,,Díky bohu, že mu nic není," vydechl Jisung a sáhl po klíče.

Hyunjin přikývl. ,,Koho by napadlo, že jenom nastydl," zamumlal pobaveně a vešli do místnosti, kde nechali spícího černovláska.

Když se však rozhledli, nikde nebyl. Jen brunetova mikina byla hozená na gauči.

,,Kam se poděl?" zamumlal zmateně a natáhl se pro svůj mobil, který ležel na stole. ,,Tak tady jsem ho nechal."

Rudovlásek jen mykl rameny, jenže v tu chvíli jeho oči zabloudily na obrazovku počítače.

,,Sungie, podívej!" vydechl šokovaně.

Menší se podíval na počítač a překvapeně zalapal po dechu. Místnost, kterou předtím hlídali, byla prázdná. Nebyla tam stopa ani po jednom z nich. Jediný, kdo byl v mistnsotí, byl Jeongin. Ležel uprostřed místnosti na podlaze a nejevil žádné známky života.

,,Innie?!" vyhrkl překvapeně.

Jisung zatnul pěsti. ,,Musíme rychle za ním."

Hyunjin přikývl a vyběhli z pokoje jak nejrychleji mohli. Proběhli dlouhou chodbu ke schodišti a seběhli dolů. Proběhli další chodbu a zastavili se u těch dveří.

Bezpečnostní zamek otevřený, ale dveře neporušené a zavřené. Šlo o malé světýlko, které bylo nad dveřmi. Pokud svítilo červeně, nešlo se tam dostat i za použití obyčejné karty.

Jisung nejistě zatajil dech. ,,Mělo by to být zamčené... proč tam lezl?!"

Hyunjin vytáhl svou zbraň a také kartu. ,,Nevím, ale musíme ho rychle dostat na ošetřovnu," řekl a přiložil kartu k senzoru.

Dveře se pomalu otevřely a první, co oba spatřili, byl Jeongin, který bezvládně ležel na podlaze. Vlastně to bylo to jediné, co spatřili.

,,Innie!" vykřikl vyděšeně Jisung a rozběhl se k němu.

Klekl si na zem a chytil ho za ramena a teprve teď si vsiml krve na jeho čele.

,,Innie, vstávej! No tak, mluv na mě!" trošku s ním zatřásl, ale nic. Přiložil své psrty na jeho zápěstí, aby zkontroloval tep. ,,Žije, je jen v bezvědomí," oddechl si.

Hyunjin se rozhlédl po prázdné místnosti. Ti dva tu opravdu nebyli.

,,Oni ho fakt napadli," zasyčel a vytáhl svůj mobil.

,,Jinnie, co se děje, teď mám spoustu práce..."

Rusovlásek jen zakoulil očima. ,,Channie, mám něco důležitějšího! Ti dva utekli!"

,,Cože?! Jak je to možné?!"

,,Nevíme, ale Jeongin tu leží v bezvědomí. Musí být někde v budově, hned dej vědět ostatním!"

°•°•°•°•°

,,Rychle, nemáme čas!" vyhrkl N4 a chytil unaveného blondáčka za ruku.

On se snažil běžet, ale bolest v jeho břiše byla stále horší a horší. Hlava se mu motala a měl pocit, že každou chvíli upadne.

,,J-já už..." zasípal těsně předtím, než zakopl o své vlastní nohy a v plné rychlosti spadl na tvrdou podlahu.

Vyšší se zastavil a dřepl si k němu, aby mu pomohl. ,,Musíme. Když se dostaneme ven, budeme konečně volní," řekl povzbudivě, jenže v tom si všiml, že na čistém obvazu se udělal čerstvý flek krve.

,,Prohledejte všechno, nemůžou být daleko!" ozvalo se z druhé strany chodby.

,,Sakra," zasyčel a podíval se na nejbližší dveře. Vyskočil na nohy a opatrně nakoukl dovnitř. Vypadalo to jako nějaký sklad na uklízecí pomůcky.

Vrátil se k němu a vzal ho do náruče. Zavřel za nimi a opatrně ho položil na podlahu.

V místnisti byla úplná tma, takže ho stále držel u sebe. ,,Nevidíš něco?"

Menší zvedl hlavu. ,,Na zdi za tebou je vypínač..." zašeptal.

Druhý přikývl a natáhl se za sebe. Chvíli to trvalo, ale nakonec nahmatal co hledal a místnost ozářila slabá žárovka na stropě.

Trošku si oddechl a opřel menšího o zeď. ,,Chvíli tu zůstaneme, tak si odpočiň," řekl tiše a rozhlédl se. Uviděl v poličce nějaký hadr, tak ho vzal a přiložil mu ho na ránu.

Tiše zaskučel bolestí, ale snažil se zůstat co nejvíc v klidu.

,,Promiň," vydechl omluvně a posadil se vedle něj.

Chvíli bylo ticho, než blonďáček opět promluvil. ,,Jak se odsud dostaneme, když nevíme kde jsme?" zašeptal nejistě.

Brunet jen mykl rameny. ,,Nevím, ale to zvládneme, uvidíš," usmál se a jednou rukou ho obejmul kolem ramen. ,,Dokud jsme spolu, budeme v pořádku."

°•°•°•°•°•°•

Hyunjin a Jisung běželi chodbou a prohledávali každé dveře, kolem kterých proběhli.

Menší měl mobil u ucha. ,,Sunoo, jak jsi na tom? Našel jsi je?!" vydechl zadýchaně.

,,Prošel jsem všechny kamery a nic. Musí být někde, kde kamery nemáme. Jake a Ni-ki jsou o patro výš a zatím nic nenašli. Hlavně dávejte pozor, jsou nebezpeční."

,,Chápu, zůstaneme na drátě," řekl a otočil se na druhého. ,,Zatím nic nemají. V jakých místnostech nejsou kamery? Kam by se mohli schovat..."

Rudovlásek se zamyslel ,,Záchody, naše byty, úklidové místnosti."

Na chvíli se zastavili, aby popadli dech.

,,Jak moc myslíš že jsou nebezpeční?" zeptal se Jisung po chvíli.

,,Těžko říct, ale určitě musíme být ostražití. N4 má opravdu sílu a o tom druhém nic nevíme. Ale je zraněný, takže neutekli daleko," odhadoval a rozhlédl se. K jejich štěstí si všiml, že na podlaze byla čerstvá kapka krve.

,,Tady, podívej!" řekl a ukázal na zem.

Menší se na ni podíval. ,,Museli jít tudy. Určitě budou ještě někde v okolí, pokud se mu znovu otevřela rána," zamumlal a znovu se rozhlédl.

Uviděl další skvrnu a ta směřovala k jedním dveřím. ,,Jinnie, támhle ty dveře, co je za nimi?"

,,Není to úklidová místnost?"

,,Jdeme tam," řekl a vytáhl z kapsy nůž.

Vyšší přikývl a pevně chytil svou střelnou zbraň.

Oba se postavili ke dveřím a na znamení oba vtrhli dovnitř.

Uviděli ty dva jak seděli u zdi. Vypadali zmateně, ale brunet se hned vzpamatoval.

Vyskočil na nohy a ochranářsky se postavil před blonďáčka. Oba je projel agresivním pohledem a postavil se do bojové pozice.

Hyunjin na něj namířil zbraní. ,,Dej ruce nahoru a o nic se nesnaž. Spolupráce bude jednoduší pro nás všechny," řekl.

Brunet však nevypadal že by se chtěl vzdát.

Jisung se podíval na vyděšeného blonďáčka za ním a nejistě semkl rty. Viděl slzy v jeho očích i na tu dálku a také jeho krvácející ránu.

Položil vyššímu ruku na rameno. ,,Myslím, že to zvládneme bez toho, polož to," zašeptal.

,,Zbláznil ses?" namítl, ale když se pořádně podíval na to malé stvoření za ním, něco uvnitř něj ho donutilo dát zbraň dolů.

Jisung chtěl udělat krok blíž, ale N4 něco naštvaně zavrčel. ,,Dobře, promiň," vydechl a pomalu položil nůž na zem. ,,Podívej, nejsem ozbrojený. Je zraněný a my mu můžeme pomoct, ale jen když budete spolupracovat," řekl a pomalu udělal další krok v před.

N4 sebou ostražitě škubl a trošku se přikrčil. Vůbec nevypadal klidnější, naopak jakoby se připravoval na útok.

,,Vykrvácí když nedostane pomoc," řekl a na to už vyšší slyšel.

Nejistě smekl rty a otočil se na malého blonďáčka. Poté se zpět otočil na ně.

,,Na tohle vám neskočím... Pokud nechcete přijít k úrazu, nechte nás jít," zamumlal.

Jisung zavrtěl hlavou a ukázal na něj. ,,Podívej, potřebuje pomoc. Může jít o čas a každou chvíli může omdlít."

Vyšší se na něj opět starostlivě podíval. Bylo jasné že to věděl, ale nechtěl se nechat opět chytil.

,,Máme tu schopného lékaře, kteří mu pomůžou. Když budete spolupracovat, nic se nestane. Jestli chceš záruku, půjdu s tebou jako rukojmí," řekl klidně, ale Hyunjin jen nesouhlasně zavrtěl hlavou.

,,Sungie, to je hloupost!" vydechl jenže menší ho úplně odignoroval.

,,Hyunjin ho vezme a odneseme ho na ošetřovnu. Jestli tě to uklidní dám ti svůj nůž a můžeš mi ho dát ke krku," řekl klidně, načež brunet překvapeně zatajil dech.

Nejistě si ho prohlédl a poté se podíval na rudovláska, který vypadal dost nervózně z toho jak se vše vyvíjelo.

,,Co bys z toho jako měl..." zamumlal rozpačitě, ale stále se držel ve střehu.

Jisung pobaveně mykl rameny. ,,Nevím. Jen nechci aby se někomu zbytečně něco stalo. Navíc vám nemáme v plánu ublížit."

Hyunjin tomu jen nejistě přihlížel. Hned zpozoroval malou změnu v jeho výrazu. Vypadal najednou víc naštvaně, jakoby pomalu ztrácel kontrolu nad svými tělem.

Brunet tak pevně sevřel pěsti, že si nehty zarýval do vlastní dlaně.

Nikdo vám neublíží...

Znovu. Ten hlas, který se mu tak hnusnil.

Rudovlásek hned zpozorněl. ,,Sungie, odstup!" vykřikl, jenže v tu chvíli se po něm vyšší rozběhl.

Chytil ho pod krkem a shodil na podlahu.

Menší překvapeně zalapal po dechu, ale jeho stisk povolil hned, když Hyunjin zmáčknul spoušť.

Ve stejnou chvíli se celou mistností ozval stejný vyděšený křik jako tehdy.

N4 se snažil zůstat při vědomí, ale během pár vteřin se svalil na zem.

Blonďáček se vyděšeně chytil za tričko a hned se k němu rozběhl. Z posledních sil se ho snažil zvednout a když se ho Jisung snažil zastavit, jen ho odstrčil. Pevně ho obejmul a začal hlasitě vzlykat.

Hyunjin nejistě semkl rty a schoval svou zbraň do mikiny. I když toho kluka vlastně neznal, jeho křik mu rval uši.

Jisung si jen povzdechl. ,,A už je to tu zase..."

,,Zachránil jsem ti život," odsekl a klekl si za ním na zem.

Menší se vyděšeně nalepil ke zdi a ještě pevněji si ho k sobě přitáhl.

,,Hej, neboj. Bude v pořádku, byl to uspávací náboj," řekl klidně a vytáhl z jeho paže malou nábojnici s tenkou jehlou.

Blonďák při tom pohledu křečovitě sevřel oči a hystericky zavrtěl hlavou.

,,Jinnie, dej tu jehlu pryč, bojí se toho," vydechl.

Hyunjin překvapeně zamrkal a rychle náboj zahodil. ,,Opravdu bude v pořádku. Pořád krvácíš, necháš nás ti pomoct?" zeptal se stále klidným hlasem a opatrně mu položil ruku na rameno.

Menší sebou při jeho dotyku vyděšeně škubl, ale neuhnul. Místo toho se na chvíli ztratil v jeho krásných očích, které ho docela ukliďovaly.

Rudovlásek si toho všiml a nenápadně kývnul na jeho parťáka, který s mobilem v ruce hned opustil místnost.

Poté svou pozornost vrátil zpět jemu. ,,Takže, za chvíli sem přijde ještě někdo. Vezmou ho a odnesou ho do postele, nic se mu nestane. Já tě vezmu na ošetřovnu  kde tě ošetří a hned se vrátíš za ním. Souhlasíš?" optal se a menší zaváhal.

Vůbec se mu do toho nechtělo, ale něco vzadu v hlavě mu napovídalo, aby se podvolil. Že to bude dobré rozhodnutí.

Nakonec nejistě sklopil pohled na kluka v jeho náručí a poté opatrně přikývl.

Hyunjin si trošku oddechl že má tuhle stresovou situaci pod kontrolou a znovu si ho prohlédl.

Až teď si všiml, že jeho tváře zdobily takové roztomilé pihy. Vypadaly jako malé hvězdičky. Očka měl taky krásná, ale věděl  že budou hezčí, až je nebude mít zarudlé od pláče.

Poté se podíval na to v čem byl oblečený. Úplně zapomněl, že měl stále to potrhané bílé tričko ušpiněné od špíny a krve.

V tu chvíli si také všiml, jak moc se ten krvavý flek zvětšil.

,,Sakra..." špitl a chtěl se mu na to podívat, ale blonďáček sebou vystrašeně cukl a jeho ruku chytil do těch svých, aby ho udržel od sebe.

Překvapeně zatajil dech, když cítil jeho chladný dotek.

Zvedl k němu hlavu. ,,Jen se podívám. Chci vědět jak je to vážné, ale slibuji  že se tě jinak nedotknu," pokusil se ho uklidnit, ale on jen hystericky zavrtěl hlavou, zatímco mu po tvářích stekla další slza.

,,Ni-ki je na cestě, jak jste na tom?" ozval se Jisung, který se vrátil do místnosti a klekl si vedle nich.

N7 nejistě semkl rty a pevněji si k sobě bruneta přitáhl.

,,Bojí se mně," povzdechl si a pohrábl své rudé vlasy. ,,Přijde jenom Ni-ki?"

Menší přikývl ,,Jungwon už ví, že s nim přijdeme, takže bychom si měli pohnout."

Hyunjin přikývl a otočil se zpět na blonďáčka. ,,Půjdeme spolu na tu ošetřovnu, dobře? Mezitím ho vezmou do postele a hned potom se za ním vrátíš. Vím, že se bojíš, ale opravdu se ti nic nestane," řekl klidně.

On jen znovu nesouhlasně odvrátil pohled.

,,Nejspíš ti praskly stehy. Pokud si nenecháš pomoct, budu ti muset dát sedativa, protože můžeš každou chvíli vykrvácet a odmítáš si nechat pomoct," řekl vážně a vytáhl z kapsy plato s bílými prášky, které mu ukázal.

Menší nejistě zaryl nehty do brunetova trička a nakonec souhlasně přikývl.

Rudovlásek schoval plato do kapsy a postavil se. ,,Tak pojďme."