Na konci promo na nový příběh ^^

,,Minho, já chci pomoct!" Zaškemral Jisung, zatímco ho druhý odmítal pustit z pokoje.

Brunet s povzdechem zavrtěl hlavou ,,Vždyť sotva chodíš, nezapomeň že jsi před týdnem měl ještě díru v noze"

,,Ale-" Snažil se něco namítnout, ale Minho ho umlčel krátkým za to láskyplným polibkem. Menší překvapeně zatajil dech, ale poddal se.

Minho se poté odtáhl a chytil ho za ruku ,,Zvládneme to a vrátíme se i s ním, slibuju"

°•°•°•°•°•

,,Vyklop kde je N7! Kde je?!" Zakřičel Hyunjin na muže v bílém plášti, kterému držel zbraň pod bradou.

On vyděšeně zavrtěl hlavou ,,N-nic v-vám neř-" nestihl to ani doříct a kulka prolétla přímo skrz na skrz.

Odhodil muže na zem a rozběhl se chodbou dál. Kam šel za sebou nechal mrtvá těla, ale bylo mu to jedno. Musel ho najít.

Vyřadil pojistky, také kamery, proto se mu lépe utíkalo. Moc toho teda neviděl, ale lepší než mít ozbrojené lidi za patami.

Běžel dál než doběhl k velkým železným dveřím. Byly na nějaký přístupový kód. Nebyl si jistý jestli v nich mohl něco najít, ale měl z toho dobrý pocit.

Zkusil tam naklikat kód, který použil při vchodu, ale malá obrazovka zablikala červeně. Tohle očividně nebyla správná cesta.

Znovu si prohlédl celé dveře ale neviděl nic. Žádný zámek nebo tlačítko. Co měl asi tak dělat. Tak rád by si zavolal nějakou pomoc, ale neměl tu signál.

Chtěl jít dál když v tom si všiml čísla, které označováno každou jednu místnosti v tomto zařízení.

T-539

To stejné číslo které viděl na záznamů, který mu ukazovali.

Hned zapomněl na myšlenku toho že by odešel hledat dál. Byl si jistý že stál před tou správnou místností. Byl blízko. Felix byl blízko.

Vytáhl svou zbraň a začal střílet do té malé tabulky. Nedokázal se soustředit na nic jiného. Kdyby se za ním někdo objevil, nevšiml by si ho, kvůli tomu ohlušujícímu zvuku v jeho uších.

Tabulka začala pomalu prasat než byla celá zničena. Ve dveřích něco cvaklo.

Rozběhl se proti dveřím a vší silou je otevřel. Podíval se dovnitř, ale neviděl vůbec nic, přeci jen vypnul pojistky.

Zhluboka se nadechl s nově nabitou zbraní vešel do tmy. Druhou rukou nahmatal v kapse svůj mobil a zapnul svítilnu.

Hned uviděl to co hledal. Pár metrů od něj byla ta velká nádoba s vodou. V ní se vznášelo bezvládné bledé tělo poseté několika modřinami a různými ranami. Některé byly zašité, některé ne.

Hrdlo se mu sevřelo a měl slzy v očích když ho poprvé uviděl přímo před sebou. Byl to on. Jeho malý Lix.

,,Lixie!" Zakřičel z plných plic a začal bouchat pěstí do skla, které je rozdělovalo. Doufal že se nějak pohne, aby věděl že žije. Aby věděl že byl v pořádku, přestože věděl že nebyl.

Spolykal všechny slzy a poodstoupil o pár kroků. Pevně chytil svou zbraň a několikrát vystřelil proti sklu. Bylo pevné, proto udělal jen několik malých děr kterými začala téct ta tekutina.

Popadl nejbližší věc co viděl a začal do toho mlátit, aby zvětšil přístup.

Srdce mu bilo tak hlasitě, že nic jiného neslyšel. Ani nepostřehl výkřiky, které vycházely z jeho vlastních úst.

Všude kolem byla voda, sám vypadal jakoby skočil do bazénu ale on nedokázal zpomalit.

Poslední rána, celé sklo hlasitě zapraskalo a rozpadlo se. Bohužel nečekal takový silný proud vody, který ho povalil na zem.

On se však hned zvedl, nezajímajíc se o střepy v jeho vlastních dlaních a běžel rovnou k blonďáčkovi, který ležel na podlaze, stále připojený ke všem hadičkám které mu dali.

,,Lixie!" Vykřikl když k němu padl na kolena. Odstranil ventilátor, který mu umožnil dýchat v té tekutině. Následovaly všechny žilní vstupy. Strhnul kožený pás z jeho očí a znovu s ním zatřepal.

,,Lixie, prosím, otevři oči! To jsem já!" Zavzlykal a roztřesenou rukou pohladil jeho bledou chladnou tvář.

Bohužel si uvědomil že neměl čas ve chvíli, kdy se kolem rozsvítily světla a rozezněly se poplašné sirény. Museli zmizel.

Odhodil ten zakrvácený bledý plášť, a svou vlastní mikinu mu opatrně oblékl. Byl podchlazený, potřeboval ho udržet naživu dokud se nedostane k ostatním.

Pevně ho chytil do náruče a rozběhl se ven. Bohužel mu někdo hned zkřižil cestu.

Byla to velmi půvabná tmavovlasá žena v dlouhých černých šatech s decentním make upem a nožem v ruce.

Hyunjin hned věděl s kým měl tu čest. Kim Jisoo.

,,To ty jsi je zabil... zabil jsi je" zavrčela tichým, ale opravdu vytočeným hlasem.

Rudovlásek si chlapce ochranářsky přitáhl ke své hrudi. Cítil jeho slabý a nepravidelný dech i přes tričko.

Čas běží...

°•°•°•°•°•°

Jisung nervózně bubnoval prsty do jídelního stolu, zatímco Taehyung a Jeongin dělali svou práci u počítače. Snažili se dostat do kamer, ale bylo to obtížné.

,,Ahhh, já už nevydržím, proč jsem nemohl s nimi?!" Vykřikl netrpělivě a praštil hlavou do stolu.

,,Protože nemůžeš chodit" uchechtl se Jeongin, který si moc dobře pamatoval tu bezmoc kterou sám prožíval.

,,Přestaňte kecat, musíme se nabourat do kamerového systému, nebo ostatní nemůžou dovnitř!" Okřikl je Tae a oba nejistě prikývli.

Nebyli jediní kdo byl v tuhle chvíli v domě. Nahoře byl Niky, protože kvůli prostřelenému kotníku stále nebyl schopný boje. Ze stejného důvodu tu zůstal i Jungkook. Ten ale zůstal s Yoongim v pokoji aby mu dělal společnost.

Brunet s povzdechem popadl svou sklenku s vodou a podíval se z okna ven. Nečekal však že tam uvidí muže v hnědé mikině, který se schovával za stromem. Byl v dálce takže neviděl tvář ani jestli měl zbraň.

Už chtěl upozornit ostatní, jenže v tom se z vrchního patra ozvala hlasitá rána následovaná výstřelem.

,,Do prdele práce..."

°•°•°•°•°•°

,,Ne, nemůžu se dovolat ani jednomu z nich" sykl Jin nevrozně.

Všichni seděli namačkaní v jejich dodávce a čekali. Původní plán byl že se Tae dostane ke kamerám čímž jim bude krýt záda, ale už to bylo dvacet minut co se nikdo z nich neozýval. Niky ani Jisung nebrali telefon.

,,Co když se jim něco stalo?" Vydechl starostlivě Hoseok.

,,Můžeme jen doufat" povzdechl si Jimin.

Minho seděl v rohu a netrpělivě si pohazoval se svou zbraní. Bylo pro něj těžké se ovládat. Věděl že jeho bratr je někde v té budově, ale nechtěli ho tam pustit. Nemluvě o tom když řekli že se ostatní neozývali. Nevěděl o koho se strachovat víc. Jeho malý bráška, nebo Jisung. Začínala ho z toho bolet hlava.

Namjoon a Chan seděli vepředu a snažili se přijít na nějaký nový plán. Jít tam jen tak bylo nebezpečné, navíc neměli tolik informací o tom jak to vevnitř vypadá. Hyunjin jim už nezvedal telefon.

,,Bůh ví co se tam děje... jak tam mohl takhle jít sám?!" Zaklel Chan a praštil pěstí do palubovky ,,když ani ostatní neodpovídají"

Namjoon měl pár věcí na jazyku, když v tom zaslechli velmi tlumenou střelbu. Šlo to z té budovy.

,,Hoši, střelba!" Houkl dozadu a sám vyskočil z auta se svou zbraní. Ostatní však nestačili ani otevřít dveře dodávky a z hlavního vchodu vyběhl Hyunjin s Felixem v náručí.

,,Jinnie!" Zakřičel Chan, jenže nečekal to co následovalo. Všechno se odehrálo tak rychle, že nikdo nestihl ani mrknout.

Ozval se obrovský výbuch, všechna okna v ulici popraskala a jeho tlaková vlna všechny složila k zemi. Zvedl se prach a nebylo téměř nic vidět. Jen cítili kouř, který šel ze zapálené budovy.

,,Co se kurva stalo?!" Zakřičel Changbin přidušeným hlasem. Bylo těžké dýchat když byl všude takový prach.

,,Kde je Hyunjin?!" Vydechl Jimin.

Minho se zoufale rozhlédl. Felix byl venku, stačilo se k němu jen dostat. Po pár vteřinách se prach více usadil a on uviděl rudou šmouhu několik metrů od nich. Jak byl najednou vděčný že měl Hyunjin tak výrazné vlasy.

Okamžitě se rozběhl jejich směrem dokud je nebyl schopný vidět přesně.

Hyunjin ležel na zádech, celý zaprášený a od krve. Mohl jen doufat že nebyla jeho. Už z dálky viděl jak se mu zvedal hrudník. Na něm byl Felix, který stále neotevřel oči. Rudovlásek se ho i při pádu snažil ochránit.

Klekl si vedle něj a vzal svého bratra do náruče, aby na sobě Hyunjin neměl jeho váhu ,,Jsi v pořádku? Co Felix?" Zeptal se okamžitě a podíval se na jeho pobledlou hubenou tvář.

,,Asi jsem si narazil záda" zamumlal unaveně a vytáhl se do sedu. Hned zkontroloval Felixe, ale když viděl že byl ve správných rukou, klidně si oddechl.

Felix byl konečně v bezpečí.

Kéž by je však někdo mohl připravit na to, co mělo následovat.

°•°•°•°•°•

,,Tak co, jak je na tom?" Vydechl Minho netrpělivě.

Jeli v autě, byli na cestě lesem zpět na chatu a Jimin se snažil vyšetřit Felixe. Neměl však nic kromě autolékárničky, bylo to k ničemu.

,,Musíme počkat na doma. Pro teď ho udržujte v teple, je podchlazený"

Rudovlásek přikývl a přitáhl mu jeho mikinu až ke krku, zatímco si ho položil na klín. Věřil že jeho vlastní teplo ho zahřeje.

Jemně ho pohladil palcem po jeho bledé a studené tváři. Už ani nevěřil že ho konečně bude mít v rukou. Bylo to jako dárek od Boha, v kterého ani nevěřil. Držel ho tak opatrně, jakoby se mohl rozbít každým pohybem a u toho ho vískal ve vlasech. Věděl, že to měl rád, a tak nějak doufal že to bude jako stimulant pro jeho probuzení.

Mezitím ostatní byli nervóznější a nervóznější. Ano, byli rádi že byl Felix venku, ale nikdo z chaty se jim stále neozval. Jen doufali, že jen vypadl signál, což se v lese stát mohlo.

Netrvalo dlouho a v dálce uviděli onu lesní chatu. Bylo ticho. Podezřelé ticho.

Vyskákali z auta rychle došli ke dveřím. Zámek byl zničený a dveře se pohybovaly ve směru větru sem a tam. Už z toho měli špatný pocit.

Kdo měl, vytáhl svou zbraň a Hyunjin si blonďáčka pevně přitáhl k sobě.

,,Innie?!" Zakřičel Chan, který šel dovnitř jako první.

,,Yoongi, Kookie!" Pokusil to Hoseok, který už byl nervozitou bez sebe. Nemohl dopustit aby se mu něco stalo. Znovu. Nemohl znovu selhal.

Minho pevně držel rukojeť svého nože a šlapal Chanovi na paty. Jeho jediné myšlenky byly kolem jeho brunetka. ,,Ji..."

Prošli chodbu rovnou do obýváku a tam to uviděli. Zkázu.

Vysoké hubené tělo, rozvalené na podlaze ve velmi nepřirozené poloze. Někdo s ním hýbal. Všude kolem byla krev, ale bylo jí tolik že nemohla pocházet z jedné osoby. Muselo tu dojít k přišernému boji. Poukazoval na to i rozházený nábytek kolem. Bylo divné že zde bylo jen jedno tělo.

,,Niky!" Vykřikl Seungmin a rozběhl se k jeho nehybnému tělu. Jimin mu byl v patách a snažil se najít jakýkoli signál že ještě žil. Tep. Dech. Nic. Bylo pozdě.

Byl tu malý lístek na zakrváceném papíru. Zpráva byla jasná.

Pokud je chcete ještě vidět, předejte nám N4. Máte čas do půlnoci, jinak čekejte další tělo. Lištička už se kroutí v kleci...

Ráda bych vám představila můj nový příběh! Má venku už dvě kapitoly a další vyjde brzy... Možná dokonce hned po této.

Budu moct ráda když dáte i tomuto příběhu šanci ^^

Samozřejmě tento příběh dostane svůj konec, stále na něm pracuji, takže nebojte, nebude na něj zapomenuto.

Sbohem a šáteček

Vaše anonymní holčena ^^