Hyunjin vystoupil z výtahu a ostražitě se rozhlédl. Hned ho oslnilo bílé umělé světlo, které svítilo v světle šedých chodbách. Několik dveří, ale kolem nikdo. Bohužel si hned všiml kamer, které natáčely snad každý metr tohohle labyrintu.

Měl by se nějak zorientovat. Ani nevěděl jak hluboko v podzemí byl. Signál tu neměl.

Všiml si, že nejbližší dveře byly otevřené. Přestože věděl že každý špatný krok ho může stát život, byl odhodlaný ho odsud dostat.

Vytáhl svou zbraň a nakoukl do dveří.  Byla tma, podle čehož usoudil že tam nikdo nebyl.

Nahmatal spínač a rozsvítil. Byl v nějaké šatně. Byly tu bílé pláště a dřevěné skříňky. Tiše zavřel a začal všechno prohledávat. Začal litovat do čeho se to dostal.

°•°•°•°•°•

Jeongin překvapeně zavzdychal do vášnivého polibku, když ucítil jeho velké dlaně pod vlastním tričkem.

,,Jak je to dlouho zlato?" Uchechtl se starší. Měl rád doteky na jeho jemné kůži.

Menší neodpověděl a jen se snažil víc prohloubit jejich polibek. Kvůli všemu co se stalo neměli tolik času na soukromé věci. Už mu to chybělo. Jim oboum.

Více se uvelebil na jeho klíně, když v tom se rozrazily dveře, ve kterých stál Seungmin.

,,Četli jste t-" Vykřikl, jenže když viděl co se dělo, znechuceně si zakryl oči ,,no taaak, zrovna teď?!"

Jeongin z něj rychle slezl a stydlivě smekl rty ,,M-máš klepat'

,,Ono je to celkem důležité!" namítl.

,,Co je tak důležité" zasycel Chan otráveně.

,,Hyunjin je v průšvihu a vy se tu vykusujete! Okamžitě se podívej na skupinu!"

°•°•°•°•°•

Rudovlásek si upravil bílý plášť který si vypůjčil a podíval se do zrcadla. Docela mu to slušelo. Zkontroloval si všechny zbraně a vyšel ven.

Nevěděl kam jít, tak se rozhodl jít po smyslech. Párkrát zahnul, než se ozval nějaký ženský hlas.

,,Hej, ty tam!"

Chvíli váhal jestli se měl otočit, ale nakonec tak udělal a uviděl ženu v bílém plášti, která šla směrem k němu. Už sahal po zbraní, ale nakonec to nebylo potřeba.

,,Ty jsi ten nový medik, nemám pravdu?" Zeptala se s úsměvem.

On nejistě přikývl ,,A-ano, jen jsem se tu trošku ztratil"

,,To vůbec nevadí, jen pojď se mnou, provedu tě, mám chvíli čas. Jsem Lisa" Usmála se a chytila ho za paži aby ho mohla vést.

,,J-jihyun" zakoktal první jméno co ho napadlo.

Lisa. Velmi krásná a okouzlující, leč opravdu nebezpečná žena. Všichni v jejich organizaci znali ji a její přítelkyně.

Jennie, Lisa, Jisoo a Rose. Každá z nich byla něčím výjimečná a i ti kteří je v životě neviděli se jich obávali.

Nejstarší z nich byla známá svým získáváním informací. Nejen že byla skvělý hacker, ale pro tajné info se nebála sáhnout k něčemu drastičtějšímu. Byly fámy, že i sám šéf SE se do ní zamiloval díky její kráse. Kráska Jisoo.

Naopak Jennie měla kouzlo od sebe všechny odpuzovat. Krásná byla, o tom nebyl pochyb, ale její jazyk byl ostrý jako skalpel, který každý den svírala v rukou. Jedno slovo a vaše hlava zůstala jako trofej v jejím skladu orgánů.

Její kolegyně Lisa, se kterou se staraly o chod výzkumné laboratoře, neboli velkou část velitelství. Ani jedna neměla lítost ve svém slovníku, čímž se vůbec nelišily od poslední mladé ženy.

Rose. Překrásná, ale její sadistické praktiky nebyly tajemstvím. Bohužel jak všichni víme, poslední misi nepřežila po tom co jí Hoseok, přítel její poslední oběti, zabil.

Zbylé tři její smrt oplakávaly a od toho dne slíbily si, že udělají všechno proto, aby složily pomstu na celé uprchlé skupince.

,,Tady je sklad potřeb, tady osetřovna a támhle už jsou jen operační a výzkumné sály" provázela ho rychle a stručně vše popsala. Ale naštěstí Hyunjin byl i tak schopný sestavit si v hlavě podrobný plánek co kde bylo.

,,Dál jsou už jen pokoje našich subjektů. Někteří jsou na volno jen v zamčeném pokoji, někteří mají kazajky, ale jeden je speciální. Ten je v úplně jiné části naší podzemní základny" zahihňala se zatímco ho vedla dál. Potkali po cestě spoustu pochybných osob v bílých pláštích, nebo naopak i jedince v perfektně uhlazených oblecích.

,,Čím je ten někdo tak zajímavý?" Zeptal se zaujatě, přestože měl až moc dobré tušení o kom byla řeč.

Žena se na chvíli zarazila, jakoby si nebyla jistá zda může mluvit ale nakonec spustila ,,Říká se mu N7, ale nezapomeň že všechno je tu tajné. Jeho oči byly dřív vybaveny perfektním mikročipem, který vysílal zvláštní druh vln čímž rušil signál. Také zvládl vidět ve tmě. My však experimentujeme dál" vysvětlila a pustila ho do nejbližších dveří které po nich poté zavřela.

Hyunjin tiše poslouchal, přestože se snažil potlačit tu potřebu jí rozbít tu krásnou tvář.

,,Kdo to zase je?" Ozval se nevrlý hlas tmavovlasé ženy, která třídila papíry na stole.

,,To je ten pomocník Jennie. Právě mu říkám o N7" řekla s úsměvem naopak druhá jen zakoulila očima.

Mezitím rudovlásek se rozhlížel po místnosti, kde se objevili. Byla tu spousta monitorů a přístrojů. Všechno to pípání, co se ozvývalo kolem ho už po pár vteřinách dohánělo k šílenství.

Nejvíce ho však zaujalo velké lůžko v levo. Byly na něm silné kožené popruhy a samo o sobě vypadalo velmi nepohodlně.

Lisa se na chvili přestala bavit s Jennie, protože si všimla toho co bralo všechnu jeho pozornost ,,Chceš se podívat z blízka?" Zeptala se a on přikývl.

Společně se přiblížili a žena opět spustila ,,Není to moc pohodlné, ale splňuje svůj účel. Některé subjekty jsou hodně akční, ale tohle je udrží"

Hyunjin přejel prsty po onom lůžku, které mu spíš připomínalo pracovní stůl. Nebo ten pultík soudních lékařů, kteří zkoumají mrtvá těla. Představa že na něm možná ležel jeho Lixie ho děsila. Měl z toho husí kůži.

Chtěl od toho co nejrychleji pryč, když v tom si všiml něčeho, co zaujalo jeho pozornost. Na jednom z kožených pásů byly zaseknuté nějaké vlasy. Blonďaté a krátké vlasy.

Cítil jak se zlost v jeho hrudi nastřádala, jakoby mohl každou chvíli vybouchnout. Teď nepochyboval o tom, že tu byl. Obě pěsti měl zatnuté tak silně, že si nehty zarýval do kůže.

,,Tož, JiJi, pojďme se pustit do nějaké práce, musíš být co nejrychleji schopný pracovat sám" přerušila ho Lisa a chytila ho kolem ramen, zatímco si v hlavě pochvaloval přezdívku kterou vymyslela.

Hyunjin mlčky přikývl a šel s ní k jednomu z počítačů.

,,Tak copak musíme dnes udělat..." řekla a začal něco projíždět v počítači ,,Testy, testy, testy... hmm nic záživného. Chci vidět tvou psychopatickou stránku" zahihňala se ,,já mám třeba ráda když můj pacient křičí. Prosí o milost, vzlyká bolestí! Není nic tak vzrušujícího! Taky mám pak lepší pocit z výsledků experimentu" zapěla nadšeně, zatímco Hyunjin ztrácel poslední zbytky trpělivosti. Jak mohl někdo tak zvráceně mluvit? Ještě o tom jak ubližuje ostatním.

,,Už vím!" Vykřikla a za ramena ho vzala k největšímu monitoru v místnsoti ,,Mluvila jsem o N7, tak tady ho máš" zapěla a na její slova se obrazovka zapnula.

Když Hyunjin uviděl co obrazovka ukazovala, zděšením se mu zastavilo srdce.

Uviděl velkou nádrž plnou nějaké světle zelené tekutiny. Jako lidská vodní kapsle. A tam byl jeho Lixie.

Vznášel se ve vodě, jako mrtvola. Tělo celé pomlácené, s novými jizvami a bez známek života. Byl bledý a při životě ho udržoval jen inhalátor, který měl na tváři. Stejně tak nepřehlédl několik žilních vstupů, které měl na rukou. Na očích měl nějaký kožený pás.

Cítil jak mu při tom pohledu ztuhla všechna krev v těle. Jak to mohl dopustit?

Než však stihl utrousit jakékoli slovo, Lisa Zakřičela ,,Jennie, výboj!"

Hyunjin vyděšeně vzhlédl k obrazovce a uviděl jak něco na nádrží zablikalo. Následoval zvuk elektrického výboje a Felixovo bezvládné tělo sebou začalo škubat. Přísahal by že slyšel jeho zoufalý křik a nářky.

,,Dost! Vždyť ho to zabije!" Vykřikl se slzami v očích.

Lisa i Jennie se na něj s překvapením výrazem otočily.

,,Tyhle malé výboje? Těžko" uchechtla se Jennie a otočila se zpět k obrazovce.

Naopak Lisa mu položila ruku na rameno ,,Zvykneš si, neboj"zahihňala se a ukázala na obrazovku ,,těmi výboji se snažíme aktivovat čipy které má v očich. Měl by díky nim-" její slova nestihla ani doznít a přehlušil ji hlasitý výstřel. Ucítila přišernou bolest ve svém boku a s překvapeným výrazem se svalila na zem.

Jennie zmateně zvedla hlavu, ale na další výstřel upadla k zemi a její krev se rozlila po podlaze.

Hyunjin pevně sevřel svou zbraň, kterou schovával v kapse. Byl rudý vztekem a spokojeně se koukal na dvě krásné ženy, které ležely na podlaze. Ty které měly na rukou Lixiho krev. Bylo to uspokojující.

Rozezněly se poplašné sirény, což bylo pro něj znamení, aby zmizel.

So mládežiiii

Určitě víte co se děje, minimálně já toho mám plný tik tok.

22. Září SUGA odchází na povinný výcvik... brečím fr

Proto jsem se rozhodla že přesně v tenhle den vyjde první kapitola mého nového příběhu, kde je Yoongi hlavní protagonista. Ale pro ty z vás co jsou věrní STAYs, nebojte,
StrayKids se i v tomto příběhu objeví a budou značně ovlivňovat dějovou linku!

Budu moc moc ráda když ten příběh hned omrknete až bude venku.

Btw zmiňovala jsem že všechny informace dávám na můj instagram? ;))
/link na mém profilu/

A viděli jste ten skz Family comeback?! I.N. jako nějaká emo bisexual dcera?! I love it.

Sbohem a šáteček /jdu rozdýchávat Yoongiho odchod/

Vaše anonymní holčena <33