Na Zemi by vám hodiny řekly, že uběhlo 24 hodin od chvíle, co se náš mladý hrdina představil.

Jenže kde se na Zemi schází den s nocí, tady stále vládne jasné denní světlo. A když na Zemi odbíjí hodiny půlnoc, zde teprve odbíjí poledne.

Za tu dobu došlo k několika testům jako odběry krve, DNA, sledování lidského chování a také zkoumání návyků. Přesto se s každou odpovědí stával mladík větší záhadou pro vesmírné tvorstvo a Rada si žádala více informací.

A když Rada něco chce, dosáhne toho za každou cenu.

Dveře se s tichým bzučením odsunuly, dovolili mu vstoupit do potemnělé místnosti.

Poklekl na všechna chapadla, hlavu hluboce sklonil.

"Přinesl jste to?"

Pozvedl chapadlo, ve kterém svíral malou krabičku. Kužel jemného modrého světla nad krabičkou vytvořil rozsáhlou holografickou obrazovku.

Jednalo se o kamerové záznamy. Tři holografické projekce postav sledovaly, jak mladík provedl svůj působivý útěk.

"Nezdá se vám trochu...mimo?"

"Někdo by řekl, že jeho pohyb je hladký, a tak ladný, přesto mi na něm něco nesedí."

"Myslíte, že ho někdo ovládal? Že mu někdo pomohl s útěkem?"

Záznam skončil.

"Počkej posuň to o kousek." Přikázala jedna z postav. Poslechl, posunul to.

"Znovu," přikázala postava druhá, chapadlák poslechl a posunul to.

"Musíme to ještě prozkoumat. Posuň to," přikázal hlas třetí. Chapadlák začínal být lehce nervní z toho všeho, přesto poslechl a záznam posunul.

"To se neomrzí," uchechtla se postava druhá potom, co se mladík na záznamu potřetí rozplácl na náměstí jejich města.
 Zelenáč protočil očima, odkašlal si.

"Odpusťte, že ruším vaší 'zábavu', ale je tu ještě něco, co jsem vám chtěl ukázat," cosi začal nastavovat na krabičce.

Kamerové záznamy přerušilo video chlupaté koule s jedním okem a šesti huňatými tlapkami, které si dosti divoce hrály s koulí provázků.

Nastalo ticho, jen mňoukání koule naplňovalo místnost.

"Um...to nebylo ono," zpanikařil chapadlák a video okamžitě přepnul na jeden vystřižený kousek záznamu.

Postavy se na sebe podívaly. došlo k tiché domluvě mezi nimi a své pohledy upřely znovu na chapadláka.

"Nahrajte vše co jste nám dnes ukázal do naší databáze," poručil hlas třetí. Jak to dořekl, malý kulatý otvor se otevřel v podlaze před chapadlákem a ze země vyjel podstavec.

Chapadlák vstal, kostku v chapadle vypnul a položil ji na podstavec.

"Úplně...všechno?" zeptal se pro jistotu.

"Ano všechno. Je to pro náš soukromý výzkum," oznámila postava první.

"No dobře..." pokrčil rameny, nehodlal se hádat s vedením. Proto nahrál kamerové záznamy, jeden záběr ze záznamu a taky...dosti zvláštní materiál pro výzkum v podobě chlupaté koule.

"Generále Shatro? Kde se náš 'mazlík' teď nachází?" zeptala se jedna z tajemných postav.

"Myslíte toho člověka? Podle sledovacího zařízení, který jsme na něj umístili se pohybuje v severní části města. Mám na něm své nejlepší lidi. Kdyby se o něco pokusil, ihned ho uzemí," ušklíbl se, vychutnával si představu tisknout tvářičku toho hňupa k podlaze a nechat ho jíst prach.

"Super. Ne, že ho ztratíte z očí. Takový poklad nám nenakráčí pod nos tak často."

"Materiál se nahrál. Děkujeme za vaší spolupráci generále. Jakmile dostanete další data, pošlete je co nejdříve."

"Rada se loučí."

Holografická projekce skončila. Chapadlák popadl kostku, podstavec se opět zasunul do podlahy.

"Oh tyhle testy si užiju," šibalsky se usmál, místnost opustil.

<------------------------------------------------------->

*Operátore nejsem si jist, jestli tohle něčemu pomůže*

'Ty to necítíš, ale je to sakra otravný!'

Drbal se na krku okolo kovového obojku, který mu nechali. Docela ho to svědilo a bylo mu to nepříjemné, nemluvě o nové kombinéze, kterou mu dali.

'Ugh a tmavá se ke mně vážně nehodí.'

Procházel se ulicí, kde ho míjelo nespočet příšerek a všichni se za ním ohlíželi, jako za nějakou hvězdou.

Však taky byl. Velikou. To, co předvedl první den opravdu udělalo veliký dojem. I když si ani nepamatoval, co vlastně provedl.
Nemluvě o faktu, že je nejspíše novým druhem pro tyto tvory.

"M-mohu poprosit...o autogram?"

Ohlédl se a spatřil cosi, co vypadalo jako mládě vosy o výšce takových 120 centimetrů. Vedle něj postávalo jiné děcko se šesti očima a slizkým tělem, co vypadalo jako vzpřímený slimák.

"Možu taky o jedžen popjošit?" slizákovy zářila očka, oba mu podávali malé tablety s pery.

"Ale jistě, to je maličkost," uculil se hrdě, vzal si tablet od slizáka a zamyslel se. Jak by se jen měl podepsat?

"Eh bude to trochu kostrbaté," pokrčil rameny a napsal tam své jméno. Vskutku písmo prváka na základní škole. Což ale ani jednomu z nich nevadilo.

"Vím, že jsem jakože úžasnej, Ale proč mě děcka tak obdivujete?" zeptal se, když podával tablet druhému.

Slizák ukázal na budovu opodál. Mohl by říct, že měla takových 10 pater. 11, když počítáte přízemí. Nikdo ale nepočítá přízemí.

"Jak jši dokážal skošit z takový výšky a nič ši nerožbít?"

Oči slizáka zářila štěstím, u hmyzáka to nebylo moc poznat, ale Kevin měl takový pocit, že taky byl nadšený.

Kevina to rozhodilo. Nepamatoval si, že by kdy skákal ze střechy nějaké budovy.

"Heh...no...to je lidský tajemství víte? Ale rozhodně to nezkoušejte děcka. Je to fakt vostrý," uchechtl se v naději, že to ti gremlinové nebudou zkoušet.

"Děkujeme pane! Dáme na vaše slova a nic takového nebudeme zkoušet! Ale je to strašně cool!" Hmyzák zatřepal křídly, oba dva Kevina obešli a zmizeli v davu.

'Hele...co čem to sakra melou?'

*Zatímco byla jednotka v úsporném režimu, dostala se do nesprávných rukou. Byl jsem nucen vypočítat čas, kdy je jednotka schopná základního pohybu a jaká bude nejlepší úniková cesta. Proto jsem musel-*

'Dobře nejsem žádný počítač. Zkus mi to vysvětlit nějak jednoduše'

Rozhlédl se okolo sebe, něco pohledem hledal.

*Obávám se Operátore, že nelze zjednodušit takový složitý proce-*

'Představ si, že jsem malý děcko. Prostě nějak jednoduše'

Spatřil jeden stánek v kmeni obrovského stromu. V puse měl sucho a lahodně vypadající drinky vskutku volaly jeho jméno.

*Elektřina – mozek funguje. Žádná elektřina – mozek nefunguje. Málo elektřiny – mozek je v úsporném režimu. Nejsem nyní moc schopný to více zjednodušit*

Přihopsal ke stánku, mlsně si olíznul rty. Neznal zdejší ovoce, ale rozhodně vypadalo exoticky a lahodně.

'Budu předstírat, že jsem tomu, jakože rozuměl. Ale díky za no...vysvětlení.'

"A hele, koho to tu máme. Pytel masa na vodítku Rady," ušklíbl se tvor za pultem. Vzhledově připomínal minotaura, jen v modrých barvách se šesti rukama a dvěma očima zlaté barvy.

"Na steak jsi až moc kousavej ne?" uchechtl se Kevin, rukou se opřel o pult.

Nezdálo se ale, že by minotaur pochopil jeho narážku.

"Co je to sakra....stej-k?" přimhouřil oči.

Nevinně se uculil, vycítil příležitost.

"Steak. To je u nás pochvala. Znamená to 'velký a-a šťavnatý'."

Minotaur se zarazil nad jeho slovy, než se zazubil.

"Pche. Trapný pokus lízat mi zadek. Ale...originalita se musí vám lidem nechat. Tak co to bude skrčku?"

"Co takhle...třeba..." ušklíbl se, "drink na účet podniku?"

Minotaur se též ušklíbl, nahnul se blíže k mladíkovy přes pult. Skoro se svým velkým čumákem dotýkal mladíkovy tváře.

"A co mě k tomu donutí?"

Kevin se stáhl, dal ruce v bok.

"Jsem si jistý, že jsi určitě největší steak na své planetě. Byl jsi tak úžasnej, že si musel odletět jen aby se tví slabí poskoci necítili zastíněně," rozhodl se hrát na ego tvora.

Tvor se napřímil, měřil si mladíka pohledem.

"Nah jeden malej drink můj podnik nezabije," rozhodil rukama a dal se do práce.

Kevin jen potěšeně sledoval, jak tvor nabírá do tlap podivné druhy ovoce a vlastnoručně z nich vymačkává šťávu do prapodivného kelímku.

Zatímco tvor pracoval, Kevin se pohledem přesunul na dav tvorů okolo něj. Hlavně ho zajímala ta budova, o které se dozvěděl od těch malých dětiček.

*Měl jsem to podat takto. Během našeho útěku jsem byl nucen k rychlému přesunu na nižší úroveň. Jinými slovy 'byl jsem nucen skočit dolů'*

'Počkat nemělo by mi to zlomit ruku nebo nohu?'

*Negativní. Díky vašim přirozeným schopnostem bylo provedení manévru velmi jednoduché*

'Jak to myslíš přirozený-'

"Tak je to hotový," tvor postavil kelímek s prapodivnou tekutinou mnoha barev na pult před Kevina.

Kelímek vzal, přičichl si, nos pokrčil.

"Copak mazle? Nevoní?" ušklíbl se minotaur.

"Co? Jojo voní. Jen tomu něco...chybí..." rozhlédl se, moc se mu tedy nechtělo do té tekutiny. Přesto ho napadlo ještě něco jiného.

Pomocí kroužků v zorném poli nalezl, co hledal.

Prodral se davem k jedné vysoké popínavé rostlině, ulomil jeden její stonek a prohlédl si jeho vnitřek. Dutý, neškodný, pevný. Jen to tedy profoukl a pročistil rosou, která se držela na listech rostliny.

Jakmile uznal, že je stonek čistý, prodral se davem zpátky ke stánku ve kmeni stromu a se stonkem v nápoji se opět opřel o pult.

Minotaur se střídavě díval na stonek, pak na oči mladíka, ten ho jen sledoval, nemrkal.

"Nějaký problém?" pozvedl Kevin tázavě obočí.

"Cos to udělal s mou specialitou?" zavrčel minotaur, blíže se nahnul k mladíkovy, z jeho nozder vyšel proud vzduchu, jak podrážděný byl.

"Co tohle?" poukázal na stonek, usmál se, vrazil si ho do pusy a nasál skrze něj trochu tekutiny.

Chuť barevného chaosu ho vskutku překvapila. Bylo to sladké, ale ne moc. A taky slané, ale ne moc. Taková dokonalá kombinace...a dokonce i kyselost tam poznal.

"To je brčko," řekl s klidem, jakmile se napil.

"Br-co?"

"Brčko. Dutá věc, kterou se nasává tekutina," zopakoval, opět trochu potáhl. Vskutku to byla slast pro jeho jazyk.

"Dutá věcička...nasávání nápoje..." valoun se to pokoušel pobrat, ještě taky sledoval mladíka, jak s tím tajemným předmětem zachází, než se mu v hlavě rozsvítilo.

"Ahá! To je chytrá věcička. Budu tomu říkat 'Tekutá Trubice'!" vzrušeně zabušil všema šesti rukama do hrudi.

"Technicky vzato to je už-"

"Cha člověk je velmi chytrý. Nejdřív taková skvěla pochvala a teď ještě nápad, jak více vydělat. Hele, kdybys chtěl, stav se. Dostaneš druhý drink na účet podniku," nadšeně se usmál, odhalil tak řadu perfektně bílých zubů o velikosti dlaně batolete.

"Tak díky Steaku. Vážím si toho," znovu se napil, podal mu volnou ruku.

Minotaur se zmateně podíval, Kevin jen rukou potřásl.

"Ruku na to?"

Tvor zmateně položil svou dlaň na ruku mladíka. Byla značně větší o pár centimetrů, než pohublá ručka Kevina.

"Hele teď to takhle stiskneš-" vysvětlil, lehce stiskl ruku tvora. Ten se ušklíbl, ruku mu též stiskl, až mu jí málem rozdrtil.

"Heh ruku na to 'mazlíku'."

Kevin si bolavou ruku oklepal ve snaze dostat do ní cit. Byl za návštěvu stánku rád, protože podle statistik toho čehosi v hlavě dostalo z prapodivného drinku jeho tělo vše potřebné.

Spíš by se ale vrátil už jen kvůli té prapodivné chuti, která se mu stala až příliš návykovou.

Rozhlédl se, jestli tu mají nějaké koše, aby prázdný kelímek vyhodil. Sice ho bavilo srkání ve snaze dostat všechny zbytky z kelímku, ale zřejmě to lehce otravovalo kolemjdoucí, a to poslední co by chtěl bylo se s někým pustit do křížku.

"Heeej...buuudeeeš tooo vyyyhaaazooovaaat...?"

Zpozorněl, nebyl si jist, jestli to bylo na něj, nebo na někoho jiného.

"Taaadyyy doooleee..."

Pohlédl tedy dolů ke svým nohám. Překvapila ho hrudka slizu, která se kroutila a podivně pohybovala.

Sliz se náhle natáhl po kelímku, který měl Kevin v ruce.

"Co tohle? Ne nebudu. Vlastně jsem hledal koš," podal mu kelímek, který si sliz s radostí vzal.

"Taaadyyy nebýýýt kooo...jááá čiiistiiit...."

Zatímco se jeho řeč neskutečně protahovala, sliz do sebe stáhnul kelímek a ten se uvnitř jeho těla rozložil. S tímto se pak odplazil dále.

Někdo z davu na něj omylem šlápnul, ale jen se zase postupně poskládal a pokračoval dále.

*Fascinující objev. Zdejší formy života využívají méně inteligentní formy života k ekologickému zpracování odpadu*

'Všiml jsem si. Zase tak tupej nejsem'

Procházel se dále městem. Někteří se zastavili na řeč s ním, jiní ho obdivovali z dáli, vskutku tu budil dost velikou pozornost, jen nikde nespatřil nikoho svého druhu.

A co hůř, otravné svědění na krku se mu vrátilo. Jak se začal škrábat, kdosi do něj omylem drcnul.

"Hej dávej bacha kam-" jak se ohlédl, všiml si, že neznámý upustil malou tabulku a zmizel v davu.

Už se pro ni chtěl ohnout, když ho cosi štíplo do ramene. "He? To tu maj ko...má..ry.."

Hlava se mu zamotala, celý svět se mu mlžil před očima.

Kdosi popadl jeho tělo, slyšel smích, a tak si nemohl pomoci a sám se zasmál.

"Heh...barvišky..." zamumlal, když ho někam táhli.

"Hej! Ten je náš!"

Jeho tělo s hlasitým žuchnutím padlo na zem, slyšel zvuky boje, podařilo se mu přetočit na záda, rukama udělal pistolky a co mu síly dovolily, pozvedl je a smál se, "pew pew pew"

*Složení séra rozpoznáno. Zahajuji očistu*

Smál se, jak si jeho tělo někdo přehazoval jako míč, a ještě k tomu dělal zvuky jako 'Weee a juhů'.

Dopadl na zem, překutálel se a zase skončil na břiše. Tentokrát se mu ale zrak rozostřil, začínal přicházet k sobě.

"Zajistil jsem ho pane. Stráž se už postará o zbytek,"

Vzhlédl, jen aby spatřil tvora v pevné zbroji se stejným symbolem, jaký měl on na své kombinéze.

Vyhrabal se na nohy, ještě se tedy trochu motal, ale už byl při smyslech.

"Ano rozumím, ihned ho odvedu na vede-" tvor se otočil, jen aby zjistil, že mladík už je pryč.

"Ale noták!" vztekle nakopl plechovku.

Kevin mezitím vyšplhal na střechu budovy, s lehkostí se vyhoupl a pozoroval dění dole. Vypadalo to na bitvu nějakých lovců odměn a houbáci se do toho taky pletli, vskutku ho to bavilo sledovat.

*Podařilo se vytvořit protilátky. Jednotka je nyní odolná vůči tomuhle druhu séra*

"Báječné. Hele cože to vlastně bylo?" nahmatal si cosi v rameni a hned jak to vytáhl, rozhodl se to prozkoumat. Nějaká šipka s malou ampulkou, prázdnou.

*Tento druh séra má mít paralyzační účinky. Ačkoliv se zdá, že na lidskou stavbu těla to má účinky podobné stavu známém jako 'opilost' spojeným se silnou dehydratací. Fascinující. Tento poznatek musím ihned zaregistrovat*

"Hmm když už mluvíme o pití, něco bych si dal."

Rukama začal prohledávat kapsy kombinézy, měl celkem čtyři. Sice tedy u sebe neměl peníze, ale našel něco jiného. Něco, co u sebe předtím neměl.

Malá kartička se rozsvítila a odhalila mu modrý nápis v podivných znacích.

Kroužky v jeho zorném poli zvýraznily každý znak a do mozku mi přišla přeložená verze.

"Bar Galaktica. Přijď sám. Huh..."

Kartičku otočil a na druhé straně se rozsvítila malá mapka, která mu ukazovala kudy má jít.

*Operátore? Měl bych vám připomenout, že dle zákonů jste brán jako nezletilý. Neměl byste pít alkoholické nápoje*

"Prosim tě tady takové zákony nejsou. A navíc co by se asi tak mohlo stát?" rozhodil rukama a vydal se na cestu podél minimapky.

Mladý klučina na neznámé planetě hledaný lovcema odměn si to jen tak nakráčí do baru plném opilých lovců odměn.

Vskutku co by se tak mohlo stát?   

Pokračování příště! :3