Felix vylezl ze sprchy a rychle si osušil tělo i vlasy. Potom vklouznul do čistého voňavého oblečení a vyšel ven. Hned se rozhlédl kde byl Hyunjin a našel ho sedět na gauči s fotoaparátem v ruce. U toho mu v pozadí hrálo nějaké kdrama, které očividně vůbec nesledoval.

Zvědavě naklonil hlavu a posadil se vedle něj ,,Co to děláš?" Zeptal.

Rudovlásek překvapeně zvedl hlavu ,,Um. Prohlížím si fotky co jsem vyfotil před pár dny. Chceš se podívat?" Zeptal se a on zaujatě přikývl.

Posadil se blíží k němu a vyšší začal proklikávat fotky. Byly to různé objekty, květiny, výhledy z výšky a občas tam byly zachycené nějaké postavy. Nikdy jim nebylo vidět do tváře, ale ani to neničilo estetiku těch krásných fotek.

,,Ty jsi fotograf? To je tvoje práce?" Zeptal se.

,,Ne to ne" Zasmál se nejistě se poskrabal na zátylku ,,moje práce s tím vůbec nesouvisí, abych pravdu řekl. Ale ten foťák mi daroval můj dobrý přítel. Jmenuje se Chan a už jsi ho potkal. Možná se ti mohl zdát nepříjemný a hrubý, ale ve skutečnosti je milý a zajímá se o každého jednoho z nás. Tehdy byl ve stresu, protože ten kluk, Jeongin, kterého jste zranili při vašem pokusu o útěk je jeho přítel. Má ho moc rád, takže dává smysl že se o něj bál" zamumlal a všiml si že Felix provinile semkl rty. ,,Ale už to tak nebere a odpustil vám to. Byl to jeho nápad, abyste bydleli s námi a ne zamknutí jako vězni" usmál sea vzal si od něj zpět svůj foťák.

Menší nejistě přikývl ,,J-já nechtěl nikomu ublížit, ale on říkal, že jste nás unesli jen proto. Abyste nás využili, nebo nás měli jako pokusné králíky... tak jako tam..." špitl a zvedl k němu pohled ,,ale pak jsem pochopil, že nikdo z vás není jako oni. I když jsme toho kluka zranili, on se na mě usmíval, jakoby to nic nebylo. A ten druhý... myslím že se jmenoval Won, vždycky kdyz ho vidím tak mi pomáhá... je to docela nezvyk" přiznal. Bylo na něm vidět že se mu nemluvilo snadno, ale i tak v něm viděl větší jistotu než kdykoli jindy.

Jen se pousmál a prohrábl mu jeho ještě mokré vlásky ,,V téhle budově je všechno víc na přátelské úrovni než profesionální. Myslím že se postupně zapojíte a pochopíte"

Felix nejistě mykl rameny ,,Možná... co vlastně děláte?" Zeptal se zvědavě.

V tu chvíli Hyunjin zaváhal ,,No... asi ti nebudu lhát takže to řeknu na rovinu i když se možná vydesíš. Jsme součástí jedné rozsáhlé... asi se tomu dá říkat mafie. Máme malá sídla po celé Koreji a každá budova má svého šéfa. U nás je to Chan, který komunikuje s vedením a rozdává nám úlohy" pustil se do vysvětlování a pohodlněji se opřel.

Blonďáček dost rozpačitě přikývl.

Taky mafie...

,,No a úkoly závisí na tom, na co se každý specializuje. Jeongin a Sunoo jsou hackeři, proto dělají hlavně podporu. Já, Jisung, Jay a Jake, které ještě poznáš a nás nejmladší člen Ni-ky jsme... dá se říct, nájemní vrazi" řekl opatrně, ale když se podíval na jeho klidný výraz, byl překvapený. Čekal že bude v šoku, nebo se ho dokonce začne bát, ale on vypadal naprosto klidně, proto pokračoval. ,,Sunghoon je sniper, stejně jako Heeseung a ostatní se soustředí hlavně na špionáž. Je to složité. Ale pochopíš to v průběhu. A poslední je Won. To je nás lékař. Nemá sice licenci, ale je schopný. Vyrostl v rodině lékařů a vědců, kteří pro tuhle mafii pracují už roky a on byl přidělen sem" vysvětlil a druhý jen zamyšleně zakýval.

Chvíli si to nechal projet hlavou a napadl ho jeden jediný dotaz ,,Jak jste se sem vlastně dostali?"

Hyunjin překvapeně zamrkal a pobaveně si povzdechl ,,To je dlouhý příběh. Žil jsem v dětském domově, protože mě rodiče nechtěli a když mi bylo pět, někdo mě unesl když jsem si hrál na hřišti. Popravdě si z toho období téměř nic nepamatuju. Jen to že mě zavlekli na trh s bílým masem. Skončil jsem v takovém... ne moc hezkém podniku, kde... Zkráceně prodávali moje tělo a těla jiných dětí. Jisung tam byl taky a byl to jeden z mých přátel" řekl trošku nejistým hlasem. Musel se na chvíli odmlčel, aby mohl pokračovat ,,Když nám bylo asi dvanáct, zorganizovali jsme útěk. Bohužel nás u toho nachytali a nakonec jsme zvládli utéct jen my dva. Ostatní zabili přímo před námi" Vydechl a bylo slyšet jak se mu chvěl hlas. Musel sklonil hlavu, aby nebylo vidět, že měl oči plné slz.

Felix si nebyl úplně jistý co v téhle situaci dělat. Když on brečel, šel za bratrem a ten ho vždycky uklidnil. Věděl jak na to, ale nebyl si jistý. Jestli o to vůbec stál.

Nejistě semkl rty a klekl si čelem k němu. Opatrně ho obejmul a trošku si ho přitáhl ke své hrudi.

Rudovlásek ani nezvedl hlavu. Jen se o něj opřel a ze všech sil polykal všechny vzlyky.

Blonďáček opět zaváhal, ale nakonec prsty opatrně zajel do jeho rudých vlasů. Zajímalo ho, jestli byly stejně jemné, jako vypadaly a ano byly.

Po chvíli ucítil vlhkost na svých prsou. Jen se nad tím pousmál a začal ho vískat ve vlasech, tak jak věděl že by to udělal Minho.

Je hodně citlivý....

To už se však vyšší odtáhl a utřel si slzy do rukávu ,,Promiň, není to zrovna moje oblíbené téma" řekl zlomeným hlasem, ale i tak se donutil k úsměvu.

,,Nějakou dobu jsme se toulali po tomhle městě, než nás za pár dnů objevili lidi odsud. Dovedli nás na velitelství a tam z nás během dalších čtyř let vychovali vrahy. Když nám bylo 16, poslali nás sem. To je celý příběh" povzdechl si a promnul si své tváře ulepené od slaných slz

Felix dál mlčel. Nevěděl co mu na to říct.

Vyšší po chvílí jen pobaveně zavrtěl hlavou ,,Promiň, často veci dramatizuju"

,,Ne, tak to není!" Vydechl nesouhlasně a složil ruce v klíně ,,Každý máme něco s čím se budeme prát do konce života. Důležité je najít někoho, kdo tě za to nebude soudit" zamumlal s nejistým úsměvem. Načež rudovlásek se jen uchechtl.

,,To máš pravdu. Třeba Ni-ki, ten se u nás ukázal když mu bylo teprve třináct. Měl v jedné ruce nůž, v druhé pistoli a kolem pasu měl výbušniny. Měl nás za úkol všechny zabít a pak vyhodit budovu do povětří, ale Chan zasáhl a celou situaci zvládl. Kdyby to neudělal, malý Ni-ky by nás všechny zabil a pak by zabil i sebe" Vydechl pobaveně při těch vzpomínkách a prohrábl si vlasy ,,ale teď konec smutnění. Pustím ti moje oblíbené anime"

°•°•°•°•°•°•

Jisung na chvíli odvrátil pohled od knížky a podíval se na čas. Už to byla půl hodina co byl Minho sám v koupelně. Trošku ho znervóznělo že se pořád neukázal.

Založil si stránku a vyskočil na nohy. Vyšel ze svého pokoje a zastavil se před dveřmi. Dal ucho ke dveřím, ale neslyšel jediný zvuk. Zkusil zaklepat, ale nic se neozvalo.

Zatáhl za kliku a zjistil, že si ani nezamknul. Jen si povzdechl a trošku nejistě vešel dovnitř.

Minho ve vaně očividně usnul, proto nevylezl tak dlouho. Kolem něj byla spousta pěny a jediné co koukalo z vany byla jeho hlava.

Pobaveně zakoulil očima a prohlédl si ho. Když spal byl opravdu roztomilý a pro jednou vypadal úplně uvolněně.

Jemně ho chytil za nos a opatrně zatáhl ,,No tak, vstávej. Když budeš dlouho ve vodě, budeš mít suchou pokožku" zahihňal se.

Vyšší rozespale otevřel oči a překvapeně si ho prohlédl.

Jisung se narovnal a otočil se k umyvadlu, kde leželo to špinavé oblečení.

Minho se posadil a pohledem sjel dolů na jeho zadek. V tu chvíli si vzpomněl na ráno, jak od něj Hyunjin schytal jednu.

Asi na tom není nic špatného...

Menší vzal to oblečení, jenže v tu chvíli ucítil něčí ruku na svém zadku. Překvapeně sebou cukl a otočil k němu hlavu.

Zmateně se na něj podíval ,,U-um, c-co to děláš?" Zakoktal nervózně.

,,Jen jsem to chtěl zkusit" zamumlal a dvakrát ho zmáčknul, zatímco pozorně sledoval jeho reakci.

Jisung překvapeně zalapal po dechu otočil se k němu čelem, přičemž se mu na tváři objevil celkem jasně viditelný rumělec ,,N-nech toho!" Vyhrkl frustrovaně ,,Radši vylez a pak tu otevřeli okno, je tu vedro a-" než to však stihl doříct, vyšší ho chytil za ruku a stáhnul ho do vody i v oblečení.

,,Hej!" Vykřikl a naštvaně ho probodl pohledem.

Minho se však jen provokativně usmál a naklonil u toho hlavu. Líbilo se mu jak ho provokoval a on se kvůli tomu jen frustroval. Něco takového se mu stalo poprvé.

Dal si do ruky pěnu a dál mu ji přímo na vlasy.

Jisung si zoufale povzdechl ,,Proc jsi to udělal?... svoje jméno mi neřekneš, ale naschvály mi dělat budeš" zakňučel sarkasticky.

Vyšší krátce zaváhal a poté si nejistě přitáhl nohy k tělu. V tu chvíli už druhý věděl, že vyhrál.

,,Minho..." zamumlal tiše a místo očního kontaktu a si začal hrát s pěnou na hladině.

Druhý se spokojeně usmál, nabral do dlaní nějakou pěnu a fouknul mu to přímo do tváře.

Jen překvapeně zvedl pohled.

,,Dobrá Min, pro jednou ti odpustím, že jsem kvůli tobě celý mokrý a půjdu se převléct. Až vylezeš, uklidíme spolu tu povodeň co je na podlaze a -" ani to nestihl doříct a zaslechl zvonek. ,,Proč zrovna teď..." povzdechl si a vylezl z vody.

Pro jistotu zavrtěl dveře do koupelny a i v tom mokrém oblečení šel rovnou ke dveřím.

Otevřel a venku stál Seungmin. Překvapilo ho, když viděl velkou náplast nad jeho obočím.

,,Minnie, co ty tady?" Vydechl překvapeně.

Vyšší si ho pobaveně prohlédl ,,To ses koupal v oblečení?" Zašklebil se, když koukal na tu pěnu v jeho vlasech a mokré šlápoty, které za sebou dělal.

,,Ani se neptej..." povzdechl si a otevřel dveře dokořán ,,Jdeš dovnitř?"

Druhý přikývl ,,Chan a Sunoo mi vysvětlili celou situaci a prý by vám moje výpověď mohla pomoct, tak jsem tady" zamumlal.

,,Dobře, jdi si sednout ke stolu, já se půjdu převléct a hned jsem u tebe!"

°•°•°•°•°•

Minho si přes sebe hodil mikinu, kterou mu donesl. Asi by snesl větší, ale dalo se to vydržet. Aspoň že kraťasy mu seděly dobře.

Ručníkem si osušil vlasy a hodil ho na podlahu, aby trošku nasál všechnu tu vody na kachličkách.

Věděl, že byl někdo uvnitř a taky věděl, že to nebyl Hyunjin ani Felix. Proto několik vteřin zaváhal, jakoby si nebyl jistý zda chce vůbec ven.

Zhluboka se nadechl a opatrně otevřel dveře. Když však uviděl kdo seděl u stolu, překvapeně zalapal po dechu.

,,Seungmin...?"

Druhý překvapeně zvedl hlavu ,,M-minho..."

Oba na sebe jen zmateně koukali a přerušil je až Jisung, který přiběhl ze své ložnice.

,,Promiň, trvalo mi a-" vyhrkl, jenže když uviděl jak se na sebe dívali nechápavě naklonil hlavu ,,Děje se něco...?" Zamumlal zmateně.

,,Říkali, že tě zabili" odvětil Minho tiše

,,Vy se znáte?" Nechápal Jisung

Seungmin přikývl ,,Už chápu proč jsem měl přijít... byl jsem tam zavřený s nimi" řekl.

,,Co že jsi byl?!" Vydechl šokovaně a musel se opřít o stůl ,,můžete mi to aspoň všechno vysvětlit?! Tohle není informace kterou člověk hned pochopí!"

Minho nejistě semkl rty a podíval se do země. Vůbec nechtěl komukoli vysvětlovat něco o své minulosti. Jemně si promnul krk přímo na místě, kde měl vytetované ono N4.

,,Můžu ti to vysvětlit, ale myslím, že to ničemu nepomůže" povzdechl si a opřel si lokty o stůl.

Menší přikývl ,,To nevadí, každá drobnost se hodí" zamumlam a otočil se ke dveřím do koupelny, kde předtím stál brunet. S překvapením však zjistil, že už tam nebyl.

,,Minho?" Vydechl zmateně a šel nahlédnout do koupelny, jestli se neschoval uvnitř. Vypadala prázdná, než si všiml zataženého závěsu, který bývá normálně roztažený.

Jen si povzdechl a I přes tu povodeň kolem vany se k němu vydal. Chytil závěs a pomalu ho odtáhnul.

Seděl v úplném rohu sprchového koutu, rukama si přitahovala nohy k tělu a tvář schovával mezi svými koleny.

,,Min, co se děje?" Zeptal se starostlivě a klekl si vedle něj.

On ani nezvedl pohled a jen zavrtěl hlavou.

Jisung byl chvíli zmatený. Nevěděl proč tak najednou začal vyšilovat, ale podle jeho roztřesených rukou ho napadl důvod.

Zkusil mu položit ruku na rameno, jenže on ji rychle odstrčil a místo toho si zakryl uši.

,,Wou, wou, wou, Minho, klid" Vydechl a chytil ho za zápěstí. Snažil se mu dát ruce dolů, aby ho poslouchal, ale proti jeho síle nic nemohl.

Znovu si povzdechl a zoufale spráskl ruce. Musel si dobře promyslet své další kroky.

Co bych dělal, kdyby to byl Jinnie....

Jen se pousmál a rukou zajel do jeho vlhkých vlasů. Nejdřív ucukl, ale když ho začal jemně vískat, nechal ho.

Druhou rukou ho znovu chytil za ruku a pomalu mu ji dal dolů.

Minho pomalu zvedl pohled a na chvíli se zakoukal do těch jeho klidných očí.

,,No tak, klid" usmál se a palcem ho pohladil po hřbetu ruky ,,Opravdu o tom nechceš mluvit?" Zeptal se a on téměř hystericky zavrtěl hlavou.

,,Dobře, dobře, hlavně klid" řekl konějšivě a opatrně mu položil ruku na tvář ,,promluvím si s ním sám a ty se vrať do svého pokoje. Až to dokončíme, přijdu za tebou a můžeme jít navštívit ty dva co ty na to?" Navrhl a vyšší opatrně přikývl.

,,Super tak pojď" zahihňal se podal mu ruku, aby mu pomohl na nohy.

Přešli přes tu potopu, přičemž se dál drželi za ruce. Dovedl ho do jeho pokoje a vrátil se zpět do kuchyně.

Seungmin znuděně seděl u stolu ,,To je to s ním tak těžké?"

Druhý zavrtěl hlavou a sedl si naproti němu ,,Takhle vyvádí poprvé. Asi je mu nepříjemné o tomhle mluvit"

Jen si povzdechl ,,Nedivím se. Taky o tom nerad mluvím, ale velitelství to bude zajímat"

,,Počkej, donesu ti něco k pití. Chceš colu, čaj, kávu?"

,,Voda bude stačit, díky Sungie"

Menší přikývl a položil před něj hrnek vody. Poté si sednul a Seungmin se zhluboka nadechl.

,,Popravdě si toho moc nepamatuju z toho únosu, ale řeknu co se dá. Pamatuju si že mě nejdřív pořád někam převáželi. Mě a i jiné děti. Pak nás jednoho dne rozdělili. Jedná skupinka vystoupila z dodávky a my jeli dál. Zavázali nám oči a někam nás odvedli. Pak nás hodili do nějaké místnosti, kde bylo několik dalších děti a tehdy mi někdo odvázal šátek. Byl to právě Minho. Hrozně jsem se bál, ale on vypadal klidně. Nevěděl jsem že měl bratra, nidky jsem ho neviděl" odpověděl a promnul si tváře ,,byli jsme tam pár dnů zavření. Pamatuju si že nám pořád dělali nějaké testy krve. Některé z nás v průběhu Odvedli až nás tam zbylo asi deset. Pak nám udělali ta tatováni" odmlčel se a vytáhl si rukáv až k rameni, aby mu ho ukázal.

Jisung překvapeně zamrkal. N17.

,,Minnie..." Vydechl a chytil ho za ruku, protože viděl, že mu to vůbec nebylo příjemné.

Sundal si rukáv zpět dolů a jen si povzdechl ,,Byl jsem tam tak... tři roky.
Nebylo to nic příjemného. Pořád nějaké testy a výzkumy. Jakobychom byly jen krysy. Když jsme odporovali, čekal nás trest. Přímo před mýma očima umřely dvě holčičky na následky něčeho co jim píchly do žíly a jeden kluk se ani nevrátil" řekl trošku roztřeseným hlasem, ale úspěšně zvládl všechny své emoce polykat.

,,Jak se ti podařilo utéct?"

,,Pomohla mi jedna sestra. Odvezli mě na sál, kde probíhaly ty jejich pokusné operace a testy. Jako vždy mě přivázali k lůžku a zacpali pusu, abych nekřičel. Nevím co se dělo, ale omdlel jsem a probudil jsem se až v nějaké měkké posteli. Byt tam nějaký kluk, který mi řekl že už jsem v bezpečí.

Později jsem zjistil, že ta sestra zfalšovala mou smrt a proto mě dokázala odnést ven. Pomohla takhle dalším dvoum dětem, ale potom ji odhalili a...zabili"



Minsung ♡

Ohayo!!!

Druhý update, jak jsem slíbila ^^

Snad jste si posun příběhu užili a já se budu těšit u další kapitoly

Vaše anonymní holčina <3