Jednota, to je to co hýbe světem. Ovšem každý má jiný pohled na tuto takzvanou 'jednotu'. Co je to vlastně jednota? A jakou zprávu má světu dáti? To vše leží na jedinci, který jednotu vytváří. Neboť jednota hýbe světem, přesto jedinec dokáže hýbat jednotou.

Vše se zdálo být ztraceno. Co začalo jako poprask z nové rasy, skončilo katastrofou. Galaxie Veliké Neznámo padla do rukou někomu, komu by do dlaní nemělo nikdy nic padnout. Možná tak želízka.

Jenom pár jedincům se podařilo utéci tomuto chaosu, který je ale brzy dohnal. Nebylo úniku, nebylo možnosti se bránit. Naděje byla ztra-

*-zzzzzt- Tady Alfa, úspěšně jsem obsadil sektor 4.*

*zzzzzt - Beta se hlásí. Sektor 1 je silně střežen, jsem pod palbou, zatím se držím*

*zzzzzzzt - Delta se hlásí, právě jsem dokončil čistku v sektoru 2. Vydržíš to Beto?*

*zzzt - Tady Beta, zaujal jsem strategicky výhodnou pozici, budu schopen se ubránit, ale rychle*

*zzzzzt - Delto, okamžitý přesun do sektoru 1. Alfo, až dokončíš sektor 4, okamžitý přesun do sektoru 1. Sejdeme se na smluveném místě. Album phantasma končí*

*zzzzzzt - rozkazy přijaty. Hodně štěstí veličenstvo*

Její oči padly na jí velmi známou planetu. Oděna v černém obleku, dvě její bílá chapadla uchopila madlo na stěně lodi.

"Ahoj. Dlouho jsme se neviděli."

<------------------------------------------------>

Mezitím na jiné lodi, daleko od Ishary sedí kapitán lidské armády, po jeho boku nervózně sedí jeho dcera.

"Nemůžu uvěřit, že potom všem, co jsme pro něj udělali-"

Mohutná dlaň kapitána se ocitla na jejích ramenou.

"Není to tvá chyba, ani má. Ten klučina neměl na výběr. Pamatuješ si, co jsem ti říkal, když jsme ho poprvé potkali?"

"Lidé nejsou loutky, ale někdy...skončí na provázcích?"

"Přesně tak. Někteří se těžko ocitnou v takové situaci, někteří do toho jdou dobrovolně a jsou tací, kteří nemají v životě na výběr. Ale jedno je jisté. Nikdo by neměl druhé ty provázky vzít a ovládat životy druhých do posledního detailu. Někdy to zapotřebí je, ale dělat to neustále není správné."

"Kevin neměl na výběr. Byl k tomu donucen a teď..."

"Dostali jsme ho z toho předtím, dostaneme ho i teď."

Jeho slova vrátila dívce úsměv na tvář.

"Za chvíli budeme přistávat. Jste si jistí, že to ve dvou zvládnete? Ti chapadláci nejsou zrovna nejmilejší."



Pilot jejich plavidla měl očividně značné pochyby. Nikdy s lidmi nepracoval, nevěděl, čeho jsou schopní. Měl ale svoje pokyny a tak se jimi řídil.

"Budeme v pohodě! Když už jsme přežili 5 jaderných válek, přežijeme i tohle."

Velitel s nadšením vstal, protáhl se, až mu klouby zakřupaly.

"Oh už je to dávno, co jsem byl v akci. Plán máme, teď ho musíme jenom dodržet."

A jak to dořekl, jejich loď začala klesat atmosférou planety. Jejich kamufláž fungovala skvěle, neboť zatím nedošlo ani na jediný výstřel.

Kres jsou známí pro mnoho věcí, jednou z nich byla i těžká obrana jejich hlavní domoviny, což bylo něco, co nikdo z nich nechtěl pocítit naživo.

"Jdeme zachránit tvého boyfrienda?"

"Tati!"

Nafoukla tváře, oba se ale hned zasmáli a ťukli si pěstmi.

<------------------------------------------------------------------------->

"Gar nebýt spokojen s tato nabídka."

"Ale gar nevědět o čem Gar mluvit."

"Ticho. My pomáhat vyšší věc. Gar udělat co v silách Gara."

"Ale Gar se bát. Tohle být pro Gar strašidelné."

Čtyři hlavy šedivého tvora se na sebe dívaly, jedna s odhodláním pokračovat, druhá s nechutí, další se strachem a jedna vypadala, že má dost pochybností.

Všechny ale upadly do hlubokého stavu přemýšlení. Nabídka, kterou neznámý předložil, byla příliš lákavá. Na druhou stranu byl tohle pro něj risk.

"Gar to spustit."

"Gar se opovážit!"

Pár vrásčitých rukou zabránil páru druhému, aby se dotkl kontrolního panelu.

"Gar nebránit Garovi. Gar dělat, co Gar chtít!"

A tak se spustila pranice osmi párů šedých vrásčitých dlaní, přičemž jedna v této rvačce omylem stiskla tlačítko na panelu.

*Data nahrána. Spojení napojeno. Spouštím propagační hlášení*

"Tohle Gar nechtít!"

"Gar zastavit stroj!"

"Nechat stroj!"

"Tohle být smrt Gara...."

Rozsah vysílání všech čtyř tržnic byl veliký, a tak se stalo, že se na mnoha planetách, kde mě Gar přístup k obrazovkám a panelům, spustila píseň, kterou zpíval vtipně tančící muž.

Tohle zaručeně upoutalo pozornost všech, přestože byli stále v moci omamných látek, kterými si zloun podmanil téměř celou galaxii. Jako bezduché zombie hleděli na propagační materiál divně vypadajícího tvora, který zpíval v neznámém jazyce. Svůj účel to splnilo. Odvrácení pozornosti.

<--------------------------------------------------------------------------->

Dostala se akorát do podzemních laboratoří, kde přistihla vědce, jak tupě zírají na obrazovky. Vysílání podivné písně na ně mělo očividně hypnotizující účinek, což hrálo do jejích chapadel perfektně.

Královna národu Kres proklouzla hladce až k velikým dveřím, které zůstaly otevřené. S největší úctou vešla dovnitř pohlédla na vysoký strom, jehož strukturu lemovaly kabely a mrtvoly.

"Ish'aro...matko života..."

Přistoupila ke stromu, její tvář pod maskou nabrala pochmurný výraz.

"Pamatuji si zrod tvého semínka, u nás v laboratoři. Měla jsi přinášet život, přesto jsi byla takto zneužita pro špatné účely."

Prohlédla si mrtvoly, na kterých se strom živil.

"Mrzí mě, že jsme nebyli schopní vymyslet lepší řešení. Abys život dávala, musela jsi ho brát. Cyklus života je někdy velmi krutý."

Obešla strom, kde jí cestu zatarasila postava v černé zbroji. Její tvář by poznala kdekoliv.

"Lexirion Meldivansky. Nečekala bych, že potkám právě tebe."

Tvor zaujal bojový postoj, měl v plánu bránit ovládací panel, který se nacházel za ním.

"Jsi možná pod vlivem té věci, ale to nemění nic na faktu, že mám v boji navrch. Koneckonců mám své vlastní taktiky."

Taktéž zaujala bojový postoj, napětí v celé obří místnosti houstlo, stejně jako plyn, který vycházel z kůry stromu. Lexi byl jeden z elitních vojáků, sama mu dala tohle postavení, pro jeho úchvatné schopnosti v boji. Byla by ocenila i Shatru, který se schopnostmi držel na jeho úrovni, ovšem ten se rozhodl pro jinou cestu.

Jedno ale bylo jisté. Pokud šlo o vládce Dasaru a celé rasy Kres, ti museli projít tím nejtvrdším tréninkem ze všech. A přestože byla poměrně mladá, ani ona nebyla vyjímkou.

Lexi byl první, kdo zaútočil, což vykouzlilo úsměv na tváři královny. Tenhle souboj sotva začal a už si byla jistá svou výhrou.

Lexi spustil sérii dobře mířených úderů, před kterými se hravě kryla. Pokusil se i o pár špinavých triků, jako podkopnutí, či zemina do obličeje. Nic z toho ale na mladou královnu neplatilo. Nepotřebovala ani moc ustupovat, pouze čekala na ten správný okamžik.

"Prohrál si."

Vykryla rychlý útok shora a dvě její chapadla vystřelila vpřed. Její muška byla přesná, neboť se trefila do mezery v žebrech. Nepoškodila tím jeho orgány, ale Lexiho mozek dostal šok, který ochromil celé jeho tělo.

Pouze elitní ochranka její výsosti a sama vládkyně o tomto bodu věděla. Tedy, teoreticky o něm věděl každý Kres, ale jen oni měli vždy téměř 100 % šanci trefit ho.

Když Lexi padl na zem, jeho tělo v paralýze, pouze ho obešla až k ovládacímu panelu.

"Tady Album phantasma. Sektor 3 zajištěn. Snad ty anti-toxiny zaberou."

S tím vrazila do nádobky v panelu ampulku s tekutinou oranžové barvy a cosi pohotově nastavila na panelu samotném.

Věděla, že jí to chvíli potrvá, ovšem vítězství bylo nablízku, cítila to.

<--------------------------------------------------------------------------->

Oběma se podařilo proklouznout strážným pod nosem s lehkostí, teď když byla jejich pozornost na obrazovkách, kde neustále hrál jim tak dobře známý Rick Roll.

Kapitána opravdu svrběly prsty, jak chtěl něco praštit do obličeje. Měli ale důležitý úkol a praštit někoho do obličeje by mohlo celou misi ohrozit.

Už se zdálo, že se dostanou, kam potřebují, když se jim do cesty postavila ještěranka v bílém laboratorním obleku s pistolí v dlaních.

Zmateně pohlédla na oba dva, než cosi řekla v jim neznámém jazyce. Kapitán i jeho dcera se na sebe podívali, poté zpět na divného tvora.

Ten na ně namířil pistoli a zopakoval, co říkal.

Nevypadala jako ti ostatní. Byla při smyslech, byl zde ale problém s jazykovou bariérou.

Dcerka zkusila tedy poslední možnost. Znaková řeč. Což překvapivě vyšlo, ačkoliv to bylo dosti hrubé.

Co se oba dozvěděli bylo to, že biologická ochrana jejího těla dokáže rychle eliminovat takové hrozby, jakým byl tento zvláštní omamný toxin. Snažila se zatajit fakt, že na sobě v minulosti prováděla několik experimentů, díky kterým má takto monstrózní obranný systém, ale oběma to bylo tak nějak jasné.

Ještěranka se k nim přidala na jejich misi získat Kevina zpět. Přiznala, že ho chtěla jenom zneužít pro informace, ale trošku jí ten hňup přirostl k srdci, proto tohle dělá.

Společně se dostali až k vysokým dveřím, které vedli do sálu, v němž se měl Kevin nacházet.

"Hlásí se lasička. Nacházíme se na místě. Měl bych...ještě otázku, než se tam vrhneme. Když jste nám dávali ten restartovací kód, říkali jste něco o modifikaci jeho mozku?"

*zzzzt - Modifikace? Jooo tohle to. No říkali jsme si, že by bylo strašně fajn mu tam dát i pár bojových věciček, aby se mohl, jakože fakt dobře bránit. Tím myslím, že jsme si půjčili pár vašich...instruktážních videí o bojovém umění. *

Na to si kapitán frustrovaně povzdechl.

"Lidstvo má několik bojových umění a technik. Jaká konkrétní jste mu nacpali do hlavy?

*.......všechny....?*

Tahle zpráva ho znepokojila ještě víc.

"Já se na to- no nic. Nějak to dáme. Zlatíčko, ty si vezmeš na starost Kevina a já se vypořádám s tím jeho ochráncem či co to je. A tahle...věc, může třeba hlídat dveře."

Jeho dcerka ještě přetlumočila znakovou řečí, jaké jsou rozkazy, na což měla ještěranka očividně dost veliké pochyby, ale hádat se s nimi nechtěla. Kapitán se poté až nadšeně usmál, když pohlédl na dveře.

"Jak se říká: Nastává poledne, čas soubojů."

Pokračování příííště! :3