,,Otevřete sakra ty dveře!" Zakřičel Jisung naštvaně, zatímco bušil pěstmi do dveří. Nehodlal se podruhé jen tak vzdát.

,,Vzdej to, oni ty dveře znovu neotevřou" povzdechl si Taehyung, zatímco hladil černovláska co mu v bezvědomí ležel v náručí. Po tváři mu ještě tekla čerstvá krev z rány na čele.

,,Nemůžou přece jen tak odvézt Yoongiho" sykl o opřel se o dveře. Jeho noha stále bolela a proto pro něj byla chůze velmi bolestivá záležitost.

Jeongin seděl u stěny a nohy měl přitáhlé k tělu. Z nosu mu tekla čerstvá krev a pod okem se barvil tmavý monokl ,,Jen je naštveš" zamumlal.

Když se naposledy ty těžké dveře otevřely, přišli dva muži. Popadli vyděšeného Yoongiho a chtěli ho vyvézt ven, ale ostatní to nechtěli dopustit. Bohužel neměli žádné zbraně a Jungkook i Jeongin skončili na podlaze. Nemohli nic udělat, bylo to frustrující.

Tae jemně pohladil svého přítele po tváři ,,Musíme čekat. Ostatní už určitě vymýšlejí plán"

Jisung si zoufale povzdechl a s bolestným syknutím se posadil na zem vedle černovláska. Proč jim nemohlo všechno vyjít? Pokaždé když byli na dobré cestě se něco pokazilo. Jakoby to nebylo málo, Niky zemřel přímo před jejich zraky. Nemohli jeho bezvládné tělo dostat z hlavy. Stejně tak se Jisung nedokázal zbavit myšlenek, že takto dopadnou i ostatní. Navíc teď když byl Tae i Yoongi v jejich rukou, co s nimi udělají?

,,Nesnáším čekání...."

°•°•°•°•°•°

Yoongi se nejistě rozhlédl kolem sebe. Tmavá chladná kancelář s jedním zatmaveným oknem proti světlu. Seděl u kancelářského stolu a za zády měl dva vysoké může s rouškami na tvářích.

To zvládneš, to zvládneš, opakoval si neustále, aby nedal prostor svým slzám.

Ruce měl svázané v klíně, pevně sevřené, jakoby v nich něco snad schovával. Jeho nohy byly volné.

Ozvalo se cvaknuti zámku a dovnitř vešli dva muži. Jednoho z nich poznával až moc dobře.

,,Rád tě znovu vidím Yoongi. Vidím, že je z tebe větší chudinka než jsi býval, můj drahý synu" pronesl pobaveně Jeoshim a posadil se ke svému stolu z druhé strany než Yoongi.

,,Chudinka která i tak ráda komplikuje věci" uchechtl se Sumir a opřel se o parapet.

Černovlásek pevně semkl rty, ale nedovolil si říct ani slovo. Po několika letech cítil znovu ten jeho pohled. Pohled pod kterým se cítil malý jako opuštěné stěně.

,,P-Proč jsem tady...?" Zašeptal tak tiše, že to snad slyšel jen jeho otec.

On si ho jen změřil povrchním pohledem ,,Ani nevim" odvětil a obešel stůl, aby si mohl stoupnout přímo před něj ,,Nemůžu vidět svého syna?" Zeptal se a hrubě ho chytil za bradu. Vůbec nebral ohledy na jeho bolestivě skučení ,,ať chci jak chci, nedokážu tě zabít. Je to jako prokletí co na mě seslala tvoje hnusná matka po tom co jsem ji zabil vlastníma rukama" Zavrčel a druhou rukou ho chytil pod krkem.

Černovlásek zoufale zalapal dechu, zatímco koutkem oka pozoroval svého bývalého šéfa. Stál tam bez jakéhokoli výrazu ve tváři.

,,Co mám s tebou asi dělat..." pokračoval Jeoshim ,,mučit tě další dekádu? Nechat tě sledovat smrt tvých přátel a toho malého kluka co jsme vzali společně s tebou?" Mluvil si spíše sám pro sebe a přitom upevňoval stisk na jeho bledém krku.

Yoongi citil že každou chvíli ztatí vědomí, když v tom se mu v hlavě ozval hlas, který slyšel před tím, než se ocitl v této situaci.

Prostě to udělej. Ukončí ho vlastníma rukama

Jeho doteď zatnuté dlaně povolily a odhalily malý nožík, který se v nich po celou dobu schovával. Přestože jeho ruce byly svázané, stačilo jen zvednout ruce a zarýt nůž přímo do jeho hrdla.

Stisk povolil a Jeoshim se zmateně chytil za krku. Než však stihl něco říct, upadl k zemi, zatímco mezi jeho rukama protékal spád krve.

Sumir vytáhl svou zbraň a namířil ji na černovláska, ale než stihl cokoli udělat, jeho vlastním srdcem prolétla kulka.

,,To by bylo" Soobin si sundal svou masku a běžel rozvázat rozklepaného černovláska.

Druhý zkontroloval obě těla a až poté si sundal svou roušku ,,Jsou dole" pronesl Beomgyu klidně.

Yoongi si promnul svůj krk hned co měl volné ruce. Opravdu ho zabil. Sám. Neměl však moc času na přemýšlení, protože ho opět vyrušil Soobin.

,,Není čas, ostatní se pouští do akce"

°•°•°•°•°•°

,,Kookie, zůstaň na místě"

,,Nebaví mě tu jen tak sedět!"

,,Ale pořád máš prostřelené rameno" namítl, zatímco se ho snažil držet na místě.

Jisung seděl stále na stejném místě a znuděně dloubal do kamenné stěny. Neměli žádný pojem o čase a to ho dohánělo k šílenství.

Jeongin ho jenom rukou obejmul kolem ramen a věnoval mu povzbudivy úsměv. Mělo to i výhodu. Byla taková zima, že se mohli jen zahřívat navzájem.

Najednou se ozvaly výstřely. Několikrát za sebou.

Brunet už chtěl začít bouchat do dveří znovu, ale mladší ho zastavil ,,Ne, nedělej žádné zvuky!"

,,Třeba jsou to naší!"

,,Ale třeba taky ne" sykl nazpět.

Jisung pevně smekl rty a ochranářsky před něj natáhl ruku, jakoby doufal ze je když tak sám ochrání.

Jungkook nejistě zatajil dech a pevně svého přítele obejmul. Přestože byl zraněný, chtěl ho ochránit.

Čekali několik minut, než někdo konečně vystřelil zámek.

Taehyung ochranářsky obejmul černovláska na zpět, ale když uviděli kdo stál ve dveřích, všichni si oddechli.

,,Minho!" Vykřikl Jisung, ale než se stihl jen zvednout, byl vtáhnut do pevného objetí.

,,Sungie..." Vydechl se slzami v očích a schoval tvář v jeho rameni.

Brunet se jen pousmál a pohladil ho po pocuchaných vlasech ,,Znovu jsi mě našel..."

Netrvalo dlouho a do místnosti vběhl Chan ,,Innie!"

,,Channie!" Vydechl s úsměvem a nechal se pohltit jeho pevným objetím.

,,Není čas, musíme vypadnout!" Okřikl je Namjoon se zbraní v ruce.

,,Jak jste se sem dostali?!" Vyhrkl Jungkook.

,,Soobin využil situace a vytvořili spontánní plán. Oba šéfové jsou mrtví a jejich lidi jdou po nás!"

Tae přikývl a i s Kookim si postavil na nohy ,,Kudy?"

,,Pojďte za námi. Yoongi a Soobin už čekají venku"

°•°•°•°•°

,,Yoongi!" Zakřičel Hoseok a přitáhl si ho do pevného objetí. Trošku ho nadzvedl, aby mohl obmotat nohy kolem jeho pasu ,,tak moc mě to mrzí, slíbil jsem že to už nikdy nedopustím" Vydechl se slzami v očích.

Černovlásek se ho pevně chytil kolem krku ,,Na tom nezáleží, už jsem venku" zašeptal a schovat hlavu v jeho rameni.

Vyšší ho pohladil po vlasech ,,Zvládl jsi to, vedl sis skvělé..."

,,Zabil jsem ho..."

Chan si konečně oddechl, zatímco odmítal pustit jeho malou lištičku. Byl tak rád že ho měl zase u sebe.

,,Měli bychom se vrátit. Jimin a Hyunjin na nás čekají" zamumlal Seungmin.

Namjoom si prohrábl vlasy ,,Je po všem?"

Soobin mykl rameny ,,Těžko říct"

°•°•°•°•°•°

Bylo to tu znovu. Několik lidí zavřených v bytě, který této kapacitě neodpovídal. Všichni seděli u stolu a snažili se vymyslet co bude dál.

Úspěšně zničily obě velké mafie, ale její lidé byli stále ve hře. Někteří byli na jejich straně ale někteří jim šli po krku. Bylo to jakoby to byl začarovaný kruh.

Debata trvala dlouho a vypadala nekonečně. Nakonec se však všechno vyřešilo jednoduchým krokem.

Hyunjin seděl vedle postele ve které ležel bezvládný blonďáček. Stále ho drželi pro vlivem jeho prášků, protože byl pořád neklidný. Křičel, kopal kolem sebe, ale hlavně nedokázal poslouchat jeho srdceryvný pláč. Pevně držel jeho bledou dlaň a jemně si hrál s jeho vlásky.

Mohl tomu nějak zabránit? Mohl to nějak napravit?

Ozvalo se zaklepání na dveře a on zvedl hlavu. Byl to Yoongi a Hoseok pár kroků za ním.

,,M-můžeme?" Zašeptal nejistě menší a rudovlásek překvapeně zakýval hlavou.

Yoongi trošku zaváhal ale Hoseok ho jemně popostrčil ,,Jen do toho" řekl s povzbudivým úsměvem.

Nejistě přikývl a posadil se vedle rudovláska ,,J-jimin mi řekl jak je na tom a-a... j-já dostal nápad co s tím" zamumlal tiše a nervózně, jakoby se bál vůbec promluvit.

Tuto informaci Hyunjin přivítal s otevřenou náručí a očka se mu rozsvítila ,,Nápad?!"vyhrkl nadšeně, jenže když uviděl že Yoongi při jeho výbuchů energie překvapeně ucukl, uklidnil se ,,Promiň.."

,,T-to nic" Vydechl a složil ruce do klína ,,č-četl jsem v té laboratoři několik plánovaných pokusů, t-takže asi vím co se s ním dělo" začal s vysvětlování ,,n-nebudu ti vysvětlovat co mu dělali, protože bys to nepřijal, t-takže přejdu k věci" řekl a podíval se na spícího blondačka.

Hyunjin nejistě polknul ,,Povídej prosím"

,,Jednoduše... Možná nebude navždy slepý" řekl konečně ,,Nic nevidí hlavně kvůli tomu, že jeho oči zalila krev. Jen ona brání jeho zraku. P-pokud bylo vše provedené správně, oči se mu uzdraví"

,,Opravdu?!" Vydechl nadšeně a s úsměvem plným naděje se podíval na Felixe. Opravdu byla šance že znovu uvidí svět? Uvidí znovu jeho krásné oči?

Yoongi nejistě přikývl ,,Ale bohužel to není všechno. S-slyšel jsem, že měl nějak záchvaty a obávám se že ty se zhorší. Nemluvě o tom jak to udeřilo na jeho psychiku"

Hyunjin pevně semkl rty ,,Říkal jsi že jsi dostal nápad"

,,T-to ano" zamumlal a nejistě složil ruce do klína ,,a-ale kdykoli m-můžeš o-odmítnout" zakoktal.

,,Klid Yoongi" povzdechl si Hoseok a jemně ho pohladil po paži, aby mu dodal odvahu.

,,Prosím, jestli máš nějaký nápad co s tím dělat, řekni mi to!" Vydechl prosebně a opatrně ho chytil za ruku.

Yoongi opatrně přikývl ,,D-dobře" zhluboka se nadechl a pomalu uvolnil svou ruku z jeho stisku. Ne že by mu nevěřil ale nedokázal přijmout fyzicky kontakt od nikoho. Hobi byl jediná výjimka.

,,Je jediná možnost která ho psychicky vyléčí a to je vymazání paměti"

Hyunjin šokovaně zalapal po dechu ,,V-vymazat?"

Menší přikývl ,,Když na všechno zapomene, nebude tak psychicky nestabilní. Jeho tělo si možná bude pamatovat fyzické týrání, ale s tím se bude pracovat lépe když kolem něj budou správní lidé"

Rudovlásek zamyšleně sklopil pohled. Opravdu to byla jediná možnost? Zapomene na všechno? Na jejich společné chvíle, ale také na svého bratra a všechno co se kdy stalo.

,,Jak toho chceš dosáhnout?" Zeptal se po chvíli mlčení.

,,Kombinací pár drog a chemikálií. U-už jsem to párkrát dělal, takže vím že nevzniknou žádné vedlejší účinky" ubezpečil ho a poté se nepatrně usmál.

,,Rozhodnutí je na tobě. Sprostí ho to všech příšerných vzpomínek"

Hyunjin si nemohl pomoct, ale cítil jak jeho oči opouštěly první slzy. Znělo to jako nejlepší možnost, ale bylo to správné?

,,Myslí na budoucnost" vložil se do toho Hoseok ,,Soobin a jeho kluci převezmou chod obou organizací. Namjoon a Jin projedou svět v karavanu, Chan a Jeongin si chtějí otevřít vlastní kavárnu a my dva navštívíme mé rodiče. Teď jsme všichni volní. Nesvazuje nás mafie a máme možnost žít normální život. Nikdo nevymaže těla, která po nás zůstala v litrech krve ale musíme jít vpřed" usmál se a zezadu Yoongiho obejmul ,,můžete se spolu někam odstěhovat, najít si práci a žít. Vytvoříte si krásné vzpomínky, zbrusu nové. Nemusí vůbec znát pravdu a věř mi... pokud tě miloval tak jako ty jeho, zamiluje se znovu"

Rudvlásek se znovu podíval na blonďáčka a chytil jeho dlaň. Bylo to reálné? Žít s ním normální život, jakoby se nikdy nic nestalo. Tak jako tak to nemohl rozhodnout sám.

,,Díky Yoongi, budu o tom přemýšlet..."