" zařval. Kdyby proti němu stál nějaký muž, tak by jej jistojistě praštil, ale jelikož v jeho blízkosti byla pouze pohledná dáma, tak nechal ruce spuštěné podél boků. Žena jej otráveně pustila.
„Awww...S tebou není žádná sranda." řekla ublíženě a hold tedy pustila Melzarovu košili. Mezitím Bordel-mamá vyjmenovávala Deanovi všechny služby, který její podnik nabízel. To, ale nemohla vědět, že Dean nepřemýšlel nad tím, co mu říkala, ale nad otázkou zda není Melzar náhodou na chlapy. Když už toho oba měli akorát dost, tak se vydali na hrdinský útěk z tohoto proklatého místa. 

Melzar se zastavil až na okraji řeky, která protékala městem, a málem sletěl do jejího nevábně vonícího toku. Dean se zastavil nepatrný kousek za ním. Snažíc se udržet balanc na jedné noze, aby nestrhl sebe i Melzara do té řeky plné sraček. Když nabere tolik potřebnou stabilitu, tak udělá krok zpět. Zády ale vrazí do nějakého muže, který si v poklidu procházel uličkou. Srazil jej k zemi a společně skončili v jedné z několika louží.
„Co vyvádíte?" zeptal se s úšklebkem Melzar, který se vzpamatoval z výletu kolem bordelu a nyní se otočil na svého druha válejícího se na zemi. Od Deana se mu dostalo jediné odpovědi, která zněla jako dlouhé protáhnutí písmenka E. Zloděj nadzvedl obočí a založil si ruce na hrudi a pozoroval svého kamaráda, který koukal pár centimetrů od obličeje druhého muže. Scar ze sebe Deana bez nějaké větší námahy shodil a vyzvedl se na nohy.
„Nemehlo!" protočil oči a vydal se dál po svém, jakoby si vůbec nevšiml Melzara, který natáhl pomocnou ruku svému kamarádovi.

Ještě, než se duo stihlo vzpamatovat, tak se okolo s dusotem prohnalo několik stráží ve stříbrném brnění Riftenu.
„Musel běžet tudy!" křikl velitel skupiny na zbylé vojáky, jakoby to nebylo očividné. Muži ani nevěnovali duu pozornost a opětovně se rozběhli dál. Melzar, po té, co pomohl Deanovi na nohy, se radši vydal opačnou stranou od ruky zákona a jeho společník ho následoval jako ocásek. Ani jeden z nich netušil, jak se to stalo, ale oba dva stanuli před místem, kterému se Dean snažil vyhýbat jako čert kříži. Oba dva stáli před kostelem, ve kterém se právě odehrávala svatba.
„No super..." zahuhlal Dean. Nebyl z toho dvakrát nadšen, ale už měl plán jak tento slavnostní den překazit. Ještě než mohl Melzar navrhnout, aby se vydali pryč, tak rozrazil dveře do kostela a zařval jako na lesy: „ZRUŠTE SVATBU, TA ŽENSKÁ JE ZLODĚJKA, KTERÁ UTÍKÁ PŘED ZÁKONEM!!!" všichni na něj čuměli div jim nevypadli oči z důlků. Nebohá nevěsta měla hubu otevřenou dokořán, až skoro vytírala podlahu. Melzar za Deanovými zády se div nepropadl do jeskyně. Proto raději ustoupil ode dveří aby nebyl vidět. Deana nakonec vyhodili z kostela a nebohou nevěstu zatkli. Odtáhli jí špinavými ulicemi do ještě špinavějšího vězení, kde na ní čekala cela společně s dalšími odpůrkyněmi zákonů. Naše duo se vytratilo do ulic jakoby nikdy neexistovali.

„Už jdem?" zeptal se svého druha Melzar, který se vynořil z tmavého rohu i se zlatým křížkem, jenž stihl ukrást procházejícímu knězi. Strčil úlovek hluboko do kapsy a rozhlédl se po ulici.
„Já jsem spokojený." zašklebil se Dean a společně vyrazili ulicemi na další průzkum. Jejich kroky je opět dovedly před bordel. Zloděj opět pobledl až byl bělejší než ledajaká stěna v ulici a zamumal: „Tady se mi nelíbí."
„A proč vůbec?" zeptal se jej Dean přemýšlející nad tím docela dlouho. Ještě nikdy nepotkal muže, který by se vyhýbal nevěstinci jako čert kříži. A pokud si měl sáhnout na srdce, tak jej to docela dost i zajímalo. Jenže Melzar jej odbil slovy: „Mám svoje důvody!" nevypadal, že by se o tom chtěl nějak více bavit, ale to se dalo snadno zařídit.