*Operátore?*

Pootevřel své zářivě modré oči, zahleděl se do stropu s prázdnou hlavou. Doteď přemýšlel nad mnoha věcmi, až ho z toho hlava rozbolela, a proto se odebral ke chvilce odpočinku, který trval snad hodinu?

Tím, jak se nacházel v nicotném prostoru, bylo velice náročné pro něj sledovat čas. Nemluvě o změnách gravitace a prostředí na jiných planetách, kde se zastavovali k načerpání paliva. Jejich cesta byla dlouhá, ani o útěk se nepokoušel.

"Ano IO?"

Dvěma prsty si promnul obě oči. Trápilo ho mnoho věcí. Co se stalo s lidmi? Uvidí někdy svou rodnou zem? A také zůstávalo otázkou, co znamenají ty podivné sny, které poslední dobou měl?

Podle IA se jednalo o vzpomínky, což mu smysl dávalo. Ale netušil, co znamenají. A ta Sofie...to jméno mu bylo povědomé.

*Odemkl jsem další složky. Rád bych vám pogratuloval. *

"Pogratuloval? K čemu?"

*Údaje v jedné ze složek zmiňují jedno datum a rozpis pozemského roku. Na základě výpočtů z jiných složek jsem provedl pár výpočtů. Dnešní den je na Zemi označen jako 'Narozeninový den'.*

Chvíli přemýšlel nad tím, co to asi znamená, než se posadil a promnul si tváře a s drobným nuceným úsměvem se podíval do stropu.


"Vše nejlepší...a hodně zdraví...."

*Operátore? Co jsou to 'narozeniny'?*

"Co je to? Je to speciální den, kdy se někdo narodí a tento den se poté slaví každým rokem."

Přišlo mu to až tragicky komické. Ocitl se bůhví kde, ani netuší, zda jeho rodina žije nebo nežije, skoro nic o sobě neví, až na údaje obstarané jeho počítačovým pomocníkem. Neměl vlastně nic než jen rozmazané zamlžené vzpomínky, IA a tu podivnou iluzi sebe sama.

'K takové oslavě se skvěle hodí krev nepřátel. Co na to říkáš? Oslavíme to ve velkém?'

"Na to zapomeň."

"To mluvíš sám se sebou?"

Zvedl pohled od svých dlaní a zadíval se na Nix, která akorát vešla dovnitř. Protočil očima, povzdechl si.

"Nemůžeme to pro dnešek odložit? Nemám na to náladu."

Nix na to mrskla ocasem, zavrtěla hlavou a přišla k desce mučení, která sloužila jako postel.

"Nepřišla jsem kvůli testům nebo...no však víš. Kdepak dneska jsem si přišla promluvit o něčem."

S těmi slovy si dovolila zaujmout místo na okraji tvrdé desky, nadechla se, vydechla a poté se zadívala na hromádku neštěstí vedle sebe.

"Nemohla jsem si nevšimnout tvé náhlé změny. Když jsme tě lovili na té tržnici a na Ishaře, byl jsi takový rozjařený, veselý, sebevědomý a prostě no-byl jsi jinej. Děje se něco?"

"Neděje se nic. A vůbec proč se ptáš? Jste lovci, já jsem vaše zboží, není to trochu klišé se starat o svoje zboží?"

"Kli-é? Co?"

"Jo a vím o tom, že si mi žádný čip nedala. Vím to už od naší první zastávky."

To ještěranku značně zarazilo. Natolik, že cukla koncem svého ocasu a s otevřenou pusou se podívala na Kevina.

"To jako fakt? A proč jsi se nepokusil utéct? Měl jsi tolik možností. Prostě by si utekl, my bychom tě zase chytili a na konci bychom se všichni zasmáli a pokračovali v cestě."

"No právě. A i kdybych se nedostal do vašich rukou, někdo jiný by mě jistě chytil. Jediné, co chci je se dostat domů a zjistit, co se tu sakra děje."

Frustrovaně se svalil zpátky na desku utrpení, jeho tělo nemělo skoro žádnou energii na nic.

Nix nevěděla, co na to říci. Na slova tu byla Ereka, ne její šupinatá maličkost.
Nervózně se pohladila za krkem, nakonec vstala a zadívala se na chlapce.

"Popravdě jsem nepřišla kvůli tomuhle. Jen jsem se snažila odvést téma jinam. Řekněme, že se blížíme k destinaci, takže tě předáme a budeš mít od nás klid. Jasný budeš žít v zajetí sběratele podivností a nikdy zřejmě neuvidíš svou rodinu ale-"

Stihla se zarazit, ale poškození tam bylo a to velké. Rozhodně nechtěla říct něco tak hnusného.

"A-ale třeba ti ten sběratel pomůže najít ostatní tvého-"

"Nix mlč prosím."

Kevin byl z jejích slov více otrávený než doposud. I kdy měla v něčem pravdu. Doteď byl tak veselý, bezstarostný a po té nehodě se z něj stal náladový balíček s depkou navíc.

Vyhrabal se z desky mučení na nohy, protáhl se a poté se podíval na Nix.

"Ale chápu tě. Oba jsme v tomhle rozdílní. Ty máš skvělý život lovce a já jsem jenom vaše zboží. A teď mě omluv, rád bych oslavil své narozeniny něčím ostrým."

Na její reakci nemusel čekat dlouho. Před odchodem se mu totiž ještěranka postavila do cesty a usmála se.

"Ty máš dnes narozeniny? Hej tak to musíme pořádně oslavit!"

"Nix prosím tě-"

"Žádné takové!"

S tím popadla Kevina za ruku a odtáhla ho z pokoje.

'Ugh...tohle se vážně začíná měnit v jedno velké klišé...prosím zlom jí ruku, nebo alespoň prst!'

'Drž zobák.'

'Ty ho drž!'

A tak se stalo, že se Kevin a Nix ocitli v docela pohodlném křesle umístěném v jejich provizorní kuchyni. Strávili zde nějakou chvíli, neboť Nix už v sobě měla skoro třetího panáka prapodivného nápoje a Kevin se teprve pral s druhým.

"Ah tohle dokáže pěkně nakopnout."

"Je to...hořké a těžké..."

"Neboj se toho. Jen to do sebe kopni!"

Zasmála se a poplácala Kevina po zádech, až mu málem zaskočilo. Nechápal, jak mohla ještěranka najednou tak změknout. Vždy se tvářila vážně a dost nepříjemně, ale teď byla vysmátá a veselá. Alkohol vážně dělal divy.

Škoda jen, že jeho trávicí systém neutralizoval veškeré promile, a tudíž bylo jeho tělo chráněné od případných pokusů o to se opít.

Měl vážně velikou smůlu.

"Nix buď ke mně upřímná. To všechno doteď, ty konverzace, volný pohyb, trénink, pokusy...to všechno kvůli informacím o mě, že je to tak?"

Ještěranka pokývala hlavou, a ještě se tak odlehčeně usmívala.

"Je to jedině přirozené, studovat vše nové, co se ti do rukou dostane. Tam venku, v tom Velikém Neznámu je ještě mnoho věcí, co neznáme. Velké Neznámo je naše galaxie mimochodem. Je veliká, stejně jako ta vaše Mlé-ná Dhára. Proto tak moc skáčeme po všem novém víš?"

"Aha...a kdyby tu byla, řekněme celá lidská kolonie, co by se stalo?"

Ještěranka se nad touhle otázkou značně zamyslela, ale nakonec se znovu usmála.

"Záleží. Někteří by vás chtěli zneužít na otrocké práce, někteří by vás studovali z povzdálí, našli by se tací, co by vám pomáhali, je to takové individuální. Víš-"

Pozvedla sklenku s alkoholem a podívala se skrze tekutinu na umělé bílé světlo.

"Každý národ je něčím unikátní. A každý jedinec má své vlastní ideály. Já se třeba stala lovkyní, abych mohla následovat ve stopách svého bratra. Ast byl můj prvotní cíl, ale místo jeho ulovení jsme navázali speciální pouto. A Ereka se k nám přidala, protože jsme byla zajímavá dvojice. Navíc si vždy chtěla vyzkoušet lovecké práce a inženýr miluje aktivní lodě nade vše. Aktivní, jakože jsou neustále vystavována riziku."

Odmlčela se na okamžik, jen aby nabrala dech.

"Začínali jsme každý jinak a pokračujeme každý jinak. Jen v jednom týmu. A proč ti to vlastně říkám?"

Tentokrát se podívala na mladíka, který jí celou dobu sledoval a snažil se z jejích slov vytáhnout něco srozumitelného. Je hezké, že ví, jak se poznali, ale opravdu to začínalo být klišé.

"Protože jsme všichni svým způsobem unikátní. Jen někdy máme společné cíle. Taky...jsi hodně mluvil o své minulosti, ale přemýšlel jsi někdy o budoucnosti?"

Kevin zavrtěl hlavou. Tohle ho nikdy nenapadlo, přeci jen budoucnost je dost nejistá a nikdo ani neví, co ho za rohem čeká.

"Jasně, že jsi o ní nepřemýšlel. V životě každého z nás přijde okamžik, kdy se musíme rozhodnout, jak naložíme se svou budoucností. Problém ale je...nikdo pořádně neví, co nás čeká. Myslíme si, že to byl jen osud, který nám udává směr. Ale osud to není. Jsou to jen naše rozhodnutí."

Zbytek obsahu sklenky do sebe kopla a spokojeně vydechla.

"Prostě se tím nezatěžuj jo? Minulost tu vždycky bude, dokud si jí pamatujem. Budoucnost je ještě v mlze, ale teď žijeme přítomností. Tak se tolik netrap jo?"

Dovolila si do něj drknout pěstí, což mu vykouzlilo lehký úsměv na tváři. Měla pravdu a jak nad tím přemýšlel, skoro mu to až někoho připomínalo, nebo něco.

S nechutí do sebe přeci jen zbytek sklenky kopnul a zadíval se do stropu.

Jednou přijde na to, kým byl a jednou najde odpovědi na své otázky. Ale teď byl zboží, nesené bůhví kam.

"Hmmmm.....to mi připomíná...měli bychom tam dorazit za pár hodin. Jak tě předáme, dělej si co chceš. Kdo ví? Třeba tomu lovci zdrhneš."

Na to, jak špatně se jí předtím mluvilo byla teď až moc užvaněná. Ale v tom dobrém smyslu. Kevin si díky ní mohl urovnat pár věcí v hlavě, a ještě si udělat přehled o své situaci. Utekl přeci z Ishary, uteče i tomu sběrateli.

A možná se znovu potká s touhle partou, kdy si je někdo najme. Jejich úkol byl jenom zboží zajistit a dovést, zbytek už není jejich povinnost.

Alespoň na těch pár hodin mohl vypnout a opravdu si užít tento výjimečný den.

Své osmnácté narozeniny.

<---------------------------------------------------------------->

Loď s tichým bzučením motoru přistála čtyřmi kovovými nohami na poměrně pustý povrch šedivého měsíce jedné opuštěné planety. Měsíc, na kterém přistáli byl jeden z pěti dalších, které obíhaly tuto velikou plynatou planetu nacházející se v krajích, kde nebyl doposud nalezen žádný inteligentní život.

Celý tým si nasadil speciální uniformy na pohyb venku spolu s maskou napojenou na nádobky na zádech uniforem.

Společně vystoupili z lodě po kovovém můstku, který se se zasyčením vysunul ze spodu jejich lodi.
Kevin za nimi šel poslušně. Přeci jen až ho předají, dostanou peníze, on uteče a všichni budou spokojení.

"Chápu, proč by se někdo chtěl setkat zrovna tady."

Erika se trochu ustaraně rozhlédla po této hornaté pustině. Myslela si, že zde budou čekat na předání, ale možná dorazili jenom dříve?

Aster dokončil své protahování a dal se na průzkum jejich okolí. Mohli tu zanechat nějaké pasti, proto to raději šel zkontrolovat.

Jak se ale ukázalo, byl to jen pustý měsíc. A tak vyčkávali...a vyčkávali...nikde nikdo.

Nix se pokoušela někoho zkontaktovat, Aster stále prozkoumával a Ereka se dala do řeči s Kevinem. Oba se usadili na můstek a sledovali velice vzdálenou planetu, k níž tento měsíc patřil.

"Tenhle sektor si pamatuji. Jednou jsme tu prolétávali se třídou na jednu tréninkovou misi v diplomacii a psychologii. V tomhle systému se nachází jedno slunce a 10 planet dohromady. Všechny jsou ale neobydlené, kvůli jejich plynatému prostředí."

Kevin s úsměvem naslouchal a sem tam pokýval hlavou. Trochu mu to připomínalo systém, kde je Země. Tam bylo taky nějak sedm, nebo šest planet a jedno slunce.
Ereka pozvedla ruku a ukázala na vzdálenou planetu, které patřil měsíc, na kteérm se zrovna nacházeli.

"Tahle planeta je ale nejznámější z celého systému. Obsahuje totiž nejvíce vzácných plynů. Docela vtipné nemyslíš? Vzácné plyny přímo na dosah, a přesto žádný způsob, jak se k nim dostat. Equinos je vskutku fascinující planeta."

Kevin náhle zpozorněl, sotva zmínila to jméno. Jako by to jméno už někde slyšel.

*Požadavky pro dokončení mise splněny.*

"P-počkej jaké mise?"

Kevin náhle vstal a rozhlédl se po tomhle pustém povrchu.

"Říkám ti, že tady nic není. Nikdo tu neviděl život, to si je neslyšel?"

Odcházel dále od party, která ho zmateně sledovala.

"Zase mluví sám se sebou?"

"Už to tak vypadá Nix."


Ereka pokrčila rameny a ustaraně sledovala mladíka, jak se od nich vzdaluje.

"Rozhlédni se okolo sebe. Nic tady přeci-"

Zarazil se, když v jeho zorném poli spatřil jasně zářivou zvýrazněnou skálu.

"To sis nad děláte ze mě-"

Rázným krokem vykročil vstříc té skále.

"Kevine počkej na nás!"

Nix rychle nechala zasunout můstek a uzamknout tak loď, aby mohla spolu s Erekou a Astem následovat podivně chovajícího se klučinu.

"Nix? Kdo to tady prohledával a jak dlouho?"

Ohlédl se na ještěranku, která se zarazila na místě a zmateně se podívala na své společníky, poté na kluka. Než ale stihla něco říci, vystoupil Ast a prsty začal cosi značit.

Kevin se ho tedy zeptal pomocí znakové řeči a dočkal se tak odpovědi.

"Takže jednou za dva roky to tu hloubkově skenují."

Zamumlal si pro sebe a prohlédl si celou skálu.

"Jo hloubkově. To znamená až na jádro planet a měsíců. Kdyby tu něco bylo, určitě by to objevili."

"Oni možná ano. Ale přístroje ne."

Odpověděl Kevin prostě a dlaněmi začal osahávat stěnu skály. Očima také bloudil po povrchu, hledal něco, cokoliv.

A přeci jen zavadil o zvýrazněné místo na stěně skály.

*Požadavek pro dokončení mise splněn.*

Přistoupil ke zvýrazněnému místu, který se zdál být obyčejnou skalní stěnou. Opatrně tam přiložil svou dlaň, vyčkával.

"Není možné, aby tak technologicky vyspělé skenery něco-"

Ereka se náhle odmlčela, když skalní stěna, na níž měl Kevin přiloženou dlaň začala slabě zářit.

*Ruka rozpoznána. Rasa: člověk. Status: -error-.*

Slabý počítačový hlas se ozval zpoza skalní stěny, která se začala třást, jak se pomalu odsouvala a odhalila tak kovové dveře vedoucí bůhví kam.

"Tohle ale není možné. Lidé tu byli...celou dobu?"

"Přímo na našich očích...?"

I Ast z toho byl tak šokovaný, že neměl 'slov'.

Displej na dveřích se zablikáním začal slabě zářit světle modrou barvou.

*Ke vstupu je potřeba heslo. Nápověda: Panda-Želva*

Ta dvě slova nedávala ani jednomu z nich žádný smysl. Tedy až na Kevina. Heslo spojené s pandou a želvou. Zvířata, která nikdy neviděl naživo, ale slyšel o nich mnohé. Přišlo mu až komické, že si pamatoval takové hlouposti a na důležité věci měl paměť úplně naprd.

Pomohla mu ale i slova Nix z jejich předchozí konverzace. Nadšeně se usmál pod maskou.

"Heslo je: Minulost je historií, budoucnost je záhadou a přítomnost je darem."

Nastalo ticho, které jim přišlo dlouhé, jako celá věčnost. A přeci jen se na obrazovce objevil zářivý usměvavý smajlík.

*Heslo přijato. Vítejte na lidské základně Fénix.*

Pokračování příště! :3