Na konci kapitoly je krátká anketa, prosím, věnujte ji krátkou pozornost ^^

Anyway, just enjoy this chapter <3

Hyunjin praštil posledního z nich do tváře, zatímco držel nůž u jeho hrdla ,,Vysyp to, nemám na tebe celý den!"

Muž vyděšeně polkl ,,J-je to t-tak! C-celá l-laboratoř pracuje n-na nějak-kém projektu!" Zakoktal. Měl rozcuchané tmavé vlasy a na sobě bílý doktorský plášť, zašpiněný od krve jeho spolupracovníku, kteří leželi na podlaze všude kolem.

,,Kde se odehrává?"

,,Na v-velitelství!"

Rudovlásek nespokojeně zakoulil očima ,,To není nic nového. Dám ti ještě jednu šanci, než ti prostřelím hlavu" zasyčel ostrou čepel jemně zaryl do jeho kůže.

,,P-prosím..."

,,Mluv"

,,D-dobře... m-mají tam nějakého kluka" vydechl a ukázal na stůl kousek od nich ,,v-všechno je t-tam!" Vykřikl zoufale.

Hyunjin podezřívavě pozvedl obočí a podíval se na ten stůl. Byl tam notebook a pár papírů. ,,Fajn" řekl a praštil ho do zátylku, aby ho omráčil. Slíbil mu, že ho nechá žít, což splnil.

Vzal všechny věci a nacpal je do černé tašky, která ležela vedle stolu. Vypadala, jakoby byla přímo k tomu počítači.

Měl velkou potřebu si to přečíst, ale věděl, že měl málo času.

Upravil si vlasy za ucho a dotknul se malého černého sluchátka, které měl v uchu ,,Minho. Jak jsi na tom?"

Chvíli to trvalo ale nakonec se ozvalo tiché šumění a poté i odpověď ,,Nic jsem nenašel, mám se vratit?"

,,Za dvě minuty u zadního vchodu. Já něco našel a mám z toho velmi dobrý pocit, určitě nás to hodně posune"

°•°•°•°•°•°•

Hyunjin vylezl z pokoje, který s ním Minho sdílel a pomalým tempem se vydal ke schodům. Už od návratu zpět se cítil zvláštně. Třepaly se mu ruce tak, že nedokázal držet ani telefon a bolela ho hlava.

Věděl, že to bylo z netrpělivosti. Už to byla hodina co odevzdal všechno co našli a stále nevěděl co z toho zjistili. Přes dva týdny hledali informace a zjsitili jen to, co už věděli nebo nějaké drobnosti, co je nikam neposunuly, proto doufal, že tohle byl zlomový bod.

Došel do kuchyně a chtěl si nalít hrnek vody. S menšími obtížemi vzal sklenici a napustil si nejvíc studenou vodu co mohl.

S povzdechem se opřel o linku. Opravdu nedokázal být klidný, dokud nedostane odpovědi. Na chvíli se zamyslel nad tím, co hrozného mu asi tak provádí. Slova toho muže ho ještě víc znepokojila.

Každý den byl sakra dlouhý a každý den si vyčítal víc a víc že ho neochránil. Kdyby byl tehdy silnější, mohl ho zachránit.

Z myšlenek ho vyrušila až hlasitá rána jak se jeho sklenička roztříštila o podlahu.

Překvapeně se podíval na své ruce. Opravdu jen tak upustil skleničku. Věděl, že by si měl dát své prášky.

,,Kdo tu zase dělá nepořádek v moji kuchyni!" Ozval se naštvaný hlas z obýváku a on moc dobře věděl kdo to byl. Jin. Za tu dobu už zjistil, že neměl rád, když se mu někdo potuloval po kuchyni a dělal nepořádek. Za tohle ho určitě zabije, proto se rozhodl utéct.

Bylo to trošku zbaběle, ale v tomhle stavu se nechtěl vůbec socializovat.

Tiše vyběhl schody a rychle zmizel ve svém pokoji. Zavrtěl dveře, když v tom si všiml že Minho seděl na podlaze vedle postele a tvář si schovával mezi koleny.

Věděl, že nebyl jediný kdo zoufale čekal na nové zprávy.

Kleknul si před něj a opatrně mu položil ruku na rameno, načež brunet překvapeně zvedl hlavu. Očka měl úplně napuchlá a zarudlá. Všiml si že nebyl ve své kůži co se vrátili, ale očividně to pro něj bylo horší než čekal.

,,Určitě tam najdou něco co je pomůže najít. Jen musíme zůstat silní" Snažil se ho trošku povzbudit, když v tom si všiml, že měl na sobě stále to oblečení ve kterém byli na misi. Ještě z něj cítil krev a definitivně ten strach, který z něj šel, když zabíjel všechny kolem.

,,Proč ses ještě nepřevlékl?" Zeptal se zmateně. On sám se osprchovat hned, aby ten pach krve a potu smyl a mohl si dát čisté voňavé oblečení.

Minho jen mykl rameny a přitáhl si nohy blíž k tělu. Vypadal, jakoby sváděl  obrovský vnitřní boj, jen nechápal o co šlo.

,,O co jde Minho? Našli jsme nějaké informace které nás určitě posunou, tak co se děje? Měl bys být šťastnější" řekl nechápavě.

Brunet si prohlédl své oblečení a poté k němu opět zvedl svůj unavený pohled ,,Jde o ty lidi co jsem zabil od doby co Sungie zmizel..."

To nebyla moc uspokojivá odpověď, protože Hyunjin byl naopak mnohem víc zmatený. ,,Jak to myslíš?"

Menší si jen povzdechl a promnul si opuchlá očka ,,Když jsem byl v té l-laboratoři, chtěli, abych používal svou sílu. Píchli mi nějakou drogu, díky které jsem otupěl a poslouchal je na slovo. Musel jsem zabíjet ostatní lidi, aby měli přesnější výsledky o kolik jsem silnější" vysvětlil rozklepaným hlasem a poté se podíval do země ,,byly to ženy, muži a někdy i ostatní děti, které už nebyly vhodné pro další test. Byly nemocné, nebo je označili jako neúspěchy" Vydechl a podíval se na své ruce ,,Nechtěl jsem to dělat, ale neměl jsem na výběr..."

Hyunjin překvapeně semkl rty. Nikdy by ho nenapadlo, že ho nutili dělat něco takového. Kdyby to věděl, nikdy by ho nenechal z nimi plnit mise.

,,To je mi líto, nevěděl jsme to. Proč jsi nic neřekl? Mohl jsem tě toho ušetřit a všichni by to pochopili" řekl soucitně, ale Minho zavrtěl hlavou.

,,Nemůžu jen sedět když můj Sungie je někde pryč. Zavřený. Možná ho mučí a týrají. Nemluvě o Felixovi. Nechal jsem aby je oba unesli a musím to napravit" odvětil sebejistě.

Rudovlásek s úsměvem naklonil hlavu ,,Jsem rád, že to oba bereme stejně vážně" usmál se a trošku mu pocuchal vlasy ,,Máš pravdu, musíme je z toho dostat, ale nic to nemění na tom, že bys měl myslet i trošku na sebe" řekl a druhý jen nechápavě naklonil hlavu ,,kdyby cokoli, přijď za mnou. Hoseok nebo Jungkook jsou taky fajn volba, protože nám rozumí víc než ostatní"

Minho chvíli přemýšlel a poté přikývl ,,Asi máš pravdu, díky" povzdechl si.

,,Od toho jsem tady" řekl s povzbudivým úsměvem a pohladil ho po paži, když v tom se ozval hlas, který je takto pravidelně volal třikrát denně.

,,Přijel dovoz!"

,,Čas na jidlo" zahihňal se a vytáhl brunetka na nohy. Vytáhl z jejich propůjčené skříně čisté tričko a kalhoty ,,Převleč se, počkám venku"

Menší se s povzdechem pousmál a vyhnal ho z pokoje, aby se mohl připravit.

Za pár minut už seděli spolu s ostatními v obýváku. Jediný kdo chyběl byl Jeongin, který měl od Jina povoleno jíst v posteli. Stále chodil o berlích a Jimin mu přikázal, aby zůstal co nejvíc v klidu. Plus měl nějakou práci, se kterou mu na dálku pomáhal Tae.

,,Co ten notebook co jsme donesli?" Zeptal se Hyunjin směrem kde seděl Namjoon.

,,Už jsem ho prohledal. Našel jsem tam dost informací, ale pořád to nestačí. Potřebujeme už jen adresu velitelství a můžeme ho odtamtud dostat. Bohužel je jen málo lidi co ví kde přesně to je" řekl a zakousl se do svého kousku sýrové pizzy.

Rudovlásek s povzdechem svěsil ramena a podíval se na svůj kus pizzy. Opravdu doufal ze to k něčemu povede.

,,Kdy se bude moct Tae vrátit?" Zamumlal Jungkook.

Namjoon si si tiše povzdechl, jenže než stihl odpovědět, všichni zpozorněli kvůli zvuku berlí na schodišti. Byl to Jeongin. V jedné ruce držel berli a ve druhé svůj notebook, zatímco se ve spěchu snažil zdolat kluzné schody.

,,Našli jsme to! Tae to objevil!" Křičel nadšeně, jenže to už k němu doběhl Chan s velmi starostlivým výrazem. Vytrhnul mu notebook z rukou a pomohl mu dolů. Informace kterou nesl pro něj nebyl zdaleka tak důležitá jako jeho bezpečí.

,,Co jste našli" Vydechl Jimim stejně nedočkavě jako ostatní.

Jeongin se s jeho pomocí dostal ze schodů a zvedl na ostatní hlavu ,,Víme kde jsou Jisung a Yoongi!"

°•°•°•°•°•

Jisung seděl schoulený v klubíčku v úplném rohu tmavé zatuchlé místnosti. Šedé plesnivé stěny, kamenná podlaha. Žádné okno.

Bylo naprosté ticho. Jediné co slyšel byly občasné kroky někoho, kdo hlídal zvenku těch tlustých zamčených dveří. Nevěděl ani jestli byl jeden, nebo jich tam pochodovalo víc.

Byla mu příšerná zima a neměl vůbec pojem o čase. Jídlo neviděl už pěknou dobu, jen občas si někdo vzpomněl a donesl mu vodu. Hnusnou, rezavou, ale vodu.

Jeho oblečení bylo špinavé, plné děr a vůbec ho nezahřívalo.

Připadalo mu to jako věčnost co ho přemístili z toho starého místa sem. Bylo to mnohem děsivější místo. Většinu času panovalo znepokojivé ticho, ale občas slyšel tlumené výkřiky a vzlyky. Šel mu z toho mráz po zádech.

Zoufale si promnul své paže plné modřin a šrámů, aby udržel trošku tepla a položil si svou bolavou hlavu na kolena. Už chtěl aby to skončilo. Jakýmkoli způsobem.

Unaveně zavřel oči, když v tom zaslechl nějaký rozhovor. Někdo se před jeho dveřmi bavil.

Nevěděl proč, ale měl velkou potřebu vědět o co šlo, proto se opatrně zvedl a podél zdi dokulhal ke dveřím.

Nekulhal schválně, nebo jen z legrace. Sem tam se zjevili divní muži, kteří ho mlátil hlava nehlava, jakoby se jen využívali v jeho bolesti. Pokud nepotřebovali boxovací pytel, hodil se jim jako levná hračka na hraní.

Při poslední návštěvě mu několikrát dupli na kotník, protože nechtěl spolupracovat. Z toho důvodu ho teď bolí při každém a pohybu a je napuchlý jako papuč.

Tiše dokulhal ke dveřím a začal poslouchat.

,,Nevím, z něčeho nic začali hrozně spěchat. Prý ať to z něj dostaneme do zítřejšího rána"

Tenhle hlas byl takový vysoký, patřil někomu mladému.

,,Fakt si myslí že po těch letech jen tak promluví? Idioti, měli ho prostě zabít a doufat že ten druhej zůstane zalezlý" Zavrčel nějaký hlubší hlas.

,,Víš jak je to pro šéfa důležité, musíme to z něj vypáčit nebo nás vyhodí jak ty předchozí"

Jisung zamyšleně naklonil hlavu. Mluvili o někom kdo tu byl několik let. Co když téma jejich konverzace nebyl nikdo jiný než Yoongi. Jeho mysl hned zpozorněla. Proč měli najednou tak na spěch? Dělo se něco?

,,Právě. Ale neboj, šéf poslal nějakou novou holku. Je fakt dobrá."

,,Jsi si jistý? Přes šest let mlčí..."

,,Jsem. Viděl jsem ji, je psychopat"

Tam konverzace skončila a on slyšel tiché kroky pryč. Neměl z toho dobrý pocit. Najendou mu došlo, že osoba co tu vždy vydávala ty zvuky mohl být Yoongi. Opravdu byli na stejném místě? Pokud ano. Měl by něco udělat. Jejich konverzace  zněla opravdu vážně. Nechtěl aby se tomu chudákovi stále ubližovalo.

Než však stihl jen mrknout, ty staré dveře se otevřely a naproti němu stál ten hodně známý obličej. Wooyoung.

Vyděšeně zatajil dech a nalepil se zády o zašedlou zeď ,,C-co chceš...?" Zakoktal.

,,Nudím se a ty jsi tu tak sám... nabízelo se to" uchechtl se a jemně ho chytil za bradu ,,Stejně nechápu proč pořád odporuješ... před rokem ses na mě věsil a chtěl se mnou spát" Zasmál se, zatímco si prohlížel jeho delikátní tělíčko. Dost zhubnul, ale to ho ani moc nepřekvapovalo.

,,Z-zdrogoval jsi mě!" Vyhrkl a chtěl jeho ruku odstrčit, ale on chytil obě jeho zápěstí a přišpendlil ho ke stěně.

,,Stejně na tom nezáleží. Však jak se ti to před týdnem líbilo stejně a to jsem ani nemusel použít drogu" zatetelil se a kolenem mu roztáhl nohy od sebe, přičemž se nezapomněl otřít o jeho rozkrok.

Jisung se ho snažil odstrčit, odkopnout cokoli ale jako vždy to vůbec nefungovalo. ,,B-budeš toho litovat až mě najdou!" Vydechl už roztřáslým hlasem, který se stále snažil držet pevný a sebejistý.

Wooyoung otráveně pozvedl obočí, než se pobaveně uchechtl ,,Oj, já ti to neřekl?"

,,Neřekl co?"

,,Vaši budovu jsme odpálili do povětří, všichni jsou mrtví"

Byla to slova, která brunet nečekal a hned ho dohnala k slzám. Bylo to jako přímá rána do srdce ,,C-cože..."

Vyšší se uchechtl ,,Slyšíš správně. A ten kluk co mi tehdy rozbil nos... Minji? No to je jedno. Je v úplně nové laboratoři"

,,Ne, to nemůže být pravda! Lžeš!" Zakřičel se slzami v očích a vší silou ho odkopnul od sebe.

Nečekal takovýto zvrat, proto s bolestným výdechem udělal pár kroků zpět a chytil se za břicho ,,Oh, úplně jsem zapomněl, že zabíjíš lidi a umíš bojovat" zamumlal vytočeně, když v tom se po něm Jisung znovu ohnal pěstí. Na poslední chvíli uhnul, ale nečekal jeho koleno opět ve svém břiše. Naštvaně nakrčil nos a podkopnul mu nohy. Nechal ho, aby narazil na tvrdou podlahu a obkročmo si na něj sedl, přičemž mu chytil obě ruce.

,,Jsem rád že máš ještě kuráž, ale s tím bude na chvíli konec" Zavrčel a vytáhnul ze své kapsy injekční stříkačku.

Menší vyděšeně vykulil oči a snažil se dál povolit jeho stisk, ale nebylo to k ničemu.

Oddělal plastový kryt a přiložil jehlu k jeho krku ,,Ale dám ti ještě jednu sanci" řekl a Jisung se ma chvíli uklidnil ,,potřebuju od tebe jednu důležitou informaci"

,,Informací?"

,,Ano. Určitě víš kdo jsou Yoongi a Taehyung"

Nejistě semkl rty. Nevěděl jestli chtěl odpovídat. Věděl že Yoongi žil, mohl být o pár mistnsoti vedle, ale nechtěl aby si ho s tím nějak spojovací.

,,Ale no tak, kluci mi všechno rekli"

Nechápavě pozvedl obočí ,,Kluci?"

,,Ty to vlastně nevíš" Zasmál se, zatímco pu pomalu přibližoval stříkačku ke krku ,,Jake, Jay, Heeseung a Jungwoon byli naši špehové, ale vaší to zjsitili až po tvém zmizení. Překvapení"

Jisung téměř nevěřil tomu co slyšel. Vychrlil na něj tolik informací a on to nedokázal vůbec vstřebat. Všichni jsou mrtví. Někdo koho považoval za přítele všechny bodl do zad.

,,L-lžeš" zakoktal s úplně novými slzami v očích. Přestože cítil každý pohyb těch studených prstů na jeho kůži, chtěl odpovědi.

On jen bez zájmu mykl rameny ,,Když myslíš,  stejně je mi jedno co si o tom myslíš, takže půjdu k věci" řekl a přiložil jehlu k jeho krku ,,kde se skrývá zbytek BTS?"

Jisung nechápavě zamrkal. Proč by se ho ptal na něco takového a hlavně proč si myslel, že to věděl?

,,Jak to mám asi vědět?" Sykl.

,,Podívej, já vím že ti to ten váš šefík řekl. Buď mi to řekneš teď,  nebo až ti to píchnu a tu odpověď z tebe vyšukám dokud neztratíš poslední kousek tvé slaboučké vůle" Zavrčel.

Menší vyděšeně polknul. Chtěl se aspoň pokusit ho ze sebe shodit, ale stále cítil kontakt jehly s jeho kůží. Tak jako tak věděl, že byl ztracený. Nevěděl odpověď na jeho otázku, neměl mu co říct.

,,P-prosím, n-nic nevím" Vydechl svým rozklepaným hlasem.

Woo si povzdechl a jemně ho pohladil po tváři ,,Chtěl jsem být milý"

Yo ^^

Mám rychlý dotaz. Mám nový příběh, který plánuju vydávat. Budu ráda když mi dáte vědět, zda chcete aby příběh začal vycházet v následujících dnech, nebo mám nejprve dokončit tento?

Kapitoly by samozřejmě vycházely i tady, o to se nemusíte bát ^^

Něco málo o příběhu?

• Yoongi x Hoseok, (opět) mafia AU
• Více smut i fluff kontentu ;)

Budu moc rada když napíšete váš názor do komentářů.

Samozřejmě nezapomeneme na to, že je zítra 1. Září a popřejeme si skvělý začátek roku a také příjemnou soustrast. Pokud vás v tomto školním roce čekají nějaké zkoušky, přijímačky, nebo maturita, přeji vám pevné nervy, budou se hodit.

Pro dnešek se loučím a těším se na vaše odpovědi ^^

Vaše anonymní holčena <3