Co bylo malou tečkou mezi hvězdami, bylo nyní obří lodí, která poklidně plula prostorem.

Užasle hltal veškeré detaily, od několika odstínů šedých kovů. ze kterých byla loď postavená, po detaily jako zářivá světla po obvodu.

Vskutku obří kolos s dosti úzkým nosem, ale pomalu se rozšiřoval, jak pokračoval k zádi.

Vzhledem připomínal trojúhelník, alespoň z boku. Dle nákresu na obrazovce to byl spíše veliký křivý kužel.

"Páni..."

Vydechl užasle, zatímco autopilot pomalu stáčel jeho drobný stroj podél kolosu a mířil k bráně do hangáru.

Jak sledoval délku celého korábu, připadal si jak mravenec u spadlého mrakodrapu.

Polknul, pomalu se vyhrabal na nohy. Netušil vůbec co ho uvnitř čeká, nebo jestli by neměl nějak zakrýt svou identitu.

*Prošel jsem složky tohoto stroje. S radostí vám oznamuji, že tento stroj obsahuje náhrandí leteckou kombinézu s helmou*

"Jo to se bude hodit," vstal opatrně z křesla, obešel ho a zamířil k místu, kde se akorát ve stěně lodi otočil další úložný prostor.

Problém ale byl, tato kombinéza nebyla úplně v jeho velikosti.

Jak si prohlížel poněkud velikou kombinézu a helmu, dosti váhal.

*Dovolím si říci Operátore. V tom budete rozhodně k nepoznání*

"Jo to se ti snadno řekne," povzdechl si a pokusil se na sebe nějak obléknout kombinézu. Jak se obával, byla mu veliká. Úplně na jeho drobném lidském těle vysela.

Už se chystal kombinézu sundat, když kombinéza téměř neznatelně zabrněla a začala se zmenšovat, aby sedla přesně jeho velikosti.

Užasle sledoval, jak se každý kousek přestavoval a přizpůsobil se mu.

"Wow, co to je?" opatrně pohladil povrch kombinézy, cítil v ní lehké šimrání, jak se v ní cosi pohybovalo.

*Nanočástice. Jsou naprogramované na přizpůsobení se svému nositeli*

"Nanotechnologie je opravdu úžasná věc," uchechtl se. Překvapivě i helma se mu přizpůsobila za což byl neskutečně vděčný. Přeci jen nosit helmu jednou tak větší, než byla jeho hlava by bylo dosti nepříjemné.

Pohlédl z předního skla zrovna ve chvíli, kdy jeho stroj prolétával obří bránou protkanou laserovou sítí.

Obrazovka na řídícím panelu zablikala a vynořila se z ní holografická projekce.

"Vítejte na Tržišti. Prosíme zanechte zbraně ve svém stroji a řiďte se zdejšími pravidly. Přejeme vám krásný pobyt u nás"

Užasle sledoval, jak o vítá projekce podivného stroje. Vzpřímený kus kovu se tyčil na dvou nohách a dvě ruce ukázaly vítající gesto, jedna ruka vztyčená, jako na složení slibu, druhá ruka přiložená na hruď stroje.

Nejvíce fascinující ale byla hlava, tedy hlavy.

Než si je ale stihl pořádně prohlédnout, projekce skončila.

"No pravidla nám asi nevysvětlí, tak je budeme muset zjistit za pochodu," protáhl se a vydal se ke vchodu do lodi. Kvůli tomu, jak se kombinéza tiskla na jeho kůži cítil pálení střelné rány, ale dokázal to ustát.

Hučení a rány ho zprvu dosti děsily, ale velice rychle mu došlo, že jen jeho loď přistává.

*Strach z přistání jsem u vás opravdu nečekal Operátore*

"Strach? Co? Já se nebojím. Jsou to jen zvuky, nic víc," bránil se. Rozhodně není žádné mimino, aby se tak snadno nechal vyděsit.

Poklop malého letounu zasyčel, jak se všechny pojistky odemkly a pomalu se odsunuly na stranu. Dovolil si z letounu vystoupit a prohlédnout si hangár.

Čekal něco menšího, ale tohle opravdu ne. Hangár se táhl skrze celý trup lodi, tudíž bylo možné do něj zalétnout z obou stran. Navíc se tyčil dobrý 1 kilometr na výšku, a právě v něm přistávaly další koráby, které stály za ním v řadě.

Mohlo zde být dobrých 30 lodí, menších, i větších a pro každou zde bylo místo.

"Upozorňujeme všechny návštěvníky, aby si hlídali svůj majetek. Také žádáme návštěvníky, kteří zde tráví více jak 4 hodiny, aby ukončili svůj nákup a uvolnili místo dalším návštěvníkům"

Robotický hlas se nes celým hangárem. "4 hodiny? To je docela málo na tak obrovský prostor," podotkl, když se poklop jeho stroje uzavřel a uzamknul.

*Mě to přijde geniální. Ženy rády nakupují ve velkém a utrácí zbytečně moc peněz. Takhle ušetří nejen čas, ale také peníze*

"Nebo prostě jen musí uvolnit místo v hangáru."

*Ano to také*

Udělal pár kroků vpřed po plošině, než se ale zastavil.

Celá takhle stavba mu přišla nestabilní, jak se lehce pohupovala při každém jeho kroku.

"Podívej mamí! Podívej!" vzhlédl k plošině vyšší, aby spatřil zeleného želvího tvorečka na třech nohách, jak s úsměvem skáče z plošiny dolů.

Ihned rukou vystřelil, aby tvorečka zachytil. Tiché hučení motorku ho ale předběhlo a větší dron pomocí robotických rukou chlapečka zachytil a odnesl zpět za rodiči.

"Prosíme buďte zde opatrní" oznámil dron monotónním hlasem, než odletěl jinam.

"Hahahaha viděla jsi to mamí? Viděla?"

Zatímco se tvoreček a jeho rodiče bavili, nebohý Kevin se málem sesunul na kolena z toho, jak v šoku byl.

První věc, co ho napadla bylo, že jsou vážně šílení.

Opřel se o zábradlí, které vedlo podél plošinky a pomocí něj se vyhrabal na plošinu větší a více stabilní.

Celý hangár byl jako veliká pavučina těchto cest, a přesto zde žádná loď nepřišla ani s jednou plošinou do kontaktu. Buď jsou to dokonalí piloti, nebo jen skvělé inženýrství.

Tak jako tak se konečně dostal na stabilní zemi, když opustil prostory hangáru a ocitl se v dlouhé a široké chodbě, na jejíž konci viděl světla a slyšel mnoho veselí.

Chodba sama o sobě nebyla příliš osvětlená. Jen reklamní plochy lemují její stěny a občasná blikající světla reklam dodávala dosti světla celé chodbě.

Většině nápisům ale nerozuměl a nedokázal pochopit na co reklama má vlastně být.

Pokračoval tedy dále tou chodbou až došel na její konec.

Před ním se otevřel obrovský prostor utvořený do účka a rozdělený na několik pater.

Světla blikají ze všech stran, ale také slyšel mnoho pokřikujících prodejců. Nerozuměl jim, ale tak nějak hádal, že lákají na své produkty.

"Vítejte v oblasti A. Občerstvení a oblečení"

Ten hlas mu byl povědomí a jak se otočil ke vstupu do chodby, spatřil dva roboty stát po stranách.

Tyčili se na dvou nohách, dvě ruce drželi laserovou pušku. Z jeho hrudi vylézaly čtyři kovové kabely, na každém byla připevněná jedna hlava dosti podobná kamerám.

Každá hlava zkoumala své okolí dosti opatrně.

'Tohle-je-boží!' srdéčko mu poskočilo, dovolil si přistoupit blíže k jednomu z robotů.

Jedna z kamer se na něj upřeně zadívala, z takové blízkosti mohl spatřit, jak čočky uvnitř zaostřují. Robot ho zkoumal, stejně tak Kevin zkoumal robota.

"Mohu posloužit?" zeptal se robot. Jeho hlas vycházel z hrudi, nejspíš tam má řídící jednotku.

"Jo vlastně-" odkašlal si.

"Jsem tu nový. Slyšel jsem dobře, že je tu jídlo a oblečení?" zeptal se opatrně Kevin, pokoušel se, aby jeho hlas nezněl tolik...lidsky. I když mu to moc nešlo.

Hlava robota se stáhla zpět, už ho tolik nezkoumala.

"Nacházíte se v oblasti A. Občerstvení a oděvy. V prostoru se nachází celkem 4 oblasti. Oblast A – Občerstvení a Oděvy, oblast B – Bojová Výbava, oblast C – Technologické Laboratoře, oblast D – Černý Trh. Dovolím si připomenout, že vám je přístup na Černý trh zakázán."

"Mě? A proč? Protože jsem z Ishari?" dovolil si zeptat se.

"Přesně z toho důvodu. Váš druh zde nemáme moc v lásce. Držte se prosím na uzdě, nebo budeme nuceni zasáhnout."

Kevin polknul, ustoupil. "Jo jasný. dám si pozor," otočil se zády k robotovi a pořádně si prohlédl celý prostor. Naproti, kde se všechna patra stáčela do oblouku si všiml dalšího průchodu, zřejmě do další části.

Udělal pár kroků směrem k tomu místu, když mu zakručelo v břiše.

"To snad ne...." povzdechl si v lidské řeči, když si pohladil břicho.

*Rád bych vás upozornil na stav naší peněženky. Stav - 0 kreditů*

"Jo díky za upozornění," zamručel, rozhlédl se okolo sebe, jestli náhodou neuvidí nějakou příležitost na získání jídla zdarma.

A něco mu přeci jen padlo do oka. Pomocí výtahu se nechal vynést do patra třetího, kde byl dost velký ruch okolo jednoho stánku. Tvor ve stánku mu byl dost známý, proto k němu s úsměvem zamířil. Prodrat se davem bylo výzvou, ale přeci jen to dokázal.

"Nazdar stejku," ušklíbnul se na vysokého minotaura modré barvy.

Ten se zmateně na mladíka podíval.

"Ste-co?"

Chvíli to v mladíkově hlavě šrotovalo, než mu došlo, že to musí být někdo jiný. Jelikož ale věděl, jak na ně, neměl takové obavy.

"No jasný. Stejk. To je velká pochvala víš? Znamená to velký a silný. A taky dost pohledný." Minotaur se zmateně podíval na dav u stánku, zákazníci se zase podívali na drobného tvora mezi nimi.

"Ha!" zvolal minotaur.

"Tak silný a velký říkáš? To teda sem! To si piš!"

'Jak je možný, že to vždy zabere?' pomyslel si mladík, když mu pomyslný kámen spadl ze srdce.

"No jo, velký a silný. Hele udělal bys pro mě něco? Potřeboval bych něco k snědku. Myslíš, že bys...no..." rukama naznačil, co se snažil říci.

To už ale minotaurovi zmizel úsměv z tváře a v jeho očích se zajiskřilo.

"Jídlo zadara tu fakt nedávám. Padej odsud ty vyžírko," zavrčel. Kevina to samozřejmě polekalo. S omluvou se prodral davem a pokusil se zmizet z jejich zraku.

*Vyžírka. Tato přezdívka se mi zamlouvá*

'Ty-mlč-'

Pokračoval tedy dále, díval se na lahodně vypadající jídla a prapodivné oděvy. I když to jídlo bylo asi nejvíce zajímavé.

Nakonec to vzdal a sjel zpět do přízemí, jen aby si to zamířil k dalšímu tunelu.

Nemohl si ale nevšimnout veliké obrazovky nad vstupem, kde akorát začala hrát dosti živá reklama na 'Tekutou trubici', neboli jeho úžasný vynález 'brčko'.

Jak by si teď dal nápoj z toho stánku...chyběla mu ta podivná chuť.

Jenže se na Ish-aru jen tak nevrátí. A tak musel dát pomyslné 'sbohem' lahodným drinkům.

Část B jen proletěl. Výběr zbraní a zbroje byl sice veliký a dosti bohatý, ale tohle ho nelákalo. Zbraně jen ničí a ubližují, tomu se snažil vyhnout za každou cenu.

Část C už byla zajímavější. Rozhodně zde byl veliký výběr různých robotických pomocníků, společníků, různé vychytávky a udělátka, až mu z toho šla hlava kolem, jak se kroužky v jeho zorném poli pokoušeli zachytit téměř vše a uložit si co nejvíce informací.

Musel na chvíli oči zavřít, protože už ho pěkně pálily a hlava ho rozbolela.

Neuvědomil si ale, že pořád šel a nechtěně díky tomu do někoho vrazil.

"O-omlouvám se," otevřel oči, hluboce se uklonil.

"Niiic se neděje opravdu," ozval se dosti energický veselý ženský hlásek.

Narovnal se tedy, skrze helmu si prohlédl tvora před sebou. Vypadal jako kentaur, jen místo koňské srsti bylo tělo tvora pokryté bronzovým peřím, místo huňatého ocasu měl několik dlouhých per a jeho hlava mu připomínala hlavu havrana. Tedy až na dlouhé výrůstky na hlavě obalené peřím a podivném rudé oči.

Kevin si ale také všiml, že tvor neměl žádnou panenku, ani bělmo. Jen dvě rudé studánky vsazené do hlavy.

Ale také vzrůstem nebyl příliš veliký. Měl okolo 140 cm na výšku a svalstvo nebylo tolik vidět. Zato si ale také všiml výbavy, kterou u sebe tvor měl. Vypadala na výbavu nějakého opraváře, nebo inženýra.

Tvor už se chtěl otočit, Kevin také, že si oba půjdou svou cestou. Náhle se ale vysílání všech obrazovek přerušilo a místo reklam tam nyní stál Shatra v celé své 'kráse'.

"Drazí přátelé. Město Ish-ara ztratilo dosti cenný poklad a nabízí dosti šťavnatou sumu tomu, k-d-o-o-"

Vysílání se přerušilo a místo Shatry se objevil text 'Nepovolená reklama stažená. Omlouváme se za potíže'.
Hned jak text zmizel, na obrazovkách opět začal hrát výběr barevných reklam.

Kevina ale nejvíce překvapila reakce tvorů okolo. Znechucené pohledy v něm vyvolávaly pocit, že opravdu nemají chapadláka v lásce, stejně jako on a co více, nikoho zřejmě nezajímala kauza o nějaké neznámé formě života.

Rozhlédl se, jen aby zjistil, že podivný opeřenec zmizel v davu. Netrvalo mu ale dlouho, než ho opět spatřil ve výtahu opodál.

A když také spatřil, s kým se setkal, zbledl.

Dvě postavy zahalené v pláštích. Vypadali stejně, jako ti v tom baru.

Těch se asi jen tak nezbaví.

*Operátore? Navrhuji proplížit se do sekce D. Tam máme šanci se jim ztratit*

'Jo ale do sekce D nás nepustí. Sám si to slyšel' schoval se raději za nejbližší sloup, aby se vyhnul zraku těch tří.

'A nezapomínej, že sundání zbroje nepřichází v úvahu. Tohle je jediná možnost, jak se před nimi schovat. Jak se před všemi schovat.'

Nejhorší na tom bylo, že jestliže jsou tu oni, ostatní lovci jistě nebudou daleko. Prozradit svou identitu bylo dosti riskantní. Mohl se stáhnout zpět, ale další problém byl...

Neměl peníze, byl zde uvězněn, musel sehnat palivo a jídlo. Kdyby teď odletěl, jistě by nějakou chvíli vydržel, ale neznal tento systém a rozhodně nevěděl, kde jsou všechny vesmírné pumpy.

Nemohl odsud odletět, nemohl si tu jen tak vykračovat, jako člověk, a ještě k tomu byla veliká šance, že je to zde úplně prolezlé lovci, kteří mu jdou po krku už od toho fiaska v baru na Ishaře.

Jak se zády opřel o sloup, jen jediná myšlenka mu proběhla hlavou.

'Jinými slovy...jsem v řiti...'

Pokračování přííííště! :3