Blížil s veliký den a na Isha'ře vládl chaos. Tedy alespoň na velitelství vládl pěkný chaos.

Dlouho zde neproběhla tak veliká diplomatická akce, jako dnes.

A jak vlastně probíhá taková diplomatická akce na mimozemské planetě ptáte se?

Spousta papírování, prověřování, zvýšené zabezpečování, luxování, vytírání, leštění, zkrátka to tu žilo více než obvykle. A nejen na velitelství, ale i ve městě samotném bylo více strážných, než bylo zvykem.

Vše muselo být perfektní a zabezpečené, aby se zde diplomat cítil v pohodlí.

V Baru Galaktika též vládl klid. Po přestřelce o život chlapce se někteří již zotavili a vrátili zpět do své práce lovců. Kam se mladý člověk poděl nikdo nevěděl, a přestože milovali náročný lov nade vše, od tohohle raději dávali ruce pryč a dali přednost popíjení drinků a tancům lehkých samic.

Na letišti se tvořily fronty větší než obvykle.

Je to dost komické, neboť když se chystala nějaká veliká akce, všichni jako by měli v hlavě majáček, který se spustí a náhle si řeknou 'Hej! Víte, co by bylo super? Zajet si do hlavního města sektoru! Yay'.

"Přepážka 7, máme tu potenciálního dealera zbraní."

"Co? Říkám vám, že to je pro mou matku!"

Netrvalo dlouho a dva houbáci prostoupili davem k přepážce, kde probíhalo odbavení a prověřování příchozích.

Jeden popadl potenciální hrozbu, kterou byl shrbený tvor tmavě hnědé barvy a druhý zabavil potenciálně nebezpečné zboží.

Tvor cupital s nimi na stranu a stále se bránil a vymlouval. A jak to vlastně dopadlo?

Zavřeli ho za pašování zbraní. Protože která matka by potřebovala granáty z temné hmoty?

"Diplomacie je vskutku velká věc."

"Tvá první diplomatická akce?"

Dva vysocí Kres postávali u dveří do zasedací místnosti, kde mělo dojít k setkání. Oba odění v lehčí zbroji černé a šedé barvy, se symbolem Isha'ry hrdě na hrudi.

Ve svých chapadlech poklidně svírají těžké pušky, v jejichž hlavních pulzovala bělostná plazma s odstíny fialové.

"Jasně, že je to má první. Dělám tu teprve 20 let."

O trochu nižší chapadlák se zahleděl skrze helmu na svého kolegu. Překvapivě byl věkově starší než jeho kolega, který byl sice věkově mladší, ale služebně starší, a ještě k tomu vyšší.

"Já tu dělám dobrých 50 let. Poslední diplomat, co tu byl pocházel ze sektoru Lira. Byli to myslím Šmoldové."

"Šmoldové? To jako fakt? A jaký to bylo?"

"Ne tak hektický jako teď. Šmoldové jsou tak trochu stupidní rasa, proto je tak snadné s nimi vyjednávat."

"Bavíme se o té rase skrčků, co prodala jedno ze svých měst za vlastnictví hvězdy v jejich solárním systému?"

Vyšší a věkově mladší kolega měl co dělat, aby nevyprsknul smíchy, když si vybavoval celé to setkání.

Jenže fakt, že se jeho starší a menší kolega se začal smát mu v tom moc nepomohl.

Oba ale ihned utichli, jakmile zpoza rohu vyšel jejich nadřízený se dvěma houbáky v zástupu.

Okamžitě zasalutovali a mlčky hleděli před sebe.

"Pohov!"

Zavelel vysoký houbák, když vstoupil do dveří zasedací místnosti. Oba houbáci sloužící jako jeho doprovod se postavili naproti dveřím a sada jejich drobných oček se zahleděla na své chapadlovité kolegy.

Dva páry očí menšího chapadláka se zahleděly na svého kolegu, pak na oba houbáky.

"Takže...jak to jde?"

"Dobře. My plnit rozkazy, my šťastní."

"To je dobrý to je dobrý."

Nastalo krátké ticho, které přerušilo mlaskání hrudky čistícího slizu plazící se po podlaze.

"Takže...máte po tomhle volno? Dáme si v baru něco?"

"Já souhlasit. Milovat drinky."

Všichni čtyři souhlasně pokývali hlavou.

Generál Adirax se mezitím usadil ke kulatému stolu uprostřed tmavé místnosti, kterou osvětlovalo několik jemně zelených světel. Vypadala dosti podobně místnosti holografické, až na ten stůl, v jehož prázdném středu stály tři holografické promítače v trojúhelníků.

Místnost postrádala okna, aby se zabránilo případnému pokusu o útok na důležité osoby, také byla vybavená tlustými zdmi stavěné tak, aby ustály všechny možné těžké zbraně a granáty.

Téměř dokonalá místnost stavěná pro důležitá jednání.

Zelená záře zeslábla, díky čemuž místnost upadla do většího šera. Tři podstavce uprostřed se rozzářily a holografická projekce jedné postavy se objevila na jednom podstavci.

"Oh. Zdravím Generále Adiraxi. Co vás sem přivádí?"

Hlas ženský zněl dosti překvapeně.

"Co mě sem přivádí? Napadá mě několik možností a popíjení drinků mezi ně nepatří."

"Hej hej hej není potřeba být tak kousavý generále. Všichni jsme tu napnutí a ve stresu."

Jak mluvila, Adirax si nemohl nevšimnout hlasu ostatních vůdců, kteří v pozadí cosi řešili v řeči, jakou ještě nikdy předtím neslyšel.

Ženská postava též promluvila ve stejné řeči přes rameno, o čem si ale jen povídali?

Generál si nakonec odkašlal, aby upoutal její pozornost, což se mu taky povedlo, neboť holografická projekce se otočila k němu.

"Diplomat za chvíli dorazí. Vaše...rozkazy?"

Adirax nezněl příliš nadšeně, že jejich vůdci nevěnují plnou pozornost této důležité události. Pokud se tohle setkání zhroutí, mají na krku válku s dost naštvaným národem, a to bylo to poslední, co chtěli.

Postava se znovu otočila, a i když mluvila na své druhy, teď to více vypadalo, že mluví do zdi.

"Jasný. Takže co se teď stane-"

S tím se otočila zpět na generála, který ztrácel trpělivost.

"Dostali jsme anonymní vzkaz o blížícím se útoku. Jediný, kdo smí nyní vstoupit do prostoru Ish'ary jsou diplomaté a lodě vyžadující okamžitou pomo-"

"Moment moment. Nechci zpochybňovat vaše...kontakty. Ale anonymní zdroj? Máte mě snad za hlupáka?"

"Ne tak to vůbec není."

Na druhém podstavci se objevila postava druhá, která si nervózně odkašlala.

"Převezmu to ano? Generále Adiraxi. Jste pod naším přímým vedením, dokud zde není přítomný generál Shatra. To znamená, že jste povinen poslouchat nás a plnit naší vůli. Takže náš rozkaz zní: Aktivujte kód Zeta."

S tím obě projekce zmizely a generál Adirax zůstal sám v celé místnosti. Jen si frustrovaně povzdechl, vstal a opustil místnost.

"Vy dva tu zůstaňte a hlídejte-" poukázal na oba chapadláky, kteří stáli v pozoru jako hlídací sochy.

"A vy se mnou," zavelel dvěma houbákům, kteří zasalutovali a postavili se za něj. S tím všichni tři odešli pryč.

Netrvalo to dlouho, než se rozkazy donesly všem strážím ve městě, v přístavu, ve věznici i na orbitální hranici.

Uzavření vyvolalo nepokoje, které se ale naštěstí díky rychlému zásahu jednotek podařilo udržet na uzdě.

Nikdo nesměl ven, krom vážných případů a nikdo nesměl dovnitř, krom vážných důvodů. A jak se tohle vše chystalo a organizovalo, z orbitální dráhy přišla zpráva.

Diplomaté se blížili.

Bylo to jako by se samotný čas zpomalil, téměř zastavil a mnoho planet z blízkého i dalekého okolí sledovalo čtyři vesmírné lodě o velikosti 1 kilometru v doprovodu dvou křižníků, kteří měli dobrý 3 kilometry na délku.

Narozdíl od lodí křižníky byly vybaveny těžkou palebnou silou, zatímco menší lodě se mohly chlubit kanóny střední váhy, ale dost velikou silou.

Celý konvoj připomínal sadu dvou větších a tří menších pyramid, které se ale více táhly do šíře, než do výše a u kratšího konce rotovala sada tří prstenců, které díky svým pohybům vytvářely energii, kterou převáděli do jádra a díky tomu byly lodě schopné pohybu.

Možná si říkáte: Pět lodí? To nic není! Ve spoustě filmech to bývají obří armády, které nahání hrůzu.

Jenže tohle byli dost naštvaní Ptoresané a stavět se jim do cesty byl pomalu rozsudek smrti.

Tři menší lodě opustily konvoj a ponechaly křižníky za sebou na oběžné dráze. Jejich přistání bylo hladké, přivítání však nebylo takové, jaké očekávali.

Jakmile všechny tři usedly na přistávacích plošinách a jejich motory se pomalu vypínaly, kruhovitý poklop v trupu lodi se dvakrát otočil po směru hodinových ručiček a poté se kruh rozdělil na dva půlkruhy, které se od sebe rozdělily.

V nově vytvořeném průchodu už stála postava vysoká dobrý 3 metry, oděná v těžkém dlouhém plášti zdobeném řetízky z materiálu, který zdánlivě připomínal zlato.

Postava v čele průvodu vystoupila z lodi po krátkém můstku, každý její krok připomínal úder kladiva doprovázené řinčením všeho kovu na černo-zlatém plášti.

Jeho šest zářivých rudých očí pohlédlo na uvítací skupinu skrze těžkou černou helmu, která chránila jeho hlavu.

Dle jeho pohledu ale nebyl nadšený. Spíše zklamaný, či až podrážděný.

"Pasáci? To si snad děláte srandu."

Jeho hluboký hlas otřásl vojáky, kteří stáli po boku malých robotů na čtyřech robotických nohách a na zádech nesly lehká laserová děla.

"Vítáme vás drazí přáte-"

"Přátelé?"

Zavrčel vysoký tvor zpoza těžké helmy a pohledem skoro vraždil Adiraxe, který stál v čele průvodu.

Jedna z mechanických dlaní propojená energickým proudem s prstencem umístěném na jeho rameni vylétla zpoza zad tvora, rozevřená pak poukázala na tuto uvítací sešlost.

"Nezapomeňte proč tu jsme. Nejsem vaši 'přátelé'. Porušili jste slib, který jste dali naší vládkyni. U nás se takový přestupek trestá smrtí. Můžete být jedině rádi, že jsme vás ještě nezadupali do země."

Slova tvora byla ostrá a krutá, samozřejmě tomu nepřidával ani ten temný hlas, kterým se jejich rasa mohla pyšnit.

"J-jasně. Tudy prosím."

Adirax poukázal na plošinu vedoucí od přistávacích míst. Měl zde ochranku složenou z několika těžce ozbrojených houbáků, ale také i chapadláků a již zmíněných pasáků s tělem psa, avšak bez hlavy a bez ocasu.

Vysokého Ptorese následoval osobní průvod téměř stejně vysokých tvorů, jen místo těžkého pláště byli odění v těžké zlaté zbroji a v šesti svých dlaních, které s tělem spojovaly jen energické proudy svíraly těžké kanony, na které by dvě ruce rozhodně nestačily.

"Takže jaká byla cesta? Byla bez problémů hádám, že?"

Adirax se pokoušel navázat konverzaci, spíš to ale vypadalo dle reakce, že se vysoký tvor těžce nezajímá o jeho slova. Proto si houbák ve vedení jen povzdechl a mlčky je vedl k zasedací místnosti.

Už jen jejich těžké kroky zpoza rohu budily ve strážných u dveří respekt a nervozitu. Na tomto zasedání přeci jen hodně záleželo a oni se v duchu jen modlili, aby dopadlo pozitivně. Kdyby totiž dopadlo špatně, mohl by to být jejich konec.

Vysoký Pteros si prohlédl oba strážné a dal jasně najevo, jak jimi pohrdá. Nemohli na to ale nic říct.

"Ty a ty, půjdete se mnou. Zbytek zůstane zde," zavelel a dva vybraní Pterosové ho následovali dovnitř do místnosti. Zbytek zůstal stát podél zdi naproti dveřím, bylo jich tam osm. Dva chapadláci u dveří je nervózně sledovali a báli se vydat hlásku.

Uvnitř místnosti se mezitím hlavní Pteros usadil čelem ke dveřím, jeden jeho strážný zaujal pozici za zády, druhý u dveří. Dva houbáci, vybraní Adiraxem poté zaujali pozici podél stěn a sám Adirax se posadil zády ke dveřím.

Zasedání mohlo začít.

Místnost potemněla a tentokrát se spustily všechny tři hologramy.

"Vítejte drahý Mirione. Je nám velikou ctí vás tu-"

"Nepřišel jsem si s vámi povídat o tom, jak 'jste strašně rádi, že tu jsem'. Přejděme rovnou k věci."

Pteros Mirion byl dosti nedočkavý a chtěl to celé mít už za sebou.

"Ah...jasně. Nuže tak tedy k tomu nedávnému incidentu. Rádi bychom se vám oficiálně omluvili."

Všechny tři postavy se po řeči ženy uklonily před vysokým tvorem. Ten ale jen zúžil své oči a nevěděl, jestli si dělají srandu nebo ne.

"Kvůli vám jsme přišli o mateřskou loď, o domovskou planetu. Neustále jste nás něčím provokovali a teď po tom všem si dovolujete poklonit?!"

Jeho rozzuřený hlas vzbudil velký strach stráží na chodbě, kteří jen nervózně polkli a snažili se držet své pozice.

"Rozumíme vašemu hněvu. Věřte ale, že ten hvězdoborec nebyl náš záměr. Objevili jsme novou formu života a ona nám....jaksi utekla."

"Myslíte, že vám to uvěřím? Tahle vaše pohádka o 'nové formě života' je jen zástěrka pro test vaší nové zbraně."

Tímto vzbudil značné nepokoje u tří vůdců, kteří ze svých podstavců sledovali vysokého Pterose a nevěděli, co na to říci.

"Zbraně? To je nesmysl. Naši vědci nepracují na žádné zbrani," zmínil ihned generál Adirax.

"Ne? Tak jak mi vysvětlíte, že ta 'věc' zabila deset našich elitních vojáků?"

Na stůl hodil destičku, která se rozsvítila a vytvořila tak holografickou tabulku se záběry mrtvol a rozmazanou postavou u nich.

Tři vůdci se na sebe podívali a cosi si mezi sebou říkali v neznámém jazyce.

"To jsem si mohl myslet. Nuže, je na čase to tu ukončit."

"Počkat počkat. Kevin tohle udělat nemohl. On by nikomu jistě neublížil," zvolala ženským hlasem jedna z vůdčích postav, čímž vzbudila pozornost Adiraxe i Miriona.

"Jak to víte tak jistě?"

Tahle otázka od Adiraxe padla docela znenadání, ačkoliv jí tak trochu očekávali.

"P-prostě máme takové tušení. Každopádně on by nic takového neudělal, musíte nám věřit," bránil se mužský hlas druhého vůdce.

"Proč bych měl? Ani nevím, proč jsem se namáhal sem chodit. Možná jsme díky vám kočovný národ, ale i tak jsme schopní vás zadupat do země, když budeme chtít. Tohle celé setkání je stejně výmysl jejího veličenstva, mě přijde zcela zbytečné."

Arogance Pterosů nebývala nikdy tak vysoká. Alespoň tedy ne do doby, než přišli téměř o všechno. V tu chvíli si už nenechali kálet na hlavy a stal se z nich arogantní národ, který budí hrůzu v mnoha duších.

A popravdě vyjednávání s nimi šlo od desíti k pěti.

"Vyřídím její výsosti, že jste stejní, jako před lety. K ničemu," už se začal zvedat. když tu do dveří vrazil jeden chapadlovitý voják.

"Co to má znamenat?!" Adirax okamžitě vystřelil na nohy a už se chystal vojáka potrestat.

"J-její výsost....k-královna ona-" třásl se, sotva ze sebe slova dostal. Ženská postava vůdce pozvedla dlaň čímž naznačila, ať se generál stáhne a dá prostor mladému vojáku mluvit.

"Tohle je vážně k smíchu. Neumíte si ani hlídat vlastní vojáky?" ozval se Pteros, který už byl značně podrážděný z probíhající schůzky.

"J-její výsost vyhlásila právo Absolut!"

Slova vojáka donutila všechny ztuhnout. Dokonce i arogantní Pteros se po této novince usadil zpět a vyčkával, co se bude dít.

Adirax neváhal a skrze náramek na svalnaté ruce vydal rozkaz ke spuštění vysílání v místnosti.

Tři holografické obrazovky se objevily před projekcí tří vůdců, aby je mohli sledovat nejen vůdci, ale i přítomní v místnosti.

Na obrazovkách probíhalo vysílání z královského sálu na Dasaru - domovské planety Kres.

Její výsost seděla hrdě na svém trůnu, všech šest chapadel složených v klíně bělostných šatů. Dva páry velkých očí hleděly prázdným pohledem do kamery a na její hlavě seděla stříbřitá koruna zdobená drahokamy.

"Mé jméno je Alexis von Kres. Královna planety Dasar a sektoru Omega. Tímto vysíláním vyhlašuji právo Absolut."

Její hlas zněl monotónně, jakoby to ani nebyla královna hrdého národa, ale jen loutka.

"Všechny mé pokyny jsou nyní absolutní. Kdo je poruší, čeká ho trest smrti. Děti mé, zabte všechny, kdo není naším národem."

Tímto pozvedla svá chapadla, aby dodala odvahu svým druhům. Zavládlo hrobové ticho a roztřesený voják se nervózně díval okolo sebe. Právo Absolut bylo v platnosti a rozkazy měl jasné, přesto se bál pozvednout svou zbraň proti ostatním.

Co netušil, tak nebyl jediný. Byla to jejich vládkyně, ale nikdo se neodvážil v jejím jménu pozvednout zbraň proti ostatním. Přišlo jim to šílené a nesmyslné, i když jim šlo o hlavu. Ale proč by to její výsost vyhlásila?
Právo Absolut nebylo vyhlášeno od ukončení války, která dělila Dasar na dvě strany. Tenkrát byl vydán rozkaz, že nikdy již nebude pozvednuta zbraň proti vlastnímu národu ale i národu přátel bez povolení jejího veličenstva.

Oči královny hleděly do kamery, vyčkávala. Netrvalo to ale dlouho, kdy svá chapadla opět složila do svého klína.

"Budiž...můj rozkaz nebyl splněn. Jako královna jsem selhala."

S tím popadla pistoli, kterou měla celou dobu ukrytou v šatech.

Díky vysílání mohl každý v tu chvíli sledovat zelenou krev, která se rozprskla, jak kulka prošla hlavou jejího veličenstva. Tělo majestátní osoby upustilo pistoli na zem a zůstalo bezvládně sedět na trůnu, její bělostné šaty špinila zelená krev vytékající z rány v hlavě a její prázdné mrtvé oči hleděly přímo do kamery.

Svět se v tu chvíli zastavil.


Nikdo pořádně nevěděl, co se vlastně stalo, jedno ale jisté bylo.


Byl to průšvih velikých rozměrů.

Pokračování příště! :3