Netušil, jak dlouho byl na cestách, nebo co se vlastně dělo. Jak tak seděl na posteli a díval se do očí té iluze, teprve teď mu došlo, jak rychle se vše stalo.

Nejdřív se probudil v zajetí, pak utekl, postřelili ho, udělal menší bordel na tržišti, povedlo se mu utéct lovcům, sestřelili ho a najednou se ukázalo, že má nějaké své alter-ego?

'Ugh...tohle je moc....'

Prohrábnul si vlasy, rozplácnul se následně na poměrně tvrdé posteli, která byla ale dostačující.

*15 dnů dle zdejšího časového posunu.*

'Hmmm? Co to znamená?'

'Znamená to, že jsi na cestě 15 dnů hlupáku. Sakra pusť mě k tělu, tohle se nedá snést!'


*Ale vy máte kontorlu nad jednotkou Operátore*

'Sklapni jo?'

'Ty sklapni!'

*Tohle by jistě dost bolelo. Kdybych měl pocity.*

'To nebylo na tebe IO'

Otráveně zavrčel, přetočil se na břicho a tvář zabořil do polštáře-jediné měkké věci na tomhle bloku utrpení.

Ale stejně mu mnoho věcí leželo v hlavě. Jako oceán informací, ve kterém ale nevěděl, čeho se má chytit, nebo kde začít, aby našel pevninu.

'Divím se, jak taková slabá troska vydržela, tak dlouho na živu.'

'Zase začínáš?'

Ach ano, hádky. Poslední dobou nedělá nic jiného, než že se hádá s tím přeludem-sám se sebou. A sám z toho už byl otrávený, jen s tím nemohl nic dělat.

*Operátore? Vaše myšlenkové pochody se zdají být poslední dobou velmi chaotické. Doporučuji si o tom s někým promluvit. Uspořádat si myšlenky v hlavě.*

'Dík IO. Ale co se pokecu týče, není o čem mluvit.'

*Jedná se pouze o doporučení v mých záznamech. Nejsem stavěný na roli 'psychiatra'.*

'Role psychiatra....hmmm...Erika myslím říkala něco s psychiatrem....'

Dveře jeho 'vězení' se posunuly do strany, dovnitř vešla jemu velmi známá tvář Eriky. Mladá kentauřice mu poslední dobou dělala častou společnost a rád si s ní povídal o mnoha věcech. Nikdy nad tím tolik nepřemýšlel, ale v konverzaci s ní se opravdu cítil jako na souši.

"Aaaahojky comrade!"

Nadšeně přišla k tvrdému bloku utrpení sloužícího jako 'postel'.

Kevin se s radostí vyhrabal do sedu, zkřížil nohy do sedu tureckého a ruce složil na stehna zakrytá šortkami z volné látky.

"To se ti to slovo tak líbí?"

"Děláš si legraci? Zní skvěle! Dá se použít jako tajný kód a narozdíl od jiných lidských slov se krásně vyslovuje."

Koutky jejího zobáku se zvedly v širokém úsměvu. Kevina neustále navštěvovala a učila se od něj pár věcí, na oplátku ona učila zase jeho. Nikdy ho ale nenapadlo se jí zeptat na důležité věci. Vždy se tak zapovídali, že mu to úplně vypadlo. Ale dneska ne!

"Mimochodem snažila jsem se napodobit ten humbgr podle popisu. Ty věci sice nemáme ale..."

S těmi slovy podala mladíkovi talíř s čímsi, co jenom vzdáleně připomínalo hamburger. Pravda, tvarem to bylo dost podobné, ale nikdy by nečekal fialovou housku s podivným zrním na vrchu, které se-pohlo?!

"Toho se neboj. Je to součástí tohohle pokrmu a vlastně je to veliká lahůdka."

'Veliká lahůdka'. Tohle slovní spojení v něm vyvolalo trauma, které zažil ve věznici na Ishaře.

I když tohle vypadalo alespoň...jedle, narozdíl od tamtoho hnusu.

Mimo fialovou housku s čímsi živým zde měl i podivný list tmavě modré barvy s tečkami v barvě bílé po celém povrchu. To vše doplňují žluté šťavnatě vypadající plátky nějaké té zeleniny a zpoza plátku masa vytékala bělostná omáčka.

Ovšem plátek masa ho příliš nelákal. Odhadoval ho na barvu khaki, což bylo jediné, co ho odrazovalo od toho všeho.

Přesto pokrm uchopil oběma rukama, do široka otevřel pusu a zakousl se.

"Taaak?"

Náhle přestal žvýkat. Tahle nová směs nepoznaných chutí ho zprvu zarazila. Bylo to masité ale...zároveň lehce kyselé a-a sladké? Páni a ty věcičky na housce mu přišli křupavé a strašně dobré.

Hladově se pustil do zbytku, žvýkal a polykal, jeho očka jenom zářila štěstím.

"Je tomnoh dhobé"

Zamumlal s plnou pusou, kentauřice ho jenom sledovala se spokojeným úsměvem. Však to vařila speciálně pro něj.

"To jsem moc ráda. Vypadal si trochu smutně, když jsi mi vyprávěl o tomhle pokrmu. Taaak jsem se pokusila ho napodobit z toho, co bylo k dispozici."

Vzpomněl si, že se jí chtěl na něco zeptat, tedy...měl, ale už nevěděl na co. No na tom nezáleží. Spokojeně dlabal tuto náhražku burgeru a poslouchal u toho Eriku, která mu vyprávěla o dalších zajímavých věcech.

"Ale ne....teď mi došlo, že jsem něco zapomněla udělat."

Erika z ničeho nic přerušila své vyprávění a vyhrabal se na všechny čtyři pařáty, na kterých doposud seděla.

"P-počkej a co-"

Kevin to ani nestihl doříct, kentauřice už byla pryč.

'Wow...na to, jak malá je, je vážně rychlá.'

'Ts-hej IO to vážně chceš nechat tělo tomuhle zoofilovi?'

'Co si to o mě řekl?!'

Odložil talíř na stolek a prudce se zvedl.

*Vy už ale kontrolu nad jednotkou máte Operátore.*

'Na tohle nemám čas ani nervy.'

S tímhle Kevin opustil své 'vězení' v podobě poměrně útulného pokoje. Tedy až na desku sloužící k mučení. Tu postel tak nenáviděl.

Byl ale odhodlaný najít Eriku a zeptat se jí na věci, které se mu vkradly do hlavy přesně ve chvíli, kdy odběhla pryč.

Jejich vesmírný koráb se nezdál, ale byl poměrně veliký. Nepočítal to na kilometry, i když takových 100 metrů na délku mít mohla. Navíc se dělila na dvě části, jak se stihl dozvědět.

Nižší část obsahovala úložné prostory, řídící jednotky korábu, a ještě ovládání mini-kanónů na spodku korábu.

Část vyšší obsahovala kabinu, místa pro posádku, mini jídelnu a také místnost ošetřovací, ve které se poprvé setkal se svým dost držím já.

Odhadoval, že se jeho kamarádka Erika nachází právě v části dolní, kam taky mířil. Po cestě ale vrazil do vysoké huňaté hory svalů. Panter si Kevina prohlédl dost ostře, stále k němu choval zášť za tu facku, kterou vlepil jeho velitelce.

A dal to jasně najevo zavrčením.

"Oooh hej Aste."

Kevin ustoupil s nervózním úsměvem na tváři a mávnul na pantera před sebou.

Ten pozvedl obě dlaně a cosi značil pomocí svých zvířecích prstů.

'Eeeh co říká?'

*Překládám: Co-sakra-chceš-?*

"Oooh co tu dělám? Jen se tak procházím. Neviděl jsi náhodou Eriku?"

Panter nechápavě naklonil hlavu na stranu a opět cosi naznačil.

*Překládám: Co-sakra-meleš-?*

"Hmmm? Ty mi nerozumíš?"

Kevin zmateně pozvedl obočí a prsty se snažil cosi naznačit. To pantera značně vytočilo.

'IO? Co jsem mu to řekl?'

*Překládám: Tvá-máma-páchne*

'Oh.....'

V tu chvíli ho Ast popadl za límec trička pod krkem, přitáhl si ho blíž k sobě, Kevin se sotva držel na špičkách bot a byl příliš blízko k jeho tváři. Panter zavrčel a ukázal jeho tváři ostré tesáky.

Kevin mu v tu chvíli lehce poplácal na hruď, aby ho pustil. Což překvapivě zabralo, neboť ho vysoký panter postavil na zem a odstrčil od sebe.

*Mohu?*

'J-jo prosím. Díky.'

Kevinovi ruce se v tu chvíli sami od sebe zvedly a prsty začal cosi naznačovat. Zdálo se, že se Ast uklidnil, jen tedy překvapeně naklonil hlavu na stranu.

Odpověděl mu pomocí znakové řeči, Kevin s pomocí IA odpovídal téměř bez problémů, i když sám chudák nevěděl, co vlastně říká.

Ast v tu chvíli tlapou naznačil, ať ho mladík následuje, což Kevin ihned udělal. Nevedl ho ale do části spodní, nýbrž někam v části horní. Co Kevin nevěděl, nacházela se zde posilovna a docela veliká. Dokonce obsahovala i něco jako Opičí dráhu.

Vysoký panter se jen protáhl, pomocí znakové řeči mu cosi řekl.

*Překládám: Vyzívám-tě-na-závod-tady-a-teď*

'Z-závod? Ale já-'

Bylo pozdě. Ast se připravil, tlesknutím spustil holografické stopky u začátku dráhy a vystřelil.

Dráha obsahovala vysokou bednu, na kterou vylezl téměř bez problémů. Následovala madla, na která se zaháknul rukama a jako opice skákal z madla na madlo až seskočil na zem. Tam ho ale přivítal laserový zaměřovač a zářivé koule, které střílely ze zařízení na stropě.

Ast pohotově proběhl slalom, pronásledován těmito koulemi, které mizeli při styku se zemí.

Následovala další část. Panter pohotově zaplul za vysokou stěnu, počkal až další koule proletí okolo, vyběhl a schoval se za značně menší překážku.

Kevin s úžasem sledoval, jak se takový hora svalů pohotově vyhýbá výstřelům a s jakou rychlostí se dokáže ukrývat za překážky.

Poslední část dráhy byl skok přes simulovanou propast. Ast v tu chvíli padl na všechny čtyři, nabral rychlost, odrazil se od země a úplně minul provaz připravený k přeskoku.

Nepotřeboval ho, neboť projekci propasti přeskočil hravě.

Zastavil vedle Kevina, tlesknul a stopky se zastavily na 24,1.

V tu chvíli mladíkovi spadla spodní čelist, zatímco Ast si jen vzal ručník na blízké lavičce a hodil si ho přes ramena.

Zase spustil znakovou řeč.

*Překládám: Tohle-je-hračka-trénuju-každý-den.*

"To se ti lehko řekne..."

Povzdechl si trochu otráveně Kevin. Přeci to ale nevzdá, že?

Postavil se na začátek dráhy, dobře si pamatoval postup pantera a věděl tak, co ho čeká.

Nadechl se...vydechl...a tlesknul.

Stopky se spustily od nuly a on vystřelil na první překážku. Jeho tělo bylo stále bolavé a svaly natažené, přesto připravené k akci. Což ho překvapilo asi nejvíce, když se s lehkostí vyhoupl na bednu o výšce 6 bloků. Seskok pro něj byl též hračkou.

Madel se trochu bál, přesto se odrazil a zachytil se prvního madla. Nebyl příliš silný, proto tohle byla překážka dost obtížná pro něj.

Seskočil na madle posledním, následoval slalom pod palbou. V tu chvíli jeho tělo zareagovalo bez přemýšlení a tím se s lehkostí vyhnulo všem střelám, a ještě dost elegantním způsobem. Jako by si snad samo prošlo bojištěm.

Další překážka byl běh s krytím během palby. To mu též nedělalo problémy. Hravě se pomocí kotoulů a rychlého pohybu přesouval z krytu do krytu, samotný přístroj přidělaný v podlaze na něj nestačil.

Hravě ho oběhl a následoval skok přes propast. Nabral rychlost, odrazil se a jen tak tak se chytil lana.

"Nenenenenene!"

Vyjekl, když ho ruce zradily a pustili se, když už byl téměř na druhé straně propasti. Ast jen cuknul hlavou a přivřel oči, když se Kevin rozplácnu na podlaze, kam projektor ve stropě promítal hlubokou propast.

To ale mladíka neodradilo. Vyhrabal se na nohy, doběhl do cíle a tlesknul. Jeho čas byl 30,5.

Opřel se o kolena, ohnul se a popadal dech. Ihned ale ucítil poplácání po zádech. Vzhlédl a spatřil usmívající se tvář pantera.

*Překládám: To-není-špatný-čas-na-zelenáče*

Kevin mu s pomocí IA odpověděl a setkal se se souhlasím pokýváním panterovi hlavy.

*Překládám: Když-budeš-chtít-můžeme-si-zase-dát-závod-někdy*

S tím se ale rozloučili. Sice byl Kevin vyčerpaný z té opičí dráhy, ale musel najít Eriku. Ast mu totiž řekl, že běžela někam dolů, ale kam to už neví.

*Fascinující. Data z tohoto tréninku odkazují na militární výcvik. Nejsem ale schopný vyhodnotit na který.*

'Militární výcvik? Jako...vojenský? To nemyslíš vážně, že ne?'

Kevin se v duchu usmál, ale jeho 'alter-ego' se tolik nesmálo.

'Ale no tak. Není přeci možné, aby pacifista jako já by někdy v armádě. I když těch deset vojáků moc nesedí...'

Zase se ztrácel ve svých myšlenkách a nevnímal cestu. Nevšiml si ani vozíku, který se na něj 'záhadným způsobem' řítil.

Výkřik a hlasitý 'plesk' se rozneslo chodbou a mladík se opět ocitl na zemi, jako mastný flek.

"Oh ne...co budu dělat? Ujel mi vozík s výbavou a nechtěně do tebe vrazil."

Ten sarkastický hlas poznal ihned. Ani nezvedl tvář od země, jen pozvedl dlaň.

"Čau Nix. Taky tě rád vidím."

Ještěranka ve svém ikonickém bílém plášti protočila očima, popadla ho za triko a alespoň ho vytáhla na kolena.

"Půjdeš se mnou. Teď hned."

Probodla ho očima a ukázala mu ostré zoubky, aby věděl, že to myslí vážně. Raději poslechl, protože nechtěl mít na krku naštvanou ještěrku. I když už jí tak trochu na krku měl...dost vytočenou.

A tak se stalo, že byl 'odtáhnut' do laboratoře ještěranské doktorky a velitelky tohoto plavidla. Opět se usadil na desku mučení, kde se předtím probudil. A kde na něm doktorka prováděla pokusy. Raději se pohodlně usadil, protože ho čekalo další peklo.

Nix ho stále nenáviděla za tu facku, a to už uběhlo kolik...dva dny? Ztratil o tom přehled, kvůli té prokleté změně času.

"Nevíš náhodou kam běžela Erika? Chtěl bych s ní o něčem mluvit."

Nix ho v tu chvíli probodla pohledem, rázným krokem k němu přistoupila.

"Jsi naše zboží. Měl bys být rád, že s tebou vůbec mluví. Protože až tě předáme kupci, už tě nikdo z nás neuvidí. A na to se docela těším."

Kevinovi došlo, že Eriku asi teď jen tak nenajde, než to zase zapomene. Otráveně si povzdechl, bude se muset zeptat...Nix....

Sledoval, jak se ještěranka vrátila k pultu a cosi tam připravovala. S rukavicí na ruce se náhle otočila ke Kevinovi, přistoupila k němu a vlepila mu facku.

"Aaau...."

Nebohý Kevin si pohladil bolavou tvář, která se mu barvila do ruda od té rány.

"Ještě jednou to zkusíš a věř tomu, že to bude příště s drápky."

"To jsi říkala posledně taky."

Nix mu to totiž jen tak neodpustila a tohle byla už asi pátá facka, kterou mu vlepila a stále to vypadá, že jí to nestačí.

Ještěranka se odebrala zpět k pultu a tentokrát si chystala nějaké ampulky a chemikálie.

"Takže...jak to vlastně je?"

Dovolil se zeptat.

"Jak je vlastně co?"

Zeptala se, aniž by se na něj otočila, její ocas poklidně vysel mezi jejíma nohama a téměř se špičkou dotýkal země.

"Chtěl jsem se zeptat, co jsou Shatra a ti jeho houbáci zač. No a....jaká je historie Ishary?"

Tohle ještěranku značně zarazilo. Otočila se k mladíkovi, zmateně se podívala jinam, potom zpět na něj.

"Jeden by si myslel, že tohle už budeš znát za tu dobu, co tu seš."

"No, kdybych četl příběh, kde hrdina skáče z místa na místo a neví o co go, byl bych zmatený a nebavilo by mě to."

"Ale tohle není příběh. Tohle je realita."

"Jo a já tu skáču z místa na místo a nevím o co go."

Zavládlo ticho v místnosti. Ještěranka se snažila zpracovat co její pokusný králík právě řekl a Kevin vyčkával na její odpověď.

Nakonec se dočkal těžkého povzdechnutí.

"Shatra pochází z národa, kterému nikdo neřekne jinak než Kras. Jejich hierarchie je postavená na počtu chapadel, se kterými se narodí a také na mozkové kapacitě. Neptej se proč, je to-matoucí."

Povzdechla si, vzala ampulku a podívala se na tekutinu proti světlu.

"Jejich národ se specializuje na tajné mise, získávání informací, ale také technologické studium. Nejvíce tedy na biologii. Ty věci, kterým říkáš dost divným slovem, to jsou jejich výtvory. Sentientí rasa vesmírného fungoidního systému. Proč systému? Řekněme, že tyhle houby rostou jen na místech poblíž technologicky vyspělých zemí a čerpají energii z odpadové energie. No a Kras vzali tyhle houby a udělali z nich sentientí bytosti pomocí neustálých pokusů."

Ampulku odložila a začala kontrolovat ostatní.

"Tyhle houby nepotřebují mnoho k přežití. Jen trochu energie a také se množí docela rychle pomocí kontrolovaných spory. Jsou možná pomalí a poněkud velcí, ale mají rychlou regeneraci, a hlavně něco jako sdílenou mysl. Jinými slovy zbavíš se jednoho osamělého a než mrkneš, máš na krku třicet dalších z blízkého okolí. Někteří tomu říkají 'hive mind'."

Hive mind bylo slovní spojení, které bylo Kevinovi dost povědomé, ale raději nic nezmiňoval.

"Každopádně tahle armáda odolných super vojáků není jejich největší úspěch. To bude právě jejich největší vynález všech dob. Víš-" opřela se o okraj pultu a zahleděla se na mladíka.

"Ishara bývala krutá poušť plná jedovatých potvor. Ve dne nesnesitelná vedra a jedovaté potvory, v noci krutá zima a no-jedovaté noční potvory. V meziplanetárním jazyce znamená Ishara 'smrtící pustina'. Což dost odpovídalo. Ale pak přišli Kras s experimentální technologií. V jejich jazyce znamená Ish-ara 'Poklad Života', což také přinesli s sebou."

Odložila ampulku se žlutou tekutinou uvnitř, natáhla se pro šedivou nádobu, co připomínala termosku a napila se z ní.

"Přiletěli tam, vrtali co nejblíže k jádru a zaseli tam semeno o velikosti neutronové bomby."

Rukama naznačila, jak zhruba veliká neutronová bomba je a z toho Kevin usoudil, že šlo o dobrých 50 cm velikou kouli uzavřené energie.

"Nikdo přesně neví, co s tím semenem dělali, celý projekt byl přísně tajný a nikdo, krom Kras a jejich vojáků nesměl do laboratoří vstoupit. Ani ne do roka na planetě začal vyrůstat život a celý povrch se měnil v planetu schopnou nést život. Jak? To nikdo neví. Kras si nechávají všechna tajemství pro sebe a údajně ten strom uctívají či co. i když mi nepřijdou moc jako náboženský národ. Spíš namyšlený."

"Wow..."

Kevin si prohrábnul vlasy, všechno mu začínalo dávat smysl. Tedy alespoň v to doufal, protože se z těchto informací mohl rychle stát guláš.

"No a co je to ta tajemná 'Rada', která řídí Isharu?"

Jakmile zmínil 'Radu', Nix mrskla ocasem, ale i tak byla odhodlaná mu odpovědět.

"Nikdo je nikdy neviděl, jen jejich hologramy. Nikdo neví, kde se vzali, odkud přišli. Prostě přišli v dobách chaosu, kdy se všichni na Ishaře hádali o vládu, řekli 'Teď tu vládneme my' a všichni s tím byli naprosto v pohodě."

Pokrčila rameny, za tímhle tématem se rozhodla udělat tlustou čáru.

"Ještě nějaké otázky?"

S tím se otočila k pultu, cosi tam znovu chystala.

"Vlastně-"

"Nádhera. Tak můžeme pokračovat v testech."

Ušklíbla se na svého pokusného králíka s injekční stříkačkou v ruce. Kevin se odtamtud chtěl ihned vypařit, jenže jak ještěranku znal, vždy zajistila dveře, aby mu neutekla. Byl v pasti. Oba to moc dobře věděli, jen jedna z toho měla radost a druhý?

Ten ztrácel barvu kůže.

Pokračování příště :3