Převalil se na záda. Dlouho zíral na prázdnou bílou stěnu a tu teď vyměnil za prázdný bílý strop. Když se to tak vezme, strop je vlastně taky stěna, takže se toho moc nezměnilo, až na polohu jeho těla.

"Gaaaaaah já se tak nudííím!"

Otráveně se převalil na břicho a tvář zabořil do polštáře.

"A mám strašný hlaaad!"

Sice mu měkký polštář lehce tlumil jeho slova, pořád dokázal být dost otravný na to, aby upoutal pozornost stráží.

Netrvalo tedy dlouho a na bílém kuželovitém stolku se začalo formovat jídlo a sklenka nazelenalé tekutiny.

Znechuceně se podíval na hromadu čehosi, co připomínalo zkažené maso s přílohou v podobě zmutované zeleniny. Tekutina ve sklence připomínala shake ze zelené papriky a špenátu, ale chuti se to zdaleka tomu nemohlo rovnat.

Dal by cokoliv za zeleninu, než aby byl nucen pít tento hnus.

Polknul, po tváři mu tekl pot. Jeho smysly odmítaly se toho jenom dotknout, ale jeho žaludek křičel zoufalstvím z prázdnoty.

*Detoxikační jednotka připravena Operátore*

'J-jo díky.'

Povzdechl si. Co by jen dal za utlumení chuťových buněk.

Popadl maso rukama, znechuceně sledoval, jak z něho kape omastek.

Sebral dost odvahy na to zakousnout se pořádně, aby to měl rychleji za sebou. Ačkoliv pach mimozemského jídla v kombinaci s chutí mu zvedal žaludek, jeho tělo dokázalo ustát snězení celé porce bez vrhnutí.

Horší byl ale shake. Zatímco jídlo mu alespoň dávalo nějaké nutriční hodnoty, shake by pro lidské tělo normálně představoval silnou dávku jedu, která by hravě porazila koně.

Zatajil dech, zavřel oči, popadl sklenku a kopnul to do sebe.

Sotva sklenku odložil, ozval se u něj dávicí reflex. Naštěstí z něj nevyšlo nic než kašel.

Chytil se za břicho, svalil se na postel.

*Detoxikace dokončená. Dokončuji proces extrakce živin*

"Ah to je bolest to je bolest..."

Zakňučel. Bolest naštěstí ustupovala a brzy si mohl oddechnout. Přežil další setkání tváří tvář Smrti.

<------------->

Celé jeho utrpení mezitím sledoval chapadlák generál Shatra.

Potemnělou místnost ozařovala jen příjemná modrá záře monitorů a holografických tabulek a obrazovek, na kterých jsou záběry ze všech vězeňských cel v sektoru.

"Pane? Já si myslím, že tohle jídlo asi nebude pro lidi příliš vhodné," podotkl houbák, u kterého Shatra zrovna stál.

Chapadlák se jen zasmál.

"Děláš si srandu? Ani nepozná, co je dobré. Tohle jsou ty nejvybranější delikatesy v celém širém okolí. Ta 'věc' je jen přehnaně vybíravá a ráda simuluje."

"Souhlasím, že je to veliká delikatesa, ale pracujeme tu s novým druhem," argumentoval houbák.

Místo odpovědi se ale jen dočkal ostrého pohledu chapadláka, proto raději už nic neříkal.

"Máme připravené spojení generále," další houbák k němu přišel s prapodivnou čelenkou. Shatra se usmál, čelenku vzal chapadlem a prohlédl si ji.

Nakonec ji ale vrátil houbákovi.

"Odneste mu to a napojte ho," přikázal houbákovi a potom přesunul svou pozornost na monitor, kde byl kamerový záběr z jeho cely.

"Pamatujte, že tu máme co dočinění s vyspělou technologií. Snažte se mu nasadit co nejvíce brouků to půjde. A nechci vidět žádné brouky v našem systému."

"Ano, pane!" zvolalo několik houbáků, kteří dostali na starost monitorování spojení, ke kterému mělo brzy dojít.

Nastalo téměř hrobové ticho v celé řídící místnosti. Zatímco na pár vyhrazených obrazovkách sledovali ostatní vězně, na ostatních naskočilo několik dat ohledně stavu jejich 'pokusného králíka'.

Bylo tam vše od monitorovaného tlukotu srdce až po vyobrazení jeho mozku s několika popisky.

Pár dosud černých obrazovek zablikalo, něco se na nich začalo načítat.

Shatra sledoval, jak mladík ve své cele lehá na provizorní postel a nasazuje si čelenku na hlavu.

Ve chvíli, kdy zavřel oči, proužek na čelence se modře rozsvítil, na obrazovkách se načetlo mnoho nových dat.

Některé jim ukazovaly mozkovou aktivitu, jiné záběry z podivuhodného prostoru složeného z jedniček a nul – Mezihvězdné Sítě.

Byl to prostor gigantický, téměř jako galaxie sama a byla propojena směsí komplexních datových mostů táhnoucích se do dáli.

Pro obyvatele této galaxie, kteří mají přístup k takové technologii to není nic nového. Prostě jen místo, kde najdou, co potřebují a zase se můžou odpojit.

Je to asi jako internet. Všichni známe internet že?

Ale kdyby přiletěl nějaký zelenáč ze vzdálené planety, jistě by se dost divil, co to ten 'internet' vlastně je.

Jen náš internet nepokrývá skoro celou galaxii. Ten náš ani nepokrývá celou naši planetu.

Ale pro mladíka, jako byl právě Kevin to bylo úplně nové a velmi fascinující.

"Máme nějakou aktivitu?" zeptal se Shatra, sotva se mladík napojil na síť.

"Počítač nic nezaznamenal pane," oznámil mu jeden z houbáků.

Tahle odpověď ale chapadlákovi nestačila. Bedlivě sledoval obrazovku určenou ke sledování mozkové aktivity. Konkrétně tedy prapodivnou destičku napojenou na chlapcův mozek. Doposud viděl leccos, ale tohle byla pro něj novinka a byl odhodlaný za každou cenu zjistit, jak ta věcička vlastně funguje.

Z předchozích průzkumů krve se sice dozvěděli pár zajímavých věcí o lidském těle, ale mnoho zůstávalo ještě záhadou.

Největším překvapením ale byl velmi rychlý pohyb, který se po bedlivém zkoumání jeho nejlepších vědců ukázal jako hrst mikrobotů dost podobných těm, které nalezli během pátrání po tajemné rase Architektů.

Jenže vzorky z jejich hledání byly neaktivní a k ničemu.

Zatímco v těle chlapce ležel potenciální důl pro výzkum této technologie a právě díky této shodě dokázal Shatra vyhodnotit, že klučina má něco společného s Architekty.

Celý lidský druh byl určitě ve spojení. A nejen to.

Jejich tělo dokázalo hravě přijmout vysoce vyspělou technologii, jako by to nic nebylo, soudě podle dostupných dat.

Pravda potenciál to mělo veliký, ale myslel i na jiné možnosti. Třeba otroků v dolech, nebo vojáků není nikdy dost.

"Generále?" z jeho myšlenek ho vytrhnul jeden z houbáků ve zbroji. Když se oči chapadláka na něj upřely, ukázal houbák na jednu z obrazovek.

Konkrétně obrazovku, která monitorovala stav jádra jejich systémů.

"Co to sakra-" chapadly se opřel o desku stolu, pozorně sledoval data, která na obrazovce vyskakovala.

Následně se rozhlédl po svém personálu, zamračil se.

"Kdo z vás měl na starost čistku systémů?" zavrčel podrážděně.

"to byl asi Arka pane," oznámil jeden z houbáků.

"Arka? A kde je sakra?" chapadlem bouchl do stolu. To poslední, co chtěl bylo vidět brouky v jádru, které napájelo všechny jejich bezpečnostní systémy a osvětlení v celé věznici, laboratořích a na bezpečnostní stanici.

"Arka má přeci dovolenou pane!" oznámil další houbák. Jiní houbáci postupně zvedaly hlavy od obrazovek a snažili se zjistit, co se děje.

"Zatracená práce s tím," zavrčel si Shatra pro sebe, na svém náramku špičkou chapadla cosi namačkal a pak se zadíval na obrazovku před sebou.

Ta problikla a objevila se na ní hlava úhoře. Akorát u tlamy držel sklenku s prapodivným drinkem a zřejmě seděl kdesi na 'pláži'.

"Je nazdar šéfíku. Jak je?" zvolal úhoř nadšeně.

"Laskavě si tohle odpusť jo? Máme tu problém. Velký problém," zavrčel Shatra, aby zdůraznil, jak moc vážná situace to je.

"Jasně šéfíku. Co se děje?" úhoř odložil svůj exotický nápoj a plně se věnoval svému šéfovi.

"Máme brouky v jádru. Nějaký... CX-90 či co. Co to je a jak se toho zbavíme? co nejrychleji. Mám tu důležitou práci,"

"CX-90? toho se ale nezbavíte šéfiku. To jsou podpůrné jednotky jádra. Systém M-A-T-K-A si je vytváří, když dojde k setkání s neznámou technologií. Tyhle brouky nejde zkopírovat, napodobit, těžko je obejdete. Jinými slovy se může zdát, že nic nedělají, ale vlastně dělaj strašně moc. To, že tam jsou je naopak sakra dobře pro vás, protože se vám do jádra nikdo nedostane," vysvětlil úhoří hlava.

Shatra si nad tím jen povzdechl, rozloučil se s ním a hovor vypnul. Přesto mu to nedalo, a tak zvýšil ochranné složky jádra na maximum.

Přeci jen si tu hrají s neznámou technologií a nepotřebují, aby se jim ještě ta 'věc' dostala do systémů.

Už se chystal vrátit ke svému výzkumu, když se z ničeho nic spustil alarm.

"Pane cely se otevírají!" ohlásil jeden z houbáků.

"Systémy padají!"

Obrazovky v místnosti problikaly, holografické se několikrát přerušily.

V tom chaosu si mohl všimnout několika utíkajících vězňů a strážných, kteří je hravě potlačovali zpět.

Ale v tom chaosu přeci jen jeden vězeň proklouzl.

"To jste mi nemohli říct, že se odpojil?!" okřikl svůj personál.

"A-ale on je pořád napojený," jeden z houbáků mu ukázal obrazovku, kde se mladík stále nacházel v prostoru Sítě a data naznačovala, že je opravdu připojený.

Přesto na kamerách utíkal davem chaosem směrem k hlavní hale.

"Zatracená práce s tím!" chapadlem udeřil do stolu a rychle opustil místnost.

<---------------------->

S lehkostí se prodral davem osvobozených vězňů a povedlo se mu tak vyhnout strážím, kteří všechny vězně zaháněli zpět do cel. Hodně mu tedy pomohla jeho drobnost.

'Dobře si to zařídil,' pochválil svého pomocníka během jejich útěku.

*Extrakce informací proběhla rychle. Měl jsem minutu k dobru Operátore*

'A využil si ji fakt dobře. Spustit alarm, dočasně jim vyhodit ochranné systémy, a ještě vytvořit iluzi, že jsem stále uvnitř? Geniální. Kolik vůbec máme času?'

*-1 minuty našeho útěku. zbývá 9 minut*

Zastavil, když se mu někdo postavil do cesty.

"Kam si myslíš, že jdeš?" zavrčel Shatra s uspávací puškou v chapadlech.

* Zbývá 9 minut*

Usmál se, jeho tělo bylo přímo naplněno adrenalinem.

"Hej chapadláku, dlouho jsme se neviděli. Rád bych si povídal, ale jak vidíš, mám tak trochu naspěch," sotva to ale dořekl, ucukl hlavou na stranu.

Právě se jen tak tak vyhnul uspávací šipce.

"Ty jeden-" zavrčel Shatra a pistoli okamžitě nabil.

"To není moc fér. Máš kolik...14 chapadel? A ještě zbraň? A já chudák mám jenom dva otvory," rozhodil ublíženě rukama.

"Dva-co?" zeptal se chapadlák zaraženě. Možná nepochopil mladíkovu narážku, ale právě to byl účel této 'poznámky'.

"Moje chyba. chtěl jsem říct čtyři končetiny," napnul svaly ve svých nohách, připravoval se. Kruhy v zorném poli se zaměřili na jedinou věc u opasku chapadláka.

'Nakopni to'


*Spouštím soubor Operátore*

Zhluboka se nadechl, vydechl, uvolnil se.

https://youtu.be/Yqy7_zUKyNQ

Shatra už se chystal vystřelit, celý svět se mladíkovi zdál v tu chvíli zpomalený.


A byl by i zpomalený, kdyby tohle byl film na stříbrném plátně.

Což není. Musíte si vystačit s představivostí.

Odrazil se, ladně se vyhnul další střele, jednou rychlou otočkou se vyhnul chapadlákovi a jeho hbitá ruka popadla daný předmět, na který si dělal zálusk.

"Máš babu! Zkus si mě chytit!" zasmál se, když ještě plácnul chapadláka po zádech a dal se na útěk.

Jeho tělo bylo jako dobře promazaný stroj a dávka adrenalinu jako vysoce kvalitní olej. Hlídka mu zatarasila cestu u brány, tu ale hravě přeskočil.

Jen, než mohl utéci do hlavní haly, další strážní se mu postavili do cesty. Neměl na výběr, musel se bránit.

Odkopnul tedy jednoho, druhému podkopl nohy. Skoro ho dostali, ale vysmekl se jim. Pohyboval se s lehkostí antilopy a odrážel strážné s dravostí tygra.

Dával si ale taky záležet, aby nikoho vážně nezranil.

To by sám neunesl, kdyby někomu vážně ublížil.

Nakonec se skrze bránu probojoval a dostal se do gigantické skleněné haly, naplněné davem tvorů.

Rozhlédl se. Hledal možnosti.

*4 minuty*

Vyrazil vstříc vysokým sloupům skrze dav zmatených tvorů. Sloupy využil, aby se dostal vzhůru do nejvyšších pater jako hbitá opice, strážní ho neúnavně následovali po schodišti.

Povedlo se mu vyšplhat na samotný vrchol celé této gigantické struktury, kde se nacházel hangár. A právě tento obrovský prostor byl jeho cílem.

K obojku si přiložil kartu, kterou chapadlákovi ukradl, obojek zapípal a spadnul na zem. Poté kartu odhodil.

"Támhle je! Chyťte ho!" náhlý výkřik byl jasným znamením, že se nemá příliš dlouho zdržovat. Rozběhl se tedy k platformě, ke které ho jeho pomocník v zorném poli naváděl. U platformy stál menší vesmírný letoun, právě ten na mladíka čekal.

Už byl skoro u letounu, cítil tu sladkou vůni vítězství.

Náhle se ozvala rána a prudká bolest projela celým jeho tělem.

Ucítil spáleninu masa a ukrutné pálení na levé lopatce. Náhlý šok ho vyvedl z míry, ukrutná bolest zpomalovala jeho pohyb.

"Ty imbecile! Řekl jsem, že máte střílet?!" zaslechl z dáli naštvaný výkřik Shatry. Už si byl jist, že ho dostali, že to nezvládne včas, když se za ním dveře bezpečně uzavřely.

*Poškození jednotky 15%. Jednotka odmítá odpovídat*

"Sklapni..." zamumlal, když se ze všech sil potácel se ke kokpitu letounu. Celé tělo měl ochromené z ukrutné bolesti, kterou spálenina představovala. Netušil, jak to dokázal, ale přeci jen se mu povedlo svalit do pilotního křesla.

Jak se ale zády opřel, prudká bolest projela jeho tělem a výkřik utekl z jeho hrdla.

Jeho ruce se třásly, ale dokázal je pomalu natáhnout k ovládacímu panelu.

Musel odsud za každou cenu utéct. Nevěděl sice proč, ale cítil silné nutkání. Jako kořist zahnaná do kouta, která zoufale bojuje o své přežití.

Nepatřil sem a přesto tu byl. Proč? To netušil.

Ale jestli tohle nepřežije, nikdy to nezjistí. Jestli se odsud nedostane, další příležitost už nebude.

Pokusil se přístroj nějakým zázrakem spustit, jeho tělo to ale vzdávalo. Ukrutná bolest mu nedovolila myslet jasně.

Slyšel dunění, které se neslo celým trupem. Snažili se dostat dovnitř.

A jeho dech byl rychlejší, stejně tak, jako srdeční tep.

*Hladina stresu stoupá příliš vysoko. Operátore-*

Svalil se na ovládací panel, jeho dech se prudce zpomalil a nyní byl mělký, téměř neslyšný. Opouštěly ho veškeré síly, cítil chlad, ale také klid v duši.

Možná právě tohle byla smrt, na kterou tak dlouho čekal.

Ačkoliv ho cosi nutilo bojovat o svůj život, nevydrželo to příliš dlouho.

Jeho prsty sebou párkrát cukly, než se jeho oči zavřely úplně a jeho mysl odplula do temných vod prázdnoty.

*Spojení navázáno. Dobrou noc, Operátore*

Pokračování příště :3