,,LIXIE!"

,,To, jsem já! Prosím, otevři oči!"

,,To ty jsi je zabil... zabiju tebe i toho kluka!"

,,Je v pořádku?! Jak je na tom?!"

,,Sungie!? Je tu někdo?!"

,,Niky!"

Nepamatoval si toho moc. Jeho vůle a vzdor se vypařili uz dávno. Znal jen bolest ve které plaval jako potápející se koráb. Bál se. Slzy už mu nestačily, stejně se ztratily v moři.

Bolest sem. Bolest tam. Už ani neslyšel své vlastní výkřiky. Blížil se konečně smrti?

Najednou zaslechl zvuk, kteří nepatřil do tohoto prostoru. Nebylo to pípaní nějakého stroje ani hučení té obrovské nádoby ve které byl.

Nejdříve to bylo jako tiché klepání, které vyvrcholilo ve zvuk rozbitého skla. Cítil že teplá tekutina co chránila jeho tělo zmizela a on se ocitl v přišerném chladu.

Nevěděl co se dělo. Chtěl otevřít oči, pohnout biť jen jedním prstem. Nic.

Slyšel nějaké tlumené hlasy, výkřiky, výstřely. Následovala hlasitá rána a další křik.

Stále bloudit ve tmě když v tom začal být nějaký hlas o něco výraznější. Hlasitěji a hlasitější. Ten hlas byl povědomý. Kdo to mohl být...

Najednou pocítil, že se něco změnilo. Něco bylo jinak. Kolem něj byla stále tma, ale přesto cítím teplo.

Někdo ho držel v náručí, Ano. To jeho teplo cítil. Snažil se pohnout, ale jeho tělo ho neposlouchalo.

Slyšel hlasy. Nekolik hlasů, všechny povědomé. Poté dokonce něco silného praštil jeho citlivé čichací buňky.

Krev. Ten pach si nešlo splést s čímkoli jiným.

Vyděsilo ho to. Nebyl si jistý co se dělo kolem, nebyl asi ani jistý co sám dělal. Naopak velmi dobře pociťovat slzy. Které mu klouzaly po tvářích a palec, který hladil jeho tváře.

,,Lixie, otevři oči! No tak. Je to jen sen, otevři je! To jsem já!"

Tento hals byl zřetelný a jasný, byl přímo u jeho levého ucha. Hyunjin. To on ho držel v náručí?

Už cítil své tělo. Přišla s tím i bolest ale ta teď nebyla jeho hlavní starost. Chtěl otevřít oči, ale nešlo to, jakoby ho něco stále drželo ve tmě, přestože jeho tělo bylo vzhůru.

,,J-jinnie... pomoc..."

°•°•°•°•°•°•

Chan s vyděšeným výrazem upustil malý zakrvácený lístek. Jak se mohlo všechno tak pokazit, když vše vypadalo nadějně?

Niky byl mrtvý. Taehyung, Jungkook, Jisung, Jeongin a Yoongi byli unesení.

Nemluvě o tom vzkazu. Měli čas do půlnoci. Věta "Lištička se kroutí v kleci' byla jasná.

Pokud jim o půlnoci nepředá Felixe a jeho staršího bratra, jeho Innie zemře.

Tak jako tak, teď na to nebyl čas. Potřebovali nutně místo kam jít a zároveň se postarat a tohle všechno.

Jin a Changbin už kopali hlubokou jámu před chatou, pomocí lopat které našli. Přestože nebyl čas na formality, tohle zasáhlo každého z nich.

,,Proč on, byl tak mladý..." zamumlal Jimin, když sledoval jak Chan vyrýval jeho jméno do velké desky. Nejen jeho. Sunghoon a Sunoo také. Kvůli situaci nebyli schopní se pořádně vypořádat s jejich smrtí. Teď když měli chvíli, museli pro všechny tři nechat nějaké místo.

Všichni klečeli kolem provizorního hrobu a drželi minutu ticha. Přestože bts ani jednoho z nich neznali tak dobře, chápali jejich ztrátu. I tak zde však pár lidí chybělo.

Minho se psychicky zhroutil když si uvědomil, že mu ho opět ukradli. Jisung byl pryč. Takovou chvíli po tom co ho dostal zpět. Měl radost ze se Felix našel, ale jeho srdce už nezvládalo takové nesmyslné křivky.

Naopak Hoseok zmizel v kůlně za chatou. Stále se od tamtud ozývaly hlasité rány a naštvaný křik. Nikdo si nedovolil ho přerušit v bolestném tanci.

Poslední nepřítomný byl Hyunjin. Seděl v bílé dodávce, která stále stála na příjezdové cestě a k sobě si tisku malého blonďáčka. Byl bledý, mnohem hubenější než byl předtím. Modřiny jizvy, to vše ho bolelo u srdce. To vše dopustil.

Po jeho tváři steklo pár slz a více si ho přitáhl k sobě. Byl rád že ho měl u sebe. Přestože situace byla nepříznivá, téměř nic nemohlo tuhle chvíli pokazit. Snad jen myšlenka na výhrůžky kterou dostali. Nevěděl co měl Chan v plánu, ale byl rozhodnutý že ho nedá. Pokud ho budou chtít obětovat, klidně s ním sám uteče.

Pečlivě poslouchal každý jeho nádech a výdech. Doufal ze se probudí každou chvíli.

Jediné co ho v tuto chvíli štvalo byl zápach v tomto autě. Zevnitř zapáchající krví. Nebyla čerstvá, ba naopak z jejich útěku z předměstí. Krev nasáhla v kobercích a zatím nebyl čas jí vyčistit.

Jemně hladil blonďáčka po tvářích, když v tom sebou Felix celý škubl. Bylo to velmi náhle, opravdu se lekl.

Hned si všiml slz na jeho bledých tvářích. Že by měl nějakou noční můru ve svém spánku?

,,Lixie, otevři oči! Je to jen sen, vstávej!" Vydechl a jemně s ním zatřepal. Nic. Po chvili však uviděl že začal zvedat ruce. Pomalým trhavým pohybem. Byl touto akcí tak zaneprázdněný že téměř přeslechl jeho tiché šeptáni.

,,Jinnie... pomoc..." Ozvalo se z jeho popraskaných rtů.

Nevěřil vlastním uším. Opravdu slyšel jeho hlas. Byl sice tak slabý a křehký, ale znamenalo to, že byl v rámci možností v pořádku.

Chytil obě jeho dlaně ,,Shh, jsem tady, neplač" začal ho konějšit malými slovíčky, aby zamezil průchodu dalších slz.

Mluvil ze spaní? Jak mohl vědět že to byl právě on?

,,K-kde to jsem..." zavzlykal.

Hyunjin už začínal být více zmatený. Mluvil jakoby byl vzhůru, plakal, chvílemi hýbal rukou ale stejně neotevřel oči.

,,Jsi v bezpečí Lixie, stačí když otevřeš oči" řekl klidným hlasem aniž by pouštěl jeho studené dlaně.

Chvíli bylo ticho než ,,J-ja nemůžu" zašeptal ,,n-nejde t-to"

,,N-nejde?" Nechápal. Proč nemohl otevřít oči?

,,No tak Lixie, ty to zvládneš" povzbudil ho a vtiskl mu jemný polibek na čelo.

Zabralo to, Felix pomalu otevřel oči. Bohužel když se do nich Hyunjin podíval, uvědomil si, že se splnily jeho nejhorší předtuchy.

Celé jeho oči byly zalité krví.

Jimim přispěchal okamžitě, stejně jako Chan. Když se ho však blonďák snažil jakkoli dotknul, aby ho mohl prohlédnout, začal křičet a bál se. Nebylo se čemu divit, neznal ho. A ten fakt že nic neviděl tomu nepomáhal.

Jediný kým na sebe nechal sáhnout byl Hyunjin. Lísal se k němu jako kotě, jakoby doufal že se v něm schová.

,,Jinnie, domluv mu, nebo mu dej jeden ze tvých prášků!" Sykl Chan, který byl už tak dost ve stresu ze všeho co se dělo. Nechtěl být zlý ale měli spoustu práce. Museli se přemístit a vymyslet jak všechny zachránit.

Nechtěl nikoho obětovat, ale představa jeho malého černovláska, že ho někdo drží v řetězech ho děsila.

Hyunjin nevrozně semkl rty a podíval se na blondáčka ,,Lix, prosím, uklidni se, Jimin ti nic neudělá! Prosím, udělej to pro mě" Vydechl zoufale a pevně ho chytil za ruce, aby mu dokázal svou podporu.

Bohužel to nepomohlo a museli se uchýlit k těm práškům. Donutili ho spolknout pár prášků a Jimin ho konečně mohl prohlédnout, přičemž Hyunjin Felixe stále pevně držel.

Rvalo mu srdce vidět jak opět ztratil jeho důvěru. Všechno co spolu vybudovali bylo pryč. Opět na sebe nenechal sáhnout, křičel, kopal. Bál se.

Mezitím Jimin rychle došel k závěru, který bohužel všichni očekávali.

,,On je slepý"

,,Chápu..." zašeptal Hyunjin téměř neslušné a se slzami v očích blonďáčka pohladil po tváři.

Proč musel takhle dopadnout. Co tahle usměvavá tvářička udělala světu tak hrozného aby si to zasloužila.

Ostatní je tam nechali a Hyunjin se pomalu poddal pláči. Proklínal cely svět. Proklínal sebe že to dopustil.

,,O-omlouvám se Lixie... omlouvám se..."

°•°•°•°•°•°

Jin obešel chatu a namířil si to k dřevěné kůlně, ze které se už dlouhou dobu ozývaly tupé rány.

Otevřel dveře ,,Hobi..." Vydechl směrem v brunetovi, který vší silou boxoval s dřevěným trámem. Už z dálky viděl jak byly jeho klouby zakrvácené.

Ani se na něj neotočil, proto šel k němu a chytil ho za ramena ,,Hobi, Nech toho, ubližuješ si!" Okřikl ho.

Hoseok naštvaně zvedl pohled ,,Běžte si všichni po svých!" Zakřičel a chtěl ho odstrčit, ale nečekal, že si ho Jin přitáhne do objetí.

Položil si jeho hlavu na své rameno a pevně ho obejmul aby nemohl jen tak utéct ,,Není to tvoje chyba Hobi a ty to víš" řekl tiše.

Menší několik vteřin mlčel, než ho přemohly vlastní slzy. Schoval svou tvář v jeho hrudi a pevně se chytil jeho trička ,,Z-zase je pryč..." zavzlykal.

,,Já vím, já vím" povzdechl si zatímco ho hladil po zádech. Sám měl slzy v očích, ale nechtěl si teď dovolit pláč. Musel ho nějak podpořit. ,,Namjoon něco vymyslí a dostaneme je zpět"

Brunet zoufale přikývl ,,J-jinnie, je tu něco co jsem vám neřekl..."

°•°•°•°•°•

Minho klečel před provizorním hrobem, který vytvořili. Sám se svými myšlenkami.

Už byl unavený z toho jak všichni kolem něj umírali. Přicházel o přátelé a jen kvůli číslu které měl vytetované na krku.

Jemně přejel prsty to místo kde měl své jediné tetování a naštvaně semkl rty. Bylo to všechno kvůli němu? Kdyby zmizel byli by ostatní v bezpečí? Byl by Jisung v bezpečí...?

Otočil hlavu směrem k chatě kde teď byli ostatní a domlouvali plán co dělat dál. Zůstávat tu bylo nebezpečné ale neměli jiné místo.

Naposledy se podíval na hrob před ním a pevně semkl rty ,,Je mi to líto..." zašeptal a vydal se dovnitř. Seděli u stolů ale k jeho překvapení nebyli všichni. Jen Chan, Namjoon, Changbin, Seungmin a Jimin.

,,Minho?" Vydechl Chan překvapeně čímž donutil všechny ostatní aby si všimli jeho přítomnosti.

,,Chci vyhovět jejich požadavkům" řekl bez váhání.

Namjoon nechápavě nakrčil nos ,,O čem to mluvíš?"

,,Nechám se dobrovolne vyměnit za ostatní" vysvětlil jednoduše, načež ostatní šokovaně vykulili oči.

,,C-cože? To je přece blbost! Nějak se to vyřeší!" Namítl Seungmin.

,,Všechno se točí jen kolem toho že jste nás dostali z laboratoře! Když mě budou mít, bude klid!"

,,A co Felix?" Přerušil ho Namjoon klidným tónem, čímž ho dost zaskočil ,,chtějí vás oba, nedají pokoj i když budou mít jen tebe"

Minho mlčel. Tenhle detail mu vypadl. Nemohl obětovat svého malého bratra po tom co ho konečně zachránili.

,,To nepřichází v úvahu Minho" řekl Chan a šel k němu aby mu mohl položit ruku na rameno ,,Navíc Jisung by mi to nikdy neodpustil. A tobě by neodpustil že jsi ho opustil" usmál se.

Vyšší provinile sklonil hlavu, ale než stihl něco říct Namjoon se ujal slova.

,,Máme plán, všechno se vyřeší. Navíc všichni jsou silní. Nenechají se zabít tak jednoduše"

Než však stihl kdokoli něco dodat do kuchyně vtrhl Jin s brunetem za zády.

,,Joonnie, Yoongiho otec je šéf AT, proto po něm pořád jdou! A proto ho nezabil po celých těch šest let!" Zakřičel Jin ve spěchu. Spíš to zamlel jako Eminem.

,,Cože?!" Nechápal Namjoon a podíval se na bruneta, který si nervózně mnul zakrvácené ruce ,,Proč jsi nic neřekl když jsi to věděl?!"

,,Nekřič po mně! Sám to vím jen pár dnů. Navíc Yoongi ti to chtěl říct sám ale neměl příležitost!" Opáčil na svou obranu.

Namjoon už měl v plánu ho znovu seřvat za zatajování tak důležité informace ale neměl možnost, protože se jeho mobil přihlásil o slovo. Vytáhl ho z kapsy a překvapeně zatajil dech ,,To je Soobin, předtím to nezvedal..." zamumlal a dal hovor na hlasitý odposlech ,,Konečně, co jsi dělal poslední hodinu?" Vydechl.

,,Měl jsem práci. Mimochodem dobrá práce se zničením velitelství SE, akorát vám utekl šéf"

,,On utekl?" Podivil se Jimin při vzpomínce jak hlasitý ten výbuch byl.

,,Utekl a je u nás"

,,Co Jisung a ostatní?! Víte o nich něco?" Houkl Minho netrpělivě.

,,Vím kde jsou, ale teď s tím nic nedovedu. Každopádně všechno tu máme pod kontrolou"

,,Jak to můžete mít sakra pod kontrolou?!" Nechápal Changbin.

,,Pošlu vám adresu. Bude tam čekat jeden z mých mužů jménem Kai Huening. Řekne vám všechno. Vemte si zbylé zbraně, akce zanedlouho začne"



Yo!

Nakonec to nebyla tak dlouhá doba jak jsem čekala a už přináším novou kapitolu ^^

Doufám že se vám líbila a že se těšíte na finále <3

Sbohem a šáteček

Vaše anonymní holčena <333