,,Takže vážení, pokyny jsou následující. Musíme o těch dvou zjistit co nejvíc. Changbin, Jay a Heeseung našli flashku kterou musíme otevřít. Sunoo na tom už pracuje. Chci aby se ostatní zapojili, proto vám rozdělím práci. Ni-ki a Sun otevřou policejní záznamy a budou hledat jedno konkrétní jméno a to je Lee Yong Bok Felix. Jsem si jistý že museli být nezvěstní, takže tam určitě něco najdeme. Jay, Jake, Changbin a později i Seungmin budou plnit naše normální mise. Jisung a Hyunjin, vy dva tu zůstanete, chci s vámi mluvit," Chan ukončil svůj monolog a sednul zpět ke svému stolu.

Všichni přikývli a odebrali se z místnosti, kromě těch dvou.

Když byli konečně sami Hyunjin promluvil: ,,Co přesně máme za úkol?"

,,Hlídat ty dva," řekl jednoduše a podepsal jeden papír než se zvedl. Došel k oknu a podíval se z té velké výšky až dolů na malé tečky, co se pohybovaly dole. ,,Chci je držet pod zámkem, ale potřebujeme jejich důvěru pokud se chceme někam posunout. Proto jsem se rozhodl že je přidělím k někomu do bytu. Vím, že to bude složité, proto se vás chci zeptat jestli s tím budete vůbec souhlasit," řekl vážně aniž by se na ně podíval.

Oni si jen vyměnili překvapené pohledy.

,,No, já s tím problém mít nebudu, ale... Je dobrý nápad je rozdělit? Za těch pár dnů co jsou tady jsem si všiml že jsou ve stresu když nejsou spolu. Stres vede k agresi," zamumlal Jisung nejistě.

,,Na to jsem myslel. Vy dva máte byty téměř vedle sebe, proto jsem vybral vás dva. Taky jsem si všiml že jste se s nimi spřátelili nejvíc."

Hyunjin mykl rameny. ,,Asi s tím nemám problém," odpověděl jednoduše a menší přikývl na souhlas.

Tmavovlásek se konečně otočil na ně. ,,Dobrá. Původně jsem chtěl, aby N4 bydlel s Hyunjinem. Je silný a nebezpečnější, ale rozhodl jsem se je prohodit. Musíme ho rozmluvit, aby i on komunikoval, proto bude nejlepší ho nechám na pozpas našemu nejukecanějšímu členovi,," uchechtl se, načež Jisung jen ublíženě nafoukl tváře.

,,Takže Felix bude bydlet se mnou?" zeptal se rudovlásek a on přikývl.

,,A ještě něco," odvětil a vytáhnul ze stolu malou černou krabičku. ,,Dáte jim tohle."

Brunet se pro ni natáhl a otevřel ji. Vevnitř byly dva tenké náramky s malým fialovým tlačítkem.

,,Náramky?"

,,Maji v sobě GPSku. My tři v mobilu uvidíme kde jsou. Je to jen pro jistotu. Také v sobě mají schovanou jehlu, ve které je hypnotikum. Když se vymknou kontrole, přes mobil je uklidníte. Později vám to ukážu. A jestli se mě ptáte co s nimi máte dělat, tak je mi to jedno. Jen je neberte ven. Dobře?"

Oba přikývli.

,,A Jinnie."

,,Um?"

Chan si prohrábl vlasy. ,,Kdyby tě to zase chytlo... Hlavně nám o tom řekni. Hlavně na sebe zbytečně netlač a kdyžtak popros ostatní aby ti pomohli," řekl a věnoval mu svůj starostlivý úsměvem.

Rudovlásek překvapeně pozvedl obočí, ale poté s úsměvem přikývl. ,,Neboj."

°•°•°•°•

Od tohoto rozhovoru uběhl celý jeden den. Museli trošku předělat své byty, aby tam mohli bydlet ve dvou. Naštěstí měli oba volný pokoj. Takže ho stačilo jen trošku vybavit.

Právě teď byli na cestě za nimi, aby jim to mohli říct.

Jisung vytáhl kartu a dveře se po chvíli otevřeli.

Oba kluci seděli na jedné posteli a něčem si povídali. Jenže když uslyšeli ten známý zvuk dveří, ztichli.

Felix nejistě semkl rty a brunet si je ostražitě prohlédl.

Jisung se nejistě nadechl a pustil se do dlouhého vysvětlování. Řekl jim všechno. O tom, že s nimi budou bydlet, o náramcích a všrchno co bylo potřeba.

Tvářili se velmi překvapeně.

Vyšší něco nespokojeně zavrčel, ale blonďáček ho uklidnil a položím mu ruku na rameno.

,,Nemusíte se bát toho že budete rozdělení. Máme byty vedle sebe, můžete byl celý den u jednoho z nás a klidně můžeme dělat hromadné přespávačky" zahihňal se Jisung.

Felix už o něco nadšeněji přikývl a podíval se na druhého, který pořád nevypadal moc nadšeně.

,,Určitě si zvyknete. Navíc tahle místnost je taková pustá a malá, nemyslíš Lixie?" Usmál se rudovlásek.

Blondáček opět chytil N7 za ruku. Ten si jen povzdechl a přikývl.

Oba k nim tedy natáhli své ruce.

Nasadili jim ty náramky, jenže Hyunjin si něčeho všiml.

Ruka blomďáčka se třepala, podobně jako tehdy. Zvedl k němu hlavu, ale tvářil se úplně normálně.

Rozhlédl se, ale na stolku uviděl jen prázdný papírový pytlík od snídaně, kterou jim donesli ráno. Trošku ho ten třesot zneklidnil, ale nechtěl to na sobě nechat znát.

,,Půjdeme?" Usmál se a natáhl k němu ruku, aby mu pomohl vstát
Menší se nejistě pousmál a s jeho pomocí se postavil.

Jisung se jen uchechtl ,,Doufám že se ti bude u mě líbit. Určitě to zvládneme" usmál se a podal mu ruku.

N4 krátce zaváhal, ale opatrně jeho ruku přijal a zvedl se.

Všichni společně opustili místnost a vydali se ke schodišti.

Felix šel vedle rudovláska. Jenže z ničeho nic se do něj opřela velká vlna nevolnosti a jeho dech byl najednou hrozně mělký a rychlý.

Ne, teď ne...

Hyunjin zaslechl tu odchylku v jeho dechu a otočil se na něj. Byl bledý jako stěna, takže hned poznal že bylo něco špatně.

Než však stihl něco říct, blonďáček chytil bruneta za rukáv, jakoby chtěl na něco upozornit. Bohužel než se stihl otočit, spadl k zemi.

,,Lix?!" Vyhrkl Hyunjin zmateně.

N4 vyděšeně zatajil dech a klekl si k němu. Zkusil s ním zatřepat, ale nijak na něj nezareagoval.

Felix se mezitím na zemi schoulil do klubíčka a dál měkce dýchal.

,,Co se mu stalo?!" Vydechl nechápavě menší a klekl si vedle něj.

,,Won mu může pomoct, vezmeme ho na ošetřovnu!" navrhl, jenže bruent se jen nesouhlasně zamračil.

Místo toho ho vzal k sobě na klín a pevně si ho přitáhl, jakoby chtěl ty dva držet dál.

Jisung zavrtěl hlavou ,,On mu opravdu pomůže, už to jednou zvlá-" řekl naléhavě, jenže on ho přerušil.

,,Tyhle sliby znám... vždycky ho ode mě jen vzali a hodili ho do jiné místnosti... nikdo se o něj opravdu nezajímal" sykl naštvaně a jednou rukou chytil jeho třesoucí se dlaň.

Ti dva byli překvapení že vůbec promluvil, ale v této situaci se na to nedokázali soustředit.

,,Won není takový. Máš naše slovo že se mu nic nestane. Navíc tady jde vážně o čas, takhle úplně zkolabuje!" Namítl Jisung a jemně mu položil ruku na rameno. Všiml si že překvapeně ucuckl, ale ruku nechal na místě. ,,Chceme vám oboum pomoct, ale musíte nás nechat. Může mu jít o život a my tu ztrácíme čas" řekl už o něco klidnější a upřeně se podíval do těch jeho tmavých očí.

Vyšší nejistě semkl rty, zatímco se snažil vyřešit svůj vnitřní boj. Chtěl aby mu někdo pomohl, ale zároveň se bál. Několikrát se mu to vymstilo.

Když však uslyšel, že jeho sípání bylo stále intenzivněji, vrátilo ho to do reality.

Uvědomil si že koukal druhému brunetovi přimo do očí. Z nějakého důvodu ho to uklidnilo a nakonec opatrně přikývl.

Jisung si oddechl ,,Tak rychle, není to daleko" řekl a chtěl mu s ním pomoct, jenže on ho zvedl sám a pevně ho k sobě přitiskl.

,,Won už ví že přijdeme, tak honem!" Ozval se Hyunjin a všichni se rozběhli chodbou dál. Rozrazil dveře a pustil ty dva dovnitř.

Modrovlásek zvedl hlavu ,,Položte ho sem, rychle!" Řekl a ukázal na volnou postel.

Brunet si ho rozpačitě prohlédl, ale i tak poslechl. Odmítl se však od něj hnout, takže zůstal stát přímo vedle něj.

Jungwon si ho rychle prohlédl a udělal pár základních vyšetření.

,,Zvýšený tep, tlak, teplota, hyperventilace, co se sakra stalo?!" vyhrkl a začal něco hledat ve své krabičce.

,,Nevím, z ničeho nic upadl" odpověděl Huynjin starostlivě, jenže si všiml, že N4 nejistě sklopil pohled.

Won si toho ale také všiml a trošku se k němu naklonil ,,Ty víš co se stalo, že jo?" Řekl klidně a on opatrně přikývl.

,,Když mi řekneš co víš, pomůže mi to.

Chvíli se na to dhodlával, ale nakonec nejistě přikývl ,,Občas takhle jen tak zkolabuje. Začne se třepat. Pak se mu špatně dýchá a když to dojde ještě dál, začne mu téct krev z očí. Děje se to posledních pár let, ale nevím proč. Většinou to přejde"

,,Krev z očí?!" Vyhrkl překvapeně a dobehl zpět ke svému stolu. Hledal něco užitečného. Pravda že toho moc neměl.

Hyunjin došel k té posteli a rychlým pohledem projel to škubající se tělíčko. Měl zavřené očí a nejspíš vůbec nevnímal.

Modrovlásek mezitím vytáhl malou injekční stříkačku a natáhl do ní nějaký roztok z lahvičky.

Když si to všiml brunet, nejdřív vyděšeně vykuklil oči a potom se ochranářsky postavil před blonďáčka. Výraz v jeho tváři byl jasný. Ani se k němu neprobližuj.

Won si jen povzdechl ,,Není v tom nic škodlivého, je to jen jednoduchá substituce" Ujistil ho, ale on nevypadal že by to pochopil.

Jisung mu opatrně položil ruku na rameno, aby ho nevyděsil ,,Opravdu mu to pomůže. Chceš přece aby se z toho dostane ne?" Zamumlal a on nejistě přikývl. Pousmál se a chytil ho za ruku.

Vyšší ho chvíli odmítal, ale nakonec chytil jeho dlaň a nechal se odvést dál od postele.

,,Hyun, musíš ho podržet" řekl modrovlásek, když měl konečně možnost.

Vyšší přikývl a chytil jeho ruku, aby se tolik netřepal.

Jisung cítil, že jeho sevření výrazně zesílilo, tak se na něj otočil. Vypadal, že byl připravený každou chvíli vystartovat a všem jim urvat hlavu jakmile se ho dotknout.

,,No tak, klid. Udělá se mu lépe" usmál se a palcem ho jemně pohladil po hřbetu ruky.

Druhý nejistě odvrátil pohled, jenže když si všiml, že se ostrou jehlou pomalu přibližoval k bledé kůži blonďáčka, celý sebou cukl a křečovitě sevřel oči.

Jisung překvapeně zatajil dech, když si uvědomil, že schoval svou tvář v jeho rameni. Jen se pobaveně pousmál a opatrně do pohladil po vlasech.

Přeci jen je to malé dítě...

Jungwon odhodil použitou stříkačku do určitého malého kontejneru ,,Hotovo" řekl, načež brunet ho pustil a rozběhl se přímo k němu.

Chytil ho za ruku a podíval se mu do tváře. Opravdu vypadal lépe. Ruce se mu tak netřepaly, jeho dech se uklidnil a vrátila se mu barva do tváře.

Jen si oddechl a položil svou hlavu já na jeho stehno.

Hyunjin také vypadal o něco klidněji ,,To by bylo... proč nemůžeme mít jediný den bez komplikací" povzdechl si a Jisung jen mykl rameny.

,,Asi nám to není souzeno"

V tu chvíli jim oboum přišla zpráva.

☆ Swag group ★

<Sunoo>
Něco jsem našel!
Vím že jste skoro všichni pryč ale aspoň někdo sem přijďte

<Jisung>
Já a Hyunjin přijdeme

Won si jen povzdechl ,,Takže je tu necháváte se mnou?"

Jisung přikývl a otočil se na bruneta, který klecel u jeho postele ,,Musíme na chvíli odejít, zvládnete to s tady sami ne?" Zeptal se s úsměvem.

Brunet se otočil na modrovláska a zpět na něj. Moc mu nevěřil a moc nechtěl s ním být samotny, ale nakonec přikývl.

,,Dobře. Kdyby se vzbudil, řekni mu že se pro vás za chvíli vrátíme" odvětil a oba opustili místnost.

,,Myslíš že je dobry nápad je tam nechat?"

,,Snad to bude v pohodě. Máme přece ty sledovací zařízení, takže když utečou, budeme vědět kde jsou"

Vyběhli o patro výš a šli do té místnosti, kde vždycky spolu bývali. Vešli dovnitř a v místnosti byli Sunoo a Sun.

,,No konečně" zamumlal menší, zatímco dál bouchal do klávesnice.

,,N7- teda Felix měl nějaký divný záchvat, trošku nás to zdrželo" zamumlal Hyunjin a nakoukl mu přes rameno ,,Tak co jsi objevil?"

,,Jejich minulost" uchechtl se a otevřel v počítači jeden soubor. Byly tam obrázky těch dvou když byly děti. Nějaké malé písmo, které na dálku nepřečetl, ale všiml si velkého nápisu 'nezvěstní'

Oba si to rychlé projeli pohledem ,,Co to znamená?" Nechápal brunet.

,,Innie mi trošku pomohl a společně jsme se nabourali do policejních záznamů. Řeknu vám co přesně je tu napsané" krátce se odmlčel a zhluboka se nadechl ,,z noci na 4. Listopadu na 5. Listopadu 2010 se pohřešují dva chlapci. Lee Yong Bok Felix, 7 let a jeho nevlastní straší bratr Lee Minho, 9 let. K večeru se vraceli spolu s matkou ze školní besídky a byli napadeni. Žena zemřela na místě, chlapci zmizeli bez jediné stopy" dokončil tu dlouhou frázi a začal hledat další soubory.

Jisung zamyšleně naklonil hlavu ,,Takže se jmenuje Mihno..."

Sunoo přikývl ,,Ale našel jsem více zajímavých souvislostí. Pocházeli z města Gimpo, tam zmizeli i další dvě děti ve stejný měsíc. Jenže v listopadu v roce 2010 byl největší počet unesených nebo zmizelých děti za posledních padesát let. Ve městě Seul zmizelo pět dětí, Busan, čtyři děti a Incheol, tam bylo číslo nejvyšší. Bylo jich samozřejmě víc, ale tyto města zmiňuju schválně"

,,Schválně?" Podivil se rudovlásek.

,,Přesně tak. Ten měsíc zmizelo hodně děti a mezi nimi jsem našel tři jména, které my všichni známe" řekl vážně a otevřel další soubor.

Všichni tři zvedli hlavu, ale když to uviděli, překvapeně zatajili dech.

,,Ta jména jsou... Han Jisung, Incheul a Hwang Hyunjin a Kim Seungmin, Seoul"