„To-to je přeci Anthony Stark! Co ten tady dělá?" s údivem jsem se otázala prezidenta, jenže přišlo ještě větší překvapení. „Chystáme projekt. Vybíráme nejlepší děti z celého světa. No a od vás jsme vybrali právě tebe." Brada mi spadla až ke kolenům. Právě Tony promluvil úplně plynulou češtinou? (Jasně věděla jsem, že má tady v Čechách dceru a neteř-shodou okolností jsou obě dvě stejně staré jako já a chodí se mnou do třídy, ale pšššt, S.H.I.E.L.D.u by se nemuselo líbit, že to víte. Vážně.)

Se zastřeným hlasem jsem se otázala:„A co to znamená pro mě? Uvidím ještě někdy rodinu, přátele?" Tony s úsměvem na rtech promluvil. „Budeš normálně chodit do školy, jen o víkendech a o prázdninách budeš létat do Ameriky. Tam se tě vždy buď já nebo Benner ujmeme a budeme tě vyučovat. Nikomu, ale nikomu nesmíš říct, co děláš, a tví rodiče to také nesmí nikomu říct." nadechl se a pokračoval v proslovu: „A ve škole nesmíš ukazovat, co jme tě naučily. Ale samozřejmě můžeš být nejlepší ze třídy ale svoje umění musíš potlačovat. No a když to všechno zvládneš, možná tě i upravíme, ale to si budeš muset zlepšit kondičku."

Jeej, Terka bude upradgovaná! „ Ok. Kdy poprvý letíme?" zeptala jsem se zvědavě. Tonyho odpoveď mě překvapila. „Hned zítra večer. Takže až skončíte školu, půjdu s tebou domů, kde to všechno vysvětlíme tvým rodičům." Poprvé jsem hlavu pootočila k panu prezidentovy, on jen pokyvoval hlavou, a tak jsem se obrátila zpět k Anthonymu:„Dobře, ale mám ještě jednu technickou - jak se tam dopravím včas?" Moje představy směřovaly k soukromýmu letadlu, jenže Tony mi svou odpovědí opět vyrazil dech. „Tak je snad nadslunce jasné, že budeš lítat v quinjetu. Jen nám ještě musíš pomoc vybrat místo pro přistání. Zatím se s tebou rozloučím, až skončíte zavolejmi. Tady máš vysílačku." a podal mi takovou zvláštní věc, která ani jako vysílačka nevypadala (ale já, vyloženě technický tip, si s tím nějak poradím).

Otočil se na podpatku a odkráčel do dálky. Dobře. To máme za sebou tu příjemnější část, teď už jenom cca dvě hoďky nudné konverzace s prezidentem a pak další dvě a půl hodiny ve třídě. Opět s tou „nejvýznamnější" osobou ČR.

Dvě hodiny uplynuly jako voda. Zas taková nuda to nebyla. Určitě se musel divit mým názorům na politiku a občas i souhlasně pokýval hlavou, což jsem považovala za vítězství. Nastal čas mu představit zbytek té nejúžasnější třídy na světě.

Zbytkem Vás nebudu otravovat, protože to byla děsná nuda. Něco sem do sebe naházela ve školní jídelně, však znáte školní břečky. Zavola jsem Tonymu, páč jsem přišla na to, jak se ta divná věc ovládá. Když sem vylezla z jídelny instinktivně sem se porozhlédla. Nikde sem Starka neviděla, pak jsem si všimla jak stojí na druhé straně chodníku, vypadal strašně srandovně. Byl zabalenej v tlustý prošívaný péřový bundě(jako chápu, byl únor), na hlavě měl naraženou beranici, na nohou válenky, a i přesto že bylo zataženo měl sluneční brýle. Naznačil mi, abych zašla za roh. On mezitím nasedl do auta a nastartoval. Za chvíli stálo jeho auto u mě a já nasedala.
Odvezl mě domů, a naši byli do cela oukej. Mám kliku, že podporujou moje vzdělání.

Tak zejtra večer odlítám do Ameriky, takže celej večer balim. Ve škole jsem se chovala jak debil, byla jsem roztržitá, nedávala pozor a furt jsem se koukala na Kryštofa. Nějak sem ten den přežila, při obědě si ke stolu, kde jsem seděla přisedl on. No holky naštěstí spěchali a já měla docela volno, tak sme se zakecali, že si ani nevybavuju, že jsem odnesla talíř s jídlem a že jsme vyšli ven a jsme v parku u řeky. „ Teri, no, já-já nevim jak bych to měl říct,no, nechtěla-nechtěla bys se mnou chodit?" Podruhý tenhle týden my brada klesla až ke kotníkům. Co to řek? Já? Nene. No ale znáte to. Nakonec jsem mu skočila kolem krku a pískala: Ano! Ano!! Ale až pak mi došlo, jak mu budu vysvětlovat, že s nim nebudu moct bejt o víkendech a o prázdninách...

No tak to by stačilo, jinak z toho dostanu cukrovku. Jinak já jdu asi spát momentálně je 5:12 ráno. No ale vydám to asi odpoledne(či spíš večer anebo v noci) tak
Ciao ~Janča~